Hlubinná ekologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hlubinná ekologie je směr environmentální etiky, holistický způsob nazírání na přírodu jako na součást člověka a na člověka jako součást přírody. Dualita klasické etiky „já – svět“ je nahrazena jedním velkým Já, které zahrnuje celý ekosystém Země, živé bytosti i jejich prostředí. Hodnota přírody tak není odvozena od její užitečnosti pro člověka (antropocentrismus), ale má hodnotu sama o sobě. Člověk ji má poznat vcítěním, ztotožněním se; důležitějším nástrojem pro to jsou emoce než rozum. Postupně se hlubinná ekologie stala hnutím, které ovlivnilo mnoho současných ekologických organizací.[zdroj?]

Hlubinná ekologie nechce vyčleňovat člověka z biotického společenství, naopak jej do něj skrze empatické ztotožnění vrací.[zdroj?] Pokouší se překonat dualitu, na níž je postaveno západní myšlení, přičemž příčinu ekologické krize vidí právě v lidských postojích nadřazenosti vůči přírodě.

Hlubinnou ekologii poprvé definoval norský myslitel Arne Næss v roce 1973. Næss byl inspirován zejména Erichem Frommem a Gándhím. Jeho žáci nauku posunuli více k New Age hnutím. Pokračovateli hlubinné ekologie jsou Bill Devall a Gerge Session, David Abram nebo hnutí Earth First. Kritickou analýzou hlubinné ekologie se v České republice zabýval Bohuslav Binka.

Základní principy hlubinné ekologie[editovat | editovat zdroj]

  • Země je propojená soustava, v níž se vše navzájem ovlivňuje a vše souvisí se vším; nelze se izolovat od veškerých důsledků svého jednání.
  • Všechny bytosti na Zemi jsou navzájem rovnoprávné, nelze někoho nadřazovat nad druhé (např. na privilegovaný svět a levnou pracovní sílu nebo na lidi a "pouhá" zvířata).
  • Život není pouhý "boj o přežití", ale hodnota sama o sobě.
  • Veškeré jednání má probíhat v zájmu "veškerého" života a trvalé udržitelnosti jeho zdraví.
  • Decentralizace, lokální autonomie a soběstačnost.[1]

Myslet jako hora: Shromáždění všech bytostí[editovat | editovat zdroj]

Sborník textů Myslet jako hora: Shromáždění všech bytostí (1988) klade důraz na duchovní poznání a prožívání, jako zásadní hodnotu vnímá cit a intuici. Inspiruje se jak východními naukami, tak i evropským šamanistickým odkazem, které spojuje s moderními psychologickými postupy. Shromáždění všech bytostí je koncipováno jako skupinová práce, svou strukturou připomínající rituál. V účastnících má probudit schopnost ztotožnění se s mimolidskými formami života a navodit zážitek jednoty, který je výchozí pro praktickou ekologickou aktivitu. Název knihy odkazuje na Aldo Leopolda, který v Obrázcích z chatrče (1949) v kapitole nazvané "Myslet jako hora" poukazuje na rozdíly mezi krátkodobými zájmy člověka a zájmy ekosystému jako takového. V hlubinné ekologii „myslet jako hora“ znamená ztotožnit se s ekosystémem, být si vědom/a svého místa v celku a zároveň pocítit, že se tento celek ve mně odráží.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOHÁK, Erazim. Zelená svatozář. [s.l.] : SLON, 2006. S. 115.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Seed, John. Myslet jako hora: Shromáždění všech bytostí. Abies, 1988.
  • Seed, John. Myslet jako hora: shromáždění všech bytostí. Vyd. 1. Prešov: Nadácia Zelená nádej, c1993, 144 s. ISBN 80-88699-01-0.
  • Næss, Arne. Ekologie, pospolitost a životní styl. Abies, 1993.