Himálajská sůl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Růžová sůl ze solných dolů Khewra v severním Pákistánu.

Himálajská sůl, nebo též růžová sůl (anglicky himalayan salt, pink salt), je kamenná sůl (halit) těžená v pákistánském Pandžábu. Díky obsahu malého množství sloučenin železa má charakteristickou růžovou barvu. Prodejci bývá prezentována jako zdravá potravina.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Koncentrace soli poblíž Khewry v Pandžábu byla údajně odhalena již kolem roku 326 př. naším letopočtem, kdy se jednotky vedené Alexandrem Velikým, zastavily, aby tam odpočívaly. Vojáci si všimli, že jejich koně olizují slané skály. Od té doby byla pravděpodobně těžena, ale první záznamy o těžbě pocházejí až od kmene Janjua kolem roku 1200.[1]

Chemické složení[editovat | editovat zdroj]

97,5-98,3 % většiny těchto solí tvoří chlorid sodný (NaCl, běžná kuchyňská sůl). Jen Kohatská a Khallarská obsahují NaCl méně (92, nebo 84 %), "chybějící" sůl je nahrazena převážně sírany (síranové ionty SO42− nahrazující chloridové Cl-) a jimi vázanou vodou.[2]

2-3 mg/g vápník (ionty Ca2+, calcium). Tzn. v 1 gramu těchto solí je asi čtyřsetina až třísetina doporučené denní dávky 800 mg vápníku. Jen Kohatská a Khallarská obsahují vápníku více (1,75 a 0,9 %), ale i tato množství jsou z výživového hlediska zanedbatelná.

0,9-1,6 mg/g hořčík (ionty Mg2+, magnézium). Jen Khallarská obsahuje 1,26 % Mg a v 1 g je tak 12,6 mg Mg. Vzhledem DDD 300-400 mg jsou tato množství zanedbatelná.

0,02-8 mg/g draslík (ionty K+). Vzhledem k DDD cca 5 gramů je toto množství zcela zanedbatelné.

2,4-11,6 mg železo - Vzhledem k DDD 14 mg je tak Fe jedinou příměsí těchto solí, kterou může člověk při solení získat v množství blízkém doporučenému.

0,7-2 mg/g zinek Tzn. v 1 gramu těchto solí je asi dvacetina až sedmina DDD 15 mg.

0-0,3 mg/g měď Tzn. v 1 gramu těchto solí měď není, nebo maximálně třetina až šestina DDD 1-2 mg.

0,19-0,34 µg/g chrom Tzn. v 1 gramu těchto solí je množství Cr zanedbatelné k doporučeným 150-300 µg denně.

0,02-0,1 µg/g olovo Předepsané limity olova v různých potravinách se pohybují v rozsahu 0,1 až několik mg/kg, takže osolení 1 kg potravin jedním gramem takovéto soli představuje z pohledu těchto doporučení zanedbatelné riziko.

Zdravotní aspekty používání himálajské soli[editovat | editovat zdroj]

Nahradí-li člověk běžnou průmyslově zpracovanou kuchyňskou sůl touto solí, nezíská navíc významná množství užitečných látek, ani látek škodlivých. Ale jsou dva možné problémy:

  • Jód: Významným až hlavním zdrojem jódu pro vnitrozemskou populaci je kuchyňská sůl uměle obohacená o jód. Konzumenti přírodních solí tak musí věnovat pozornost tomu, aby získali dostatek jódu z jiných zdrojů.
  • Plasty: Růžová sůl se prodává téměř výhradně v hrubé formě, aby vynikla její barva. Proto je zpravidla používána s pomocí plastových mlýnků. Vzhledem k tomu, že sůl je relativně tvrdá, dochází k erozi plastového mlecího mechanizmu a plast se dostává do jídla. Z plastu konzumovaného ve formě jemného prášku se mohou snadno uvolňovat potenciálně nebezpečná aditiva.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Khewra Salt Mines https://global-geography.org/af/Geography/Asia/Pakistan/Special_Information/Khewra_Salt_Mines
  2. Qazi Muhammad Sharif; MUMTAZ HUSSAIN; MUHAMMAD TAHIR HUSSAIN. Chemical Evaluation of Major Salt Deposits of Pakistan. Redakce Viqar Uddin Ahmad. Journal of the Chemical Society of Pakistan. Chemical Society of Pakistan, December 2007, s. 570–571. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 6, 2016. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]