Hermann Födisch
Hermann Födisch | |
---|---|
Narození | 3. září 1904 Žatec |
Úmrtí | 29. března 1980 (ve věku 75 let) |
Alma mater | Právnická fakulta Německé univerzity v Praze |
Povolání | historik a muzeolog |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Hermann Födisch (4. září 1904 Žatec[1] – 29. března 1980 Forchheim)[2] byl historik, muzejník a komunální politik v Žatci a Bamberku.
Život, profesní a politické působení
[editovat | editovat zdroj]Födisch se narodil v dnes již neexistujícím domě čp. 385 v Žatci. Jeho otec Franz Josef byl litograf a pocházel z Vysoké u Chomutova, matka Emilie se narodila v Žatci. Hermann vystudoval žatecké gymnázium a pak studoval práva na Německé univerzitě v Praze.[3]
V roce 1938 se stal ředitelem Městského muzea v Žatci a zároveň městským kronikářem. Födischovým koníčkem byla archeologie. Muzeum za jeho působení provedlo několik záchranných akcí a výzkumů. V dubnu 1939 dosáhl dohody s K. A. Polánkem, zakladatelem Českého menšinového muzea v Žatci, a převezl muzejní archeologickou sbírku z Plas, kam ji odvezli čeští vojáci, zpět do Žatce. Födischovo libreto k expozici bylo pojato striktně z německého nacionálního hlediska a mělo dokazovat, že Germáni sídlili na Žatecku dříve než Slované.[4] Ve stejném duchu je napsaná i jeho brožura Das Saazer Land in vorgeschichtlicher und germanischer Zeit (Žatecko v předdějinné a germánské době), která vyšla v roce 1941 v Žatci,[5] stejně tak jako práce Das Saazer Land in ur- und frühgeschichtlicher Zeit (Žatecko v pravěku a rané době dějinné), kterou vydal až v Německu,[6] i několik jeho studií a popularizačních článků vydaných za okupace.[7][8] Během svého muzejního angažmá vytvořil rozsáhlou soukromou archeologickou sbírku, kterou se v roce 1946 podařilo archivářem Václavem Kůrkou pro muzeum získat. Nově ji inventarizoval archeolog Helmut Preidel.[5]
Od února 1938 se Födisch stal předsedou žatecké pobočky Sudetoněmecké strany a z této pozice v srpnu téhož roku vítal ve městě Konrada Henleina. Od května 1938 zasedal v městské radě. Byl předsedou německého Krajanského spolku pro Krušné hory a Středohoří.[9] Za války působil Födisch v okresním vedení NSDAP, ve kterém měl na starosti vzdělávání členů.[10]
Födischovy osudy za války a těsně po ní ale nejsou jasné. Jeho biografie na stránkách historického spolku v Bamberku uvádí, že byl dvakrát povolán do Wehrmachtu (1940 a 1942). V dubnu 1945 měl padnout do amerického zajetí, z něhož měl být v srpnu téhož roku propuštěn.[2] Podle Petra Holodňáka, který se opírá o svědectví pamětníků, měl odejít do Bavorska už v zimě 1944/1945.[5]
V každém případě se už 1. září 1945 stal členem bamberského historického spolku a byl pověřen správou jeho archeologických sbírek. V rámci denacifikace byl zařazený do mírnější skupiny č. 4 Mitläufer (přívrženci), tudíž mohl být od začátku roku 1948 zaměstnaný jako městský konzervátor.[2] V roce 1946 obhájil doktorskou práci z prehistorie na univerzitě v Erlangen.[11] V bamberském muzeu uspořádal v roce 1949 úspěšnou výstavu Svět lidí doby kamenné. V dubnu 1950 ho ale město Bamberk ze svých služeb propustilo s odůvodněním, že při líčení své minulosti uvedl nepravdivé údaje. Födisch odešel do Mnichova, kde pracoval na ministerstvu spravedlnosti jako personální referent.[2] Ještě po jeho odchodu vyšla v Bamberku jeho publikace o pravěku Bamberku a okolí.[12] V Mnichově pak získal další doktorát, tentokrát z práv. Profesní kariéru ukončil v mnichovském patentovém úřadu. Nato se odstěhoval do Forchheimu, kde zemřel.
Födisch byl dvakrát ženatý: jeho první žena se za svobodna jmenovala Gusti Sieglová a pocházela ze Žatce, po válce se ve Forchheimu oženil s Emmi Urlichovou.[9]
Ve Státním okresním archivu v Lounech je uložený Födischův osobní fond z let 1921–1945. Obsahuje hlavně strojopisné texty jeho článků, studií a politických projevů. Další Födischovy písemnosti má Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci.[13]
Födischovy publikace a rukopisy neuvedené v textu
[editovat | editovat zdroj]- Saazerland-Heimatland, Lerche, Mnichov 1962
- Über angeblich vorkoloniale Städte in Ostmitteleuropa, Mnichov 1965
- Zum Problem präurbaner Siedlungen in Ostmitteleuropa, Mnichov 1967
- Saazer Heimat in Bildern: eine Erinnerung an Stadt u. Kreis Saaz, Mondorf 1967
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Sbírka matrik – matrika narozených Žatce, sign. 189/85, s. 183 [online]. Litoměřice: Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2024-08-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d DR. HERMANN FÖDISCH (1904-1980) KONSERVATOR UND GESCHÄFTSFÜHRER DES HISTORISCHEN VEREINS [online]. Bamberg: Historisches Verein Bamberg, 2010 [cit. 2024-08-04]. Dostupné online.
- ↑ PATROVSKÁ, Zdena; ROEDL, Bohumír. Biografický slovník okresu Louny. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2000. 118 s. ISBN 80-86067-50-5. S. 29.
- ↑ HOLODŇÁK, Petr; EBELOVÁ, Ivana (eds). Žatec. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 516 s. S. 344, 451. (Dále jen Holodňák 2004).
- ↑ a b c HOLODŇÁKOVÁ, Radmila a kol.. Z historie žateckého muzejnictví. Žatec: Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci, 1997. 90 s. S. 63.
- ↑ FÖDISCH, Hermann. Das Saazer Land in ur- und frühgeschichtlicher Zeit. Mnichov: Lerche, 1961. 145 s.
- ↑ FÖDISCH, Hermann. Fund einer Stierfigur in Kettonritz, Landkreis Podersam. Sudeta: Zeitschrift für Vor- und Frühgeschichte.. Roč. 1941/2, s. 13–17.
- ↑ FÖDISCH, Hermann. Ein frühgeschichtlicher Friedhof in Dubschan, Kr. Saaz. Sudeta : Zeitschrift für Vor- und Frühgeschichte. Roč. 1941/2, s. 60–64.
- ↑ a b Hermann Födisch [online]. Žatec: Regionální muzeum K. A. Polánka [cit. 2024-08-04]. Dostupné online.
- ↑ Holodňák 2004, s. 368.
- ↑ FÖDISCH, Hermann. Vorgeschichte des Saazer Landes. Hochschulschrift. Bamberg: Univerzita Erlangen, 1946. 118 s. Dostupné online.
- ↑ FÖDISCH, Hermann. Bamberg und sein Umland in ur- und frühgeschichtlicher Zeit. Bamberg: Buchner, 1953. 78 s.
- ↑ Národní archivní portál – Hermann Födisch [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2024-08-13]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Blažek, Jan, Archeologie v severních Čechách v době okupace, Ústecký sborník historický 2015, č. 1–2, s. 69–90.