Herefordský skot
| Herefordský skot | |
|---|---|
 Býk plemene hereford | |
| Základní informace | |
| Země původu |  Anglie |
| Stupeň prošlechtění | ušlechtilé plemeno |
| Směr užitkovosti | masné plemeno |
| Tělesná charakteristika | |
| Hmotnost samce | minimálně 900 kg[1] |
| Hmotnost samice | 500 kg u prvotelek 580 kg u krav starších tří let[1] |
| Výška samce* | v kříži 147 cm[1] |
| Výška samice* | v kříži 128 cm u prvotelek 139 cm u třikrát otelených krav[1] |
| Tělesný rámec | střední až velký |
| Barva | tmavě červená, hlava, spodní část krku, hruď, břicho a ocas jsou vždy bílé, bílý je zpravidla i pruh sahající od týlního hrbolu až ke kohoutku a konce končetin |
| Klasifikace a standard | |
| Plemenná skupina | skupina pratura, podskupina nížinných plemen |
 multimediální obsah v kategorii na Commons | |
| * výška uváděna v kohoutku | |
Herefordský skot je plemeno skotu, typické středním tělesným rámcem a červeno-bílým zbarvením. Je to celosvětově nejrozšířenější masné plemeno tura domácího.[2] Herefordský skot je chován především ve Spojeném království, v Severní i v Jižní Americe, v Austrálii a na Novém Zélandu a dále v Jihoafrické republice.[2] V České republice je v současné době třetím nejčastěji chovaným plemenem masného skotu.[1]
Původ a vývoj plemene
[editovat | editovat zdroj]Základem současného herefordského skotu je původní červený skot z anglického hrabství Herefordshire.[3] Původně bylo šlechtění zaměřeno na získání pracovního, tažného skotu velkého tělesného rámce,[2] čehož se dosáhlo přikřížením bílého velšského skotu. Tím se ve zbarvení objevily bílé znaky.[3] Vznikající plemeno bylo v průběhu 17. století zušlechťováno vlámským skotem, od něhož se odvozuje dominantní bělohlavost herefordů.[3] První plemenná kniha byla v Anglii vydána už v roce 1846.[3] Další šlechtění v průběhu 19. století, směřované již na masnou užitkovost, vedlo ke zmenšení tělesného rámce a zlepšení ranosti plemene.[2]
Herefordský skot se záhy dostal i na americký kontinent, kde začal být ve větším množství chován po skončení občanské války. Zde byla vyšlechtěna i bezrohá forma plemene, snad přikřížením plemen red polled a durham.[3] Plemeno se vyvíjí v současnosti a pokračuje šlechtění jednak ke zlepšení masné užitkovosti, tak i exteriéru.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Herefordský skot je plemeno středního až většího tělesného rámce, býci dorůstají hmotnosti 850–1050 kg, krávy 500–650 kg.[2] Zvířata mají jemnou kostru a jsou silně osvalená s dobře vyvinutými plecemi, hrudník je hluboký a široký a končetiny silné a spíše kratší. Chová se ve dvou formách, rohaté a bezrohé (tzv. polled hereford).
Zbarvení těla je typické tmavě červené, hlava a spodní část krku, hruď, spodní část břicha, ocas, pruh táhnoucí se od týlního hrbolu ke kohoutku zvířete a spěnky, záprstí a nárty jsou bílé. Mulec je vždy růžový. Od podobného českého strakatého skotu se liší menším tělesným rámcem, hrubší kostrou a méně rozvinutým vemenem u krav.
Herefordský skot je nenáročný, dobře se přizpůsobuje různým klimatickým podmínkám, je raný, plodný, dlouhověký a má vysokou schopnost využívat pastvu.[1] Je otužilý a chodivý a dobře se uplatní při extenzivním chovu na pastvinách v podhorských a horských oblastech, protože dosáhne dobré produkce i na méně kvalitní pastevním porostu. Rychle dospívá, porody nebývají obtížné a krávy mají vynikající mateřské vlastnosti.[1][2] Průměrný denní přírůstek býků v testaci je 1320 g,[2] zvířata nemají sklon k tučnění, maso je jemně mramorované, křehké a šťavnaté.
Hereford v České republice
[editovat | editovat zdroj]Do roku 1990 byl herefordský skot jediným na našem územím čistokrevně chovaným masným plemenem.[4] První kusy byly do tehdejší ČSSR na základě rozhodnutí vlády dovezeny v roce 1974. Jednalo se o bezrohé herefordy z Kanady, celkem bylo importováno 51 plemenných býků a 1053 jalovic do vybraných podniků v Západních Čechách.[3] V roce 1977 byly dovezeny další zvířata, opět z Kanady, do JZD Rimavská Sobota.[3] Zvířata se vyznačovala spíše menším tělesným rámcem. Z Kanady však nebyl převzat standard, chovný cíl ani metodika chovu, absence plemenářské práce i kontroly užitkovosti tak vedla u českých herefordů k upevnění nežádoucích užitkových i exteriérových vlastností. Proto se v Česku po revoluci spíše než herefordský skot začala chovat jiná, z Francie dovezená plemena, Aberdeen Angus a Charolais. Počátkem 90. let začal být český herefordský skot zušlechťován a modernizován dovozem dalších zahraničních plemenných zvířat, především opět z Kanady,[1] později byl nákupem zvířat z Kanady a z Německa založen i chov rohaté formy hereforda. Dovozy plemeníků a spermatu býků ze zámoří, z Kanady a z Dánska již vedly ke zvýšení kohoutkové výšky i hmotnosti chovaných zvířat.[4]
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]-
Kráva plemene hereford -
Pasoucí se herefordi -
Sající tele herefordského skotu
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h Šlechtitelský program plemene Hereford [online]. Český svaz chovatelů masného skotu [cit. 2013-01-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g SAMBRAUS, Hans Hinrich. Atlas plemen hospodářských zvířat. Překlad Suchánek Bohumil (část skot). Praha: Nakladatelství Brázda, 2006. 295 s. ISBN 80-209-0344-5. Kapitola Plemena skotu, s. 57.
- ↑ a b c d e f g KULOVANÁ, Eliška. Šlechtitelský program plemene hereford [online]. Náš chov, 20.3.2002 [cit. 2013-01-18]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b HISTORIE PLEMENE HEREFORD v ČR [online]. Klub Hereford [cit. 2013-01-18]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SAMBRAUS, Hans Hinrich. Atlas plemen hospodářských zvířat. Praha: Nakladatelství Brázda, 2006. 295 s. ISBN 80-209-0344-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Herefordský skot na Wikimedia Commons - Český svaz chovatelů masného skotu - Aberdeen Angus - Základní charakteristika plemene
- Klub Hereford
