Henáná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Henáná
Osobní údaje
Datum narození6. století
Datum úmrtí7. století
Povoláníteolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henáná z Adiabény[1][2] ( syrsky ܚܢܢܐ, Hənānā;[3] 6. století Adiabéna – 610) byl syrský teolog a spisovatel, vedoucí představitel teologické školy v Nisibisu ve druhé polovině 6. století. Teologicky je obtížně zařaditelný. Vyrůstal sice v oblasti, kde měl silný vliv nestorianismus, ale jeho nauka byla monofyzitská (miafyzitská) nebo neochalcedoniánská. Napsal několik děl v syrském jazyce, zachovala se však jen část z nich.[2][4][5][6]

Život[editovat | editovat zdroj]

Henáná pocházel z Adiabény východně od Nisibisu (přibližně dnešní pohraničí Sýrie, Iráku, Turecka a Íránu). Pod vedením jakéhosi Mojžíše studoval v dobách Abrahama Béth Rabbána na škole v Nisibisu, kde potom zůstal i vyučovat. Některá jeho vyjádření o christologii vyvolala nevoli, a tak byl za episkopátu biskupa Pavla z Nisibisu přinucen město na jistý čas opustit. Vrátil se krátce poté, co zemřel vedoucí školy Abraham. V roce 572 se stal hlavním představeným školy.[2][4][5]

Zpočátku škola pod jeho vedením vzkvétala. Henáná byl údajně skvělým učitelem a jeho přednášky navštěvovalo kolem 800 studentů. Jeho žáky byli pozdější patriarchové Išó'jab II. a Išó'jab III., jakož i teolog Barhadbešabbá z Halvánu. Podpoře se těšil i u vládních struktur Perské říše. Pro své ortodoxní smýšlení však budil odpor vedoucích kruhů nestoriánské církve, jakož i u nestoriánského církevního otce Bábaje Velikého, který proti Henánovi tvrdě vystoupil. V roce 585 byl Henáná na synodě odsouzen nestoriánským patriarchou Východu Íšó'jabem I., což mělo dopad i na školu. Henáná proti svým oponentům vystoupil, ale na protest ze školy odešla značná část studentů. Celkový počet není znám, mohlo však jít až tři stovky,[5] což vedlo k úpadku školy. O rok později Henáná revidoval stanovy nisibiské školy (590) a nechal je potvrdit nisibiským biskupem, ale úpadek už nezastavil.[2][4][5]

Henánovy názory se mimo jiné projevily v tom, že reformoval místní liturgii a zavrhl některé hymny (možná od syrského nestoriánského teologa Narsaje). Opakovaně byl Henáná odsuzován i patriarchou Sabrišem (596) a Gregorem I. z Kaškaru (605). Zemřel v roce 610 po osmatřiceti letech ve funkci vedoucího nisibiské školy.[2][4][5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Henáná napsal řadu textů v syrštině. Šlo zejména o komentáře ke Starému zákonu, ale i komentář k Markovu evangeliu a listům svatého Pavla. Napsal také několik traktátů: O půstu Ninivanů, O Symbolu (rozuměj: O Vyznání víry), O pátku po Letnicích. Části jeho díla se zachovaly a lze je nalézt v knize Gannat Bussame (Zahrada rozkoší) a v práci Íšó'dáda z Mervu.[2] Celé se dochovaly práce O půstu Ninivanů a O pátku.[5] Svou literární prací a vedením školy významně ovlivnil východosyrskou exegezi, teologický diskurz a liturgii.[7]

Henáná byl odpůrcem nestoriánství i Theodora z Mopsuestie jako autoritativního biblického exegety. Naopak jisté sympatie choval vůči Janu Zlatoústému. Podle obvinění uznával hypostatickou unii,[2] ačkoli ze zachovaných zlomků se to nedá přesně doložit.[4] Prý uznával i Mariin titul Bohorodičky. Přijímal také nauku o prvotním hříchu a uznával žádostivost jako její následek. Bábajem Velikým byl obviňován z panteismu a origenismu. Přestože mu vytýkal i fatalismus, z dochovaných děl to nelze potvrdit.[2][8] Jeho nauka byla miafyzitská nebo neochalcedoniánská.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henáná z Adiabény na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Ve stínu islámu / Menšinová náboženství na Blízkém východě. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-7429-844-8. S. 108. 
  2. ↑ a b c d e f g h i HENÁNÁ In: Slovník raněkřesťanské literatury Východu: arabská, arménská, etiopská, gruzínská, koptská a syrská literatura. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-7465-021-5. S. 131–132. 
  3. ↑ Henana of Adiabene - ܚܢܢܐ ܚܕܝܒܝܐ In: The Syriac Biographical Dictionary [online]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e HENANA of Adiabene In: Encyclopedia of Ancient Christianity. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-0-8308-9717-9. S. 2:211-2:212. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f Ḥenānā' (Ḥadiabāiā') of Adiabene (d. ca. 610) In: The Encyclopedia of Early Christianity. [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-8153-3319-6, ISBN 978-0-8153-3319-7. S. 518–519. (anglicky) 
  6. ↑ Ḥenānā v. Adiabene In: Lexikon für Theologie und Kirche. [s.l.]: [s.n.] ISBN 3-451-22003-2. S. 1420. (německy) 
  7. ↑ Henana In: Gorgias Encyclopedic Dictionary of the Syriac Heritage. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-59333-714-8. S. 194. 
  8. ↑ Henana In: The Oxford Dictionary of Late Antiquity. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-0-19-866277-8. S. 707. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Henáná&oldid=23590303“