Helena Seidlová
| Mgr. Helena Seidlová | |
|---|---|
.jpg) Helena Seidlová (2023) | |
| Narození | 4. února 1944 (80 let) Uhříněves |
| Vzdělání | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | knihovnice, archivářka |
| Choť | Karel Miler; Jiří Seidl |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Helena Seidlová, rozená Kupšovská (* 4. února 1944, Uhříněves) je česká knihovnice, dokumentátorka a archivářka, signatářka Charty 77.
Profesní životopis[editovat | editovat zdroj]
Pochází z evangelické rodiny, po otci z Prahy. Vyrostla v matčině regionu v Bílině. Po absolutoriu střední všeobecně vzdělávací školy v Litoměřicích vystudovala v letech 1961-1966 archivnictví a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (prof. Milan Machovec, asistent Ivan Hlaváček). Jako studentka navštěvovala přednášky Jana Patočky na FF UK a později také jeho bytové semináře. Přátelila se s bratry Václavem a Janem Sokolovými, Svatoplukem Karáskem a historiky umění (např. Ludvíkem a Hanou Hlaváčkovými, poprvé se provdala za historika umění Karla Milera. Studia ukončila obhajobou diplomové práce Žatecké městské listiny a listy z doby předhusitské.[1]
V roce 1967 si ji Pravoslav Kneidl vybral do Strahovské knihovny Památníku národního písemnictví v Praze, jehož byla v letech 1968–1977 odbornou pracovnicí. Tam se spřátelila s tehdejším topičem, Lubošem Dobrovským, který ji oslovil k podpisu Charty 77.[2] Podepsala mezi prvními 23. prosince 1976. Po podpisu následovalo propuštění ze zaměstnání a odebrání cestovního pasu. Při nástupu do Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Praze byla závodním výborem KSČ shledána natolik nebezpečnou, že byla "uklizena" do oddělení dokumentace, kde pracovala v letech 1978-2000, postupně pod vedením Jiřího Kaše a Růženy Baťkové. Opakovaně byla předvolávána Státní bezpečností k výslechům. Když jí v roce 1988 se svolením ředitele památkového střediska byl vrácen cestovní pas k jednomu vycestování na zájezd památkářů, ihned po návratu byla opět předvolána a vyslýchána Státní bezpečností.
Odbornou práci jazykové korektorky (čeština, latina) a redaktorky (mj. pro sborník Staletá Praha vykonávala jen anonymně.
Po té nastoupila do knihovny Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy, kde na částečný úvazek pracuje dosud.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archiv University Karlovy, archiv diplomových prací
- ↑ Charta 77 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů. Dostupné online.