Harry von Noé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Harry von Noé
Základní informace
Narození 4. ledna 1907
Úmrtí 10. července 1998 (ve věku 91 let)
Povolání klavírista
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Harry von Noé (4. leden 1907 Klagenfurt - 10. červenec 1998 Vídeň) byl rakouský pianista, člen Orchestru Jaroslava Ježka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 4. 1. 1907 v Klagenfurtu (Rakousko) jako Hermann Noé Edler von Nordberg, tedy šlechtic z Nordbergu. Jeho příbuznými byli rakouští herci sourozenci Maria a Maximilian Schellovi. Maria (umělecký pseudonym), vlastním jménem Margarethe dostala své křestní jméno po své matce, která se za svobodna jmenovala Margarethe Noé von Nordberg. Harry a Grittli měli společného dědečka. Otec Schell byl Švýcar. Noé-Nordberg byl rakouský šlechtický rod. Po pádu Rakouska-Uherska a zákazu šlechtických titulů bylo jméno po zaplacení správního poplatku zkráceno na Noé-Nordberg. Kdo nezaplatil, směl se psát jen Noé.

Nemovitosti rodu Noé von Nordberg se nalézaly v Meires, v severní lesní čtvrti (Waldviertel) Dolních Rakous nedaleko města Waidhofen an der Thaya (na Dyji) blízko hranic k Čechám a zahrnovaly zámek obklopený vodním příkopem, statek v Meiresu a blízkém Grünau spolu s náležejícími pozemky, jako pole, lesy a rybníky s chovem kaprů. Dnes tyto nemovitosti již rodině nepatří, neboť byla nucena je ve finanční tísni prodat.

Ve Vídni existuje dodnes od roku 1899 po rodu pojmenovaná ulice Nordbergstrasse. Vděčí za své jméno muži jménem Karl Noé von Nordberg, policejnímu řediteli ve Vídni. Karl Noé, narozený 1798 v Brně, byl od roku 1822 úředníkem Vídeňského vrchního policejního ředitelství. 1836 obdržel od císaře šlechtický predikát von Nordberg. 1849 se stal policejním ředitelem (Polizeidirektor) ve Vídni. Zemřel 21. května 1885 ve Wöllanu, Štýrsko. Nordberg bylo původně jeho krycí jméno.

Předkové rodiny pocházejí z Čech. První Noe, křestním jménem Vít, byl zjištěn okolo roku 1600 v Jihlavě. 1644 zemřel jakýsi Jakub Noe v Brně, kde žilo několik generací do roku 1762. Asi od 1820 se rodina nalézá v Rakousku. Hermann mluvil plynně česky, jeho rodina ale neví, jak k tomu přišel a proč se rozhodl odstěhovat se do Čech, kde podle svých vlastních slov našel druhou vlast. Rakouské občanství si přesto ponechal. Není tedy jasné, zda se naučil česky již doma, či teprve později. Ještě ve stáří, když nemohl usnout, počítal prý česky od sta dolů. Chtěl původně studovat na Českém Vysokém Učení Technickém, finanční nouze to ale nedovolila, jeho otec brzy zemřel a jeho matka se živila obchodem s klobouky. Rozhodl se tedy pro studium na Německé vysoké hudební škole v Praze (Deutsche Akademie für Musik und darstellende Kunst) a financoval svá studia vedlejším zaměstnáním jako pianista. Na akademii studoval dirigentskou školu u Alexandra von Zemlinského, klavír u Franze Langera a ukončil studium pravděpodobně v roce 1929.

Hermann Noé-Nordberg byl potom mimo jiné téměř 10 let pianistou Ježkova orchestru Osvobozeného divadla a Ježkovým oblíbencem, ačkoliv zde působili i jiní (Erwin Schulhoff, Jan Erml, Sláva Eman Nováček). Pravděpodobně přišel k orchestru v roce 1930, neboť v prosinci toho roku se natáčejí první nahrávky na gramodesky a zde hraje Harry Ježkův slavný Bugatti step, je uveden jako sólista. Pár Harryho překlepů mu Ježek, jinak perfekcionista, odpustil, protože věděl jak je ta věc těžká a nahrávku opakovat nebylo z finančních důvodů radno. Harry se podílí na téměř všech nahrávkách, je slyšet často, protože klavír byl Ježkův oblíbený nástroj. Nahrávka Bugatti stepu pro film Pudr a benzin se zdá být ještě rychlejší a bez chyb, ale zvuková kvalita je velmi slabá. V tom filmu je Harry vidět u klavíru, když hraje pár taktů smuteční hudby po neúspěchu V+W při zkoušce s lanem, těsně předtím než začnou zpívat Ezopa a brabence.

Harryho silnou stránkou byla jeho schopnost zahrát z listu i ty nejtěžší party a také splnit Ježkovy představy o interpretaci. Je velmi pravděpodobné, že jeho hra byla vždy Ježkem předepsána, improvizace po něm žádána nebyla, možná dokonce zakázána. Je známo, že Ježek trval na tom, aby jeho skladby byly interpretovány přesně tak, jak je napsal. Harry to neměl jednoduché, vždyť i dr. Václav Holzknecht, Ježkův nejlepší přítel a pozdější ředitel pražské konzervatoře, nezahrál Bugatti step podle svých vlastních slov k Ježkově plné spokojenosti, ale nevěděl přesně proč. Když namítl, že to hraje jak napsáno, prohlásil Ježek, že se Shakespeare taky píše jinak než vyslovuje. Nejen Bugatti step byl Harryho parádním číslem, také Svítá, Svět na ruby, Rubbish heap blues, Ozvěny z hudební síně a Vyznání lásky jsou klavírní party pro amatéra téměř nehratelné a přitom tak nádherné.

Jako Rakušan musel Harry po ánšlusu v roce 1938 narukovat, byl však brzy pro nemoc či vojenskou neschopnost propuštěn do zálohy. 9. listopadu 1940 se v Praze, kde byl zaměstnán na Německé hudební akademii, oženil s Moravankou Augustinou Groplovou. V roce 1942 se jim narodil syn Werner, v roce 1945 očekávala rodina další přírůstek. Na podzim toho roku museli ale opustit republiku (odsun), odjeli jako spousta jiných v dobytčím vagónu do Vídně, kde se krátce na to narodil druhý syn Kurt. Po válce byl Harry von Noé pod svým skutečným jménem Hermann Noé-Nordberg ve Vídni činný jako pianista a dirigent, především ale jako profesor na tamní hudební akademii, od roku 1963 jako mimořádný profesor. Věnoval se hlavně korepetici, od roku 1950 hudebnímu řízení operního a dramatického vyučování. Pod jeho vedením byly nastudovány četné fragmenty jakož i operní představení na vysoké škole. Mimoto byl korektorem pro Universal Edition a spolupracoval na novém vydání oper Leoše Janáčka a úplném vydání děl Josefa Haydna. V roce 1968 obdržel rakouský čestný kříž za vědu a umění, 1977 zlatý čestný odznak za zásluhy o Rakouskou republiku. V tom roce po dovršení 70 let přestal vyučovat na vysoké škole, prodal klavír, rozdal notový materiál a od té chvíle první klavírista, jenž nahrál Ježkův Bugatti step na desky, nechtěl o hudbě už ani slyšet. Ostatně, jeho rodina donedávna nevěděla, že v mládí hrál jazz. Zemřel ve Vídni 10.7.1998 jako poslední člen Ježkova orchestru ve věku 91 let. Jeho žena z Moravy jej následovala v roce 2006 třináct dní před svými stými narozeninami...

Voskovec s Werichem museli Harryho dobře znát, Voskovec se o něm dvakrát zmiňuje v dopise Werichovi, viz Knihy Korespondence I a II: Nejprve zřejmě za války v Americe začal psát jakýsi román, jehož hlavní postava se jmenuje Noé-Norberg (proč chybí d není z kontextu jasné). Je sotva možné aby si to jméno vymyslil. Jako hodně jiných projektů pana Jiřidla, ani tento se nedočkal realizace. Jinde vzpomíná Voskovec, že prý spolu s Werichem vypálili (myslí tím vyhodili, dali výpověď) pianistu Noeho, Werich na tu narážku ale neodpovídá. Bohužel není znám ani důvod, ani časový údaj. Podle původní verze Holzknechtovy knihy o Ježkovi však zůstal až do Pěsti na oko, tedy poslední hry Osvobozeného divadla.