Přeskočit na obsah

Harry Nyquist

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Harry Nyquist
Rodné jménoHarry Theodor Nyqvist
Narození7. února 1889
Farnost Stora Kil
Úmrtí4. dubna 1976 (ve věku 87 let)
Harlingen
BydlištěSpojené státy americké (od 1907)
Pharr (1954–1976)
Národnostšvédští Američané
Alma materSeverodakotská univerzita (1912–1915)
Yaleova univerzita
Povolánífyzik, informatik, vynálezce, statistik, matematik a inženýr
ZaměstnavateléAT&T (1917–1934)
Bellovy laboratoře (1934–1954)
Oceněnímedaile Stuarta Ballantina (1960)
Čestná medaile IEEE (1960)
Medaile Rufuse Oldenburgera (1975)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Harry Theodor Nyquist [čti nʏ:kvɪst] (7. února 1889, Stora Kil, Švédsko4. dubna 1976 Harligen, Texas, USA) byl americký informatik a fyzik švédského původu.

Narodil se ve městě Stora Kil ve Švédsku. Byl synem Larse Jonssona Nyqvista a Katriny Eriksdotter. Měl šest sourozenců. V roce 1907 emigroval do USA.

Vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1912 byl přijat na University of North Dakota, kde vystudoval elektrotechniku. V roce 1917 získal titul Ph.D. z fyziky na Yaleově univerzitě.

V roce 1917-1934 pracoval v AT&T v oddělení výzkumu a vývoje; tato divize se přeměnila na Bellovy laboratoře (Bell Telephone Laboratories), kde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1954.

V roce 1960 obdržel vyznamenání IRE Medal of Honor.

V důchodu žil ve městě Pharr v Texasu, zemřel v Harligenu v Texasu.

Technické přínosy

[editovat | editovat zdroj]

Jako inženýr v Bellových laboratořích vykonal významnou práci v telegrafii, stabilitě zpětnovazebních zesilovačů a vynálezech jako fax nebo televize a dalších komunikačních problémech. Pomáhal vytvořit první fax, který byl patentován v roce 1924. V roce 1932 publikoval práci na téma stabilita zpětnovazebních zesilovačů. Nyquistovo kritérium stability je nyní známo z učebnic o teorii zpětné vazby.

Jeho teoretická práce se zabývala požadavky na šířku pásma pro přenos informací. Později ji využil Claude Shannon a vedla k pokrokům v teorii informace.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]