Harchuf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Harchuf
Flickr - schmuela - IMG 6385.jpg
Narození23. století př. n. l.
Elefantina
Úmrtí23. století př. n. l.
Povoláníobjevitel
Funkcenomarch
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Harchuf (23. století př. n. l.) byl egyptským cestovatelem a místodržícím v Horním Egyptě. Jeho jméno je někdy také hláskované jako Herchuf, Horchuf nebo Hirchuf. Je nejstarším jménem známým cestovatelem.[1] Narodil se na nilském říčním ostrově Elefantině. Vše co je známo o jeho životě, pochází ze záznamu na náhrobku z jeho hrobky v Qubbet el-Hawa na západním břehu Nilu u Asuánu, v blízkosti prvního nilského kataraktu. Nápis v jeho soukromé hrobce označovaný jako Harchufova autobiografie je pro egyptologii významným jako jeden ze dvou nejdůležitějších a nejslavnějších autobiografických nápisů úředníka Staré říše.[2]

Harchuf sloužil králům 6. dynastie, jejímu čtvrtému králi Merenreovi I. (asi 2255–2246 př. n. l.)[3] a jejímu poslednímu mocnému králi Pepimu II. (asi 2246–2152 př. n. l.).[3] Byl jmenován místodržícím Horního Egypta. Jeho hlavní povinností byl obchod s Núbií,[4] navazování politických vazeb s tamními vůdci[4] a příprava půdy pro egyptskou expanzi do Núbie. Do Núbie vedl čtyři velké výpravy. Jeho písemná zpráva o těchto expedicích je v současné době nejdůležitějším zdrojem vztahů Egypta s Núbií.[2]

V období okolo roku 2270 př. n. l. podnikl z pověření faraonů Merenréa a Pepiho několik expedic dále na jih. Cestoval z Asuánu přes Dongolu do Kordofánu či Dárfúru, kde objevil vzácná dřeva, která spolu s kadidlem a slonovinou přivezl zpět do Egypta. Dle své korespondence s mladým faraonem Pepim II. na svých cestách spatřil a popsal lidi nízkého vzrůstu a přivezl s sebou z poslední expedice údajně trpaslíka, podle všeho Pygmeje.[5]

Na své cestě urazil značnou vzdálenost do země zvané Jamu, což pravděpodobně odpovídá úrodné planině otevírající se jižně od moderního Chartúmu, kde se Modrý Nil spojuje s Bílým Nilem. Francouzský egyptolog Jean Yoyotte (1927–2009) se však domníval, že se země Jam nachází více na severu v Libyjské poušti.[6]

Nápisy uvnitř Harchufovy hrobky odrážejí změny vnímání egyptského světa, ke kterým došlo ke konci Staré říše a během První přechodné doby, kdy se osoba krále stala více lidskou a projevovala emoce a zájmy,[7] když král komentoval osobu vedoucí morální život, která pomáhá bližnímu svému: „Hladovým jsem dal chléb, nahým oblečení, přepravil jsem toho, kdo neměl loď.“[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Autobiography of Harkhuf na anglické Wikipedii.

Vchod do Harchufovy hrobky, kolem roku 1890
  1. DAVIDOVÁ, Rosalie. Náboženství a magie starověkého Egypta. Praha: BBArt, 2006. 485 s. ISBN 80-7341-698-0. 
  2. a b LICHTHEIM, Miriam. The Old and Middle Kingdoms. Berkeley: University of California press, 2006. ISBN 9780520248427. OCLC 889165092 S. 23. (anglicky) 
  3. a b List of Rulers of Ancient Egypt and Nubia [online]. The Metropolitan Museum of Art [cit. 2017-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b VERNUS, Pascal; YOYOTTE, Jean. The Book of the Pharaohs. Ithaca: Cornell University Press, 2003. ISBN 0-8014-4050-5. S. 122. (anglicky) 
  5. VERNUS, Pascal; YOYOTTE, Jean. The Book of the Pharaohs. Ithaca: Cornell University Press, 2003. ISBN 0-8014-4050-5. S. 74. (anglicky) 
  6. YOYOTTE, Jean. Pour une localisation du pays de Iam. Cairo: Bulletin de l’Institut français d’archéologie orientale, 1953. (BIFAO 52). Dostupné online. S. 173–178. (francouzsky) 
  7. KARENGA, Maulana. Maat, the Moral Ideal in Ancient Egypt: A Study in Classical African Ethics. [s.l.]: Routledge, 2004. Dostupné online. ISBN 0-415-94753-7. S. 52. (anglicky) 
  8. BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt. Chicago: University of Chicago Press, 1906. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • James Henry Breasted: Ancient Records of Egypt , svazek I, Chicago 1906
  • Miriam Lichtheim: Ancient Egyptian Literature: A Book of Readings, svazek 1, Berkeley 1973, s. 23–27
  • George William Murray: Harkhuf's Third Journey, The Geographical Journal, svazek 131, č. 1 (1965), s. 72–75

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]