Harad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Harad
Přepadení gondorského jezdce Haradskými v Harondoru, autor Jan Pospíšil
Přepadení gondorského jezdce Haradskými v Harondoru, autor Jan Pospíšil
Harad – znak
znak
Harad – vlajka
vlajka
Geografie
Hlavní městoHyarmen (ale Umbar je největší město)
Obyvatelstvo
Národnostní složeníHaradští,
korzáři z Umbaru,
Černí Númenorejci,
Banadûnaim,
Moredain, Taurethrim,zlobři, půlzlobři,
Správa regionu
Druh celkukrálovství, knížectví, městské státy, kmeny
Podřízené celkyBlízký Harad, Dálný Harad, přístav Umbar, Umbarská zátoka, Harondor
Vznikběhem Prvního věku
Náčelníci, králové a knížataMûmakil Mahûd (pouze ve filmu Petera Jacksona)
Suladân (hra)
Měnaflorint
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Harad (sindarsky, v překladu znamená Jih) neboli Haradwaith, Jihozemsko (anglicky Southland), Sluneční země (anglicky Sunlands) je rozlehlá země na jihu Středozemě. Harad byla ve Středozemi země podobného charakteru jako je Blízký východ či africká Sahara, většinu tamní půdy zabírají rozsáhlé nehostinné pouště a tamní lid, sami sebe nazývající Jižním lidem (anglicky South-folk), se svou kulturou i vzhledem podobá středověkým kočovným Arabům.

Oblasti a lid[editovat | editovat zdroj]

Haradští šlechtici, artwork Jan Pospíšil

Harad se rozděluje na dvě oblasti - Blízký Harad a Dálný Harad. Na východě se nachází země Chand a na západním pobřeží menší přístavní města a kolonie založené původně Númenorejci, z nichž vyniká zejména město Umbar, které je obýváno podskupinou Černých Númenorejců známých i jako „korzáři z Umbaru“. Lidé z těchto oblastí nejsou původem z Haradu, ale z Númenoru. Žijí zde Černí Númenorejci, Banadûnaim (adûnajsky Polo-Númenorejci), temní Dúnadani a korzáři z Umbaru nejsou místní - taktéž v nich koluje část Númenorské krve, stejně jako v Banadûnaim. Dálný Harad na jihu je ještě vyprahlejší divočinou a obyvatelé, kteří zde žijí - Morwaith, divoké kmeny z plání, a Taurethrim, lidé z měst uprostřed džunglí, jsou tmavší pleti než jejich severní sousedé, zde se již lidé nápadně podobají africkým domorodcům.

Haradští nevyvinuli kompletně vyspělé civilizace a proto žijí převážně v kmenových společenstvích a svazech nebo roztroušených knížectvích či městských států , které někdy bojují mezi sebou. Mnoho Haradských žije kočovným způsobem života, a obydlí těchto lidí jsou zejména stany, jejich vesnice mají své náčelníky a ani jejich bojovníci nejsou dobře vyzbrojeni. Zbraně a zbroj haradských bojovníků jsou vyrobeny zejména z kůže, dováženého dřeva či bambusu, přesto jsou zdatnými bojovníky a preferují boj na válečných zvířatech. Kromě válčení na olifantech používají k boji rovněž koně a velbloudy. Vyzbrojení jsou zejména dlouhými oštěpy, ale jsou také velmi zdatnými lučištníky.

Jako symbol Haradských je často používán černý had v červeném poli, i když mnoho Haradských zemí má i své vlastní vlajky, ty však jsou neznámé.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První věk[editovat | editovat zdroj]

Někteří z prvních lidí opouštějících Rhûn a země Hildórienu se po probuzení v Hildórienu nakonec usadili v Haradu a stali se předky Haradských. Historici Gondoru věřili, že Drúadani přišli ze zemí jižně od Mordoru, že se obrátili na sever do Ithilienu, než dosáhli pobřeží Haradu a byli prvními muži, kteří překročili Anduinu. Pobřeží jižně od Haradu sahalo mnohem dále na západ před zříceninou Beleriandu.

Druhý věk[editovat | editovat zdroj]

Po Prvním věku patřili lidé z těchto zemí k nižším lidem, kteří byli plavícími se Númenorejci poučeni o základních uměních civilizace. To pokračovalo nějakou dobu až do poloviny Druhého věku nebo do vzestupu Královských Númenorejců, kdy se Númenorejci obrátili zády k moudrosti a stali se jejich pány. Od druhé části Druhého věku bylo mnoho národů z Haradu ovládáno Númenorejci, stejně jako mnoho dalších národů, jejichž země zahrnovaly pobřeží. Krátce před Válkou Posledního spojenectví dva páni z Ar-Adûnâim, jménem Herumor a Fuinur, „vzrostli k velké moci mezi Haradskými“, ale jejich konečný osud není zaznamenán.

Když se lidé Númenoru začali plavit na východ, prozkoumali pobřeží Středozemě, včetně pobřeží zemí Haradu. Númenorejci zpočátku pomáhali lidem v zemích, které prozkoumali, tím, že je učili mnoho věcí o zemědělství a řemeslech. Númenorejci se později usadili na Haradském pobřeží a dalších regionech, a založili mnoho kolonií, například Umbar. V 9. století Druhého věku se velký námořník Aldarion plavil do kolonie Vinyalondë a poté se plavil podél pobřeží na jih, daleko za jakékoli místo, které dosud Númenorejci dosáhli. Po návratu na sever jen stěží unikl ztroskotání v Haradu. Po vládě Tar-Ciryatana se pýcha Númenoru zvýšila, a během vlády Tar-Ancalimona se Númenorejci rozdělili na Věrné a na většinové Královské Númenorejce, kteří se začali zařizovat jako páni světa, požadovali daň za zboží a bohatství, tributy a území. To způsobilo útlak lidí žijících v zemích Ardy, včetně Haradských. Númenorejci rozšířili svou kontrolu nad Haradem a Sauron se je nejprve neodvážil napadnout. Ale po vytvoření Prstenů moci a vzniku Nazgûlů začal Sauron útočit na Númenorejské kolonie na pobřeží. Tyto útoky však nebyly úspěšné a tak Sauron nedokázal obnovit svůj předchozí vliv v Haradu. Po vytvoření Prstenů moci bylo velké množství lidí na východ a na jih od Ered Luin pod Sauronovým vlivem.

Vojáci zemí Haradu ve Třetím věku.
Vojáci zemí Haradu ve Třetím věku.

Sauron se stal jejich bohem a vznikl kolem něj Kult Saurona. Díky vlivu Númenorejců síla Haradských zesílila a vzniklo mnoho království a knížectví, stavěla se města, a lidé se naučili používat železo, a první opevnění se vystavěla kolem roku 2280. Ar-Pharazôn, král Númenoru, přistál v Umbaru v roce 3261 s velkou flotilou a lidé na pobřeží se před nimi podrobili. Ar-Pharazôn a jeho armády pochodovali přes Harad, aby se setkali se Sauronovými silami, ty ale uprchli před Númenorejci a Sauron se nechal odvézt do Númenoru, kde zkazil krále a jeho následovníky. Pod Sauronovým vlivem se Númenorejci stali ještě bezohlednějšími k místním obyvatelům Haradu, zabírali více území, vymáhali větší daně a tributy a zotročovali je. Královští Númenórejci, kteří žili ve všech Númenorských koloniích (kromě kolonií budoucího Arnoru a Gondoru) včetně Haradu, přežili zkázu Númenoru v roce 3319. Později byli Dúnadany nazýváni jako Černí Númenorejci protože po potopení Númenoru stále odporovali Valar. Někteří lidé Haradu bojovali se Sauronem během Války poslední aliance proti Alianci elfů a lidí. Byly i zvěsti, že tyto armády Haradu vedli lordi Númenoru, Herumor a Fuinur, se dostali k velké moci mezi Haradskými, nebylo to však nikdy potvrzeno.

Třetí věk[editovat | editovat zdroj]

Po dobu Třetího věku bylo mnoho Haradských stále ovládáno Černými Númenorejci, podskupinou Ar-Adûnâim, Banadûnaim (Polo-Númenorejci, kteří vzrostli z kolonií Númenoru), nebo jinými podskupinami které drželi území v Haradu. Síla Černých Númenorejců však byla otřesena roku 1050 králem Hyarmendacilem I. z Gondoru a několik knížectví Haradských (jen ty které sousedily s Gondorem) bylo přivedeno pod nadvládu Gondoru. Po příbuzenských sporech byl tento vliv prolomen a válka obnovena, dokud Haradští nebyli o století později znovu poraženi Hyarmendacilem II. V 19. století Třetího věku Haradští pomohli Černým Númenorejcům získat zpět Umbar a společně zahájili další invaze do Gondoru v letech 1944 a 2885. Nakonec část Haradu po zbytek věku upadl pod vliv Mordoru. Velká část Dálného Haradu byla džungle, i když tam byla také poušť. Ve Dálném Haradu žila velká zvířata známá jako Mûmakil nebo Olifanti pocházející z Dálného Haradu, využívaná Haradskými jako pohyblivé válečné věže (Haradští je použili i například v bitvě na Pelennorských polích). Země Blízkého Haradu později vytvořily alianci nebo možná i koalici nějakého druhu s Umbarskými Korzáry a byl zapojeni do řady neustálých bitev s Gondorem o Jižní Gondor (nebo Harondor) a Ithilien, přičemž Gondor si nárokoval řeku Harnen jako svou jižní hranici a Haradští so nárokovali řeku Poros jako svou severní hranici. V době války o Prsten byla celá země jižně od řeky Poros pod vlivem Haradrimů a Černých Númenorejců a ti vyslali velké síly na pomoc při obléhání Gondoru. Síly Haradských, na rozdíl od lidí z Umbaru a pobřeží, se do Gondoru přesouvali pevninou, přes území Ithilienu, kde byli velmi často napadáni místními Hraničáři Ithilienu, které v této době vedl správcův druhý syn Faramir. Stejně jako vojska Minas Morgulu i síly Haradských byli přes těžké ztráty poraženi a stáhli se zpět za řeku Poros.

Lidé z Haradu na pochodu v Ithilienu, 3019 T.v. (z filmu Pán Prstenů: Dvě věže)
Lidé z Haradu na pochodu v Ithilienu, 3019 T.v.

Čtvrtý věk[editovat | editovat zdroj]

Po obnovení Spojeného království Gondoru a Arnoru ve Čtvrtém věku bylo Haradským odpuštěno a bylo jim umožněno žít v míru. Museli se vzdát svých nároků a Sauronova vlivu, ale zůstali svobodným lidem. Který spolupracoval s Dúnadany Obnoveného království.

Známé národy a země Haradu[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od zemí Východňanů není o zemích Haradu mnoho napsáno, většina z nich je pouze jmenována nebo zmíněna. Mezi jmenované národy Haradských, ať už z expandovaných zdrojů nebo od samotného Tolkiena, patří například:

Hyarmen, Urud-An-Khibil, Sakal an-Dalajaf, Saz Nejja, Khibil Ephalak, Kes Arik, Salaj, Ayal Koyren, Dejka, Sulaj-Dar, Ajesfa, Raishoul, Nashar, Bishra, knížectví Siraynů, Ne Tava, Erim Poa, Ammu Baj, Urdwanská knížectví, Muargizidská Dynastie, Aukuagské kmeny, Qarsacké kmeny, Chelkar, Bezarsan, Lakhidská Dynastie, Země Jižních Draků, Království Ráž, Felayská knížectví, Země Izinduistů, knížectví Dálného Haradu, knížectví Blízkého Haradu, kmeny Morwaith, městské státy Taurethrimů, Haruzská knížectví, národy Bozishnarodů, Adena, Mûraňanská knížectví, Tedžinští nomádi, národy Apysaiů, Usakan, země Haruzanu, Taskralové, Východní Haruzové, Západní Haruzové, Tuktani a Ganové.

Účast v ději románu[editovat | editovat zdroj]

Národy z Blízkého Haradu bojovaly během Války o Prsten na straně Saurona a jeho armád Mordoru. Vojsko Haradských se zúčastnilo např. Bitvy na pelennorských polích (obléhání Minas Tirith ve Válce o Prsten). Zde využili zejména svých bojových olifantů, zvířat podobných válečným slonům, jen mnohem větších. Armády z Haradu často pronikaly přes jižní hranice království Gondor do oblastí Ithilienu, kde čelily nečekaným výpadům a různým léčkám tamních hraničářů. Během Války o Prsten přicházely do Mordoru přes Černou bránu, ale mnozí zahynuli během pochodu územími ovládanými Gondorem.

Po Válce o Prsten uzavřely mnohé haradské kmeny smír s Obnoveným královstvím Arnoru a Gondoru.