Věrní Númenorejci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Věrní Númenorejci
Faithful Númenoreans (en)
Nimruzîrim (adûnajsky)
Dúnedain (quenijsky)
 Númenor 2300 D. v.–3019 T. v.
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Andunië (2300 D. v.–3100 D. v.)
Romenna Andunië (3100 D. v.–3319 D. v.)
obyvatelstvo
národnostní složení:
Věrní Númenorejci, Númenorejci, Střední lidé, Temní Dúnadani, Castamirovi stoupenci, Seveřané, Černí Númenorejci
adûnajština, západština, elfština
Ilúvatarismus
státní útvar
vláda lordů Andustaru, dědičná monarchie
NúmenorNúmenor Númenor (původně)
Castar
vznik:
2300 D. v. – Rozdělení populace Númenoru na Věrné a Královské
zánik:
neznámý
Gondor, Enedwaith, Minnhiriath, Lond Daer, Angren, Tolfalas, a jiné regiony
státní útvary a území
předcházející:
Númenor Númenor
následující:
Arnor Arnor
Gondor Gondor
Lond Angren Lond Angren
Enedwaith Enedwaith
Temní Dúnadani Temní Dúnadani
Castamirovi stoupenci Castamirovi stoupenci
Černí Númenorejci Černí Númenorejci
Angmar Angmar
Forodwaith Forodwaith
Dol Amroth Dol Amroth
Lossoth Lossoth
Dunland Dunland
Gwaithuirim Gwaithuirim

Věrní Númenorejci (quenijsky Dúnedain nebo Elendili, adûnajsky Nimruzîrim, oba výrazy znamenající „přátelé elfů“) jsou frakcí ve fiktivním světě J. R. R. Tolkiena. Byli ti z Númenorejců, kteří zůstali věrní vůli Valar po celou historii Númenoru a odklonili se od politiky pozdějších králů, a jejich rivaly se stali Královští Númenorejci.

Jako protistrana se královští muži skládali z většiny lidí, zejména v pozdější části Druhého věku, zatímco Věrní byli mnohem menší a stále více utlačovanou skupinou. Věrní žili většinou na západní straně Númenoru, v regionu Andustar, dokud jim dvacátý třetí král Ar-Gimilzôr nepřikázal přesunout se na východ poblíž Rómenny, aby ukončil jejich kontakt s elfy z Valinoru. Věrní udržovali používání elfích jazyků a vítali elfy z Tol Eressëa ve své zemi, navzdory rostoucímu nepřátelství ze strany Královských. Věrní také stále respektovali a milovali Valar a nepokusili se mluvit proti zákazu, který Valar nastolili proti Númenorejcům plujícím na Západ. Přesto „neunikli utrpení svého lidu“ ohledně strachu ze Smrti, kterou Stín přivedl na všechny Númenorejce, a trápil je osud lidí. Na rozdíl od Královských se však Věrní rozhodli věřit slovům poslů Valar a věřili, že smrt, kterou elfové nazývali Dar lidí, není zlo. Právě touto volbou se nejvíce lišili od většiny obyvatel Númenoru.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Počátek[editovat | editovat zdroj]

Věrní se stali stranou odlišnou od královských mužů za vlády Tar-Ancalimona, čtrnáctého krále (rok 2251 D.v.), a trvali na dodržování starých zvyků svého lidu. V pozdějších dnech Věrní hledali vedení u pánů Andúnië; Ve velké úctě všemi Númenorejci, lordi Andúnië drželi své spojení s Věrnými v tajnosti po dlouhou dobu, protože si přáli využít svou moc v Králově Radě k tomu, aby krále nasměrovali k moudřejšímu jednání. Přesto se vládci ostrova stávali stále více nepřátelskými vůči všem, kteří byli uznáváni za členy menšinové strany.

Stejně jako Královští, i Věrní se obrátili na východ, a kolonizovali regiony na východě. Usadili se i ve Středozemi, kde založili zejména Pelargir (2350 D.v.), ale na rozdíl od Královských se Věrní nesnažili podrobit si domorodé obyvatelé východních zemí. Kvůli chladu mezi oběma stranami kolonizovali Věrní země na sever a východ od ústí Anduiny, daleko od kolonií královských mužů, které byly jižně a východně od řeky Anduiny. Věrní se také plavili na sever do Lindonu, za svými přátely z řad elfů. Centry Věrných v koloniích se staly kolonie Pelargiru a Vinyalondë (Lond Daer), první kolonie Númenoru, kde se v pozdějších letech usídlilo mnoho Věrných, a které místní kolonisté přijali mezi sebe.

Pozdní období[editovat | editovat zdroj]

Králové Númenoru pohlíželi na Věrné a jejich pokračující přátelství s elfy s rostoucím podezřením. Zakázali používání eldarských jazyků a nakonec přesunuli Věrné na východ ostrova, aby již nemohli komunikovat s těmito "špióny Valar". Králové je dokonce drželi pod dohledem, aby se ujistili, že neprovedou nic podvratného.

Situace Věrných se stala snesitelnější, když se Ar-Gimilzôr, který byl největším nepřítelem Věrných, oženil s Inzilbêth, jednou z Věrných. Jeho syn Tar-Palantir následoval její víru a pokusil se činit pokání z minulých činů králů. Choval se k Věrným laskavě a dovolil jim znovu mluvit elfskými jazyky. To však způsobilo občanské nepokoje, nekrvavé povstání a spory. Jeho dcera Tar-Míriel byla také Věrná a následovala jeho politiku, ale jeho synovec se po jeho smrti zmocnil žezla a prohlásil se za krále Ar-Pharazôna. Tar-Palantirova vláda byla jen malým zlomem v tom, co se stalo stále krutější politikou útlaku.

Ar-Pharazôn nezačal okamžitě obtěžovat Věrné poté, co byl zajištěn u moci - jeho pozornost byla hlavně na Sauronovi, který e neúspěšně pokoušel napadat kolonie Númenorejců a prohlásil se Králem všech Lidí. Když Sauron viděl, že nemůže porazit Númenorejce v boji, rozhodl se je porazit lstí a zničit je zevnitř. Král přivedl Saurona do Númenoru jako rukojmí a tehdy Věrné potkalo to nejhorší z neštěstí.

Netrvalo dlouho a Sauron použil svou moc, aby obrátil srdce většiny Númenórejců ke svým radám, a přelstil některé Númenorejce ke stavbě chrámu ve jménu Melkora, v jeho uctívání, a v obětování lidí ve jménu nového boha. Númenorejci si přirozeně vybírali své oběti pro tyto oběti „nejčastěji z řad Věrných“. Nikdy však neřekli, že zabili Věrné za to, že neuctívali Melkora. Místo toho je Númenorejci obvinili ze spiknutí proti králi a zbytku lidu země. Mezi popravenými nebo obětovanými byli i ti z řad Královských, kteří se opovážili promluvit proti útlaku věrných nebo jejich obětování.

Zkáza Númenoru[editovat | editovat zdroj]

Toto kruté zacházení trvalo několik desetiletí, dokud Ar-Pharazôn nezestárnul a měl velký strach z blížícího se konce svého života. Proto vyslechl Sauronův návrh, aby shromáždil masivní výzbroj a odplul do Amanu, země Valar, aby si zde vydobil věčný život. Když Amandil, poslední pán Andúnië, slyšel tuto zprávu, věděl, že Númenorejci ve válce proti Valar s cílem je zničit a dobýt jejich země, a tak se rozhodl podniknout preventivní plavbu na Západ, aby je požádal o milost a vysvobození od Saurona. Než odešel, poradil svému synovi Elendilovi, aby shromáždil devět lodí a zakotvil je u východního pobřeží Númenoru a počkal, co se bude dít dál. Poté, co odplul na západ, už o Amandilovi nikdo neslyšel, ale když Elendil a jeho synové přijali jeho radu, přežili katastrofální pád Númenoru, který byl výsledkem Ar-Pharazônovy války. Mocný vítr odnesl jejich lodě na východ a smetl je na břehy Středozemě. Tam stoupenci Elendila založili říše Arnor a Gondor. Tato království byla osídlena jak potomky Věrných, tak domorodými Muži Středozemě.

Království Dúnadanů ve vyhnanství (modře) a ostatní kolonie Númenoru (tmavě modře), krátce po zkáze Númenoru. 3320 D.v.
Království Dúnadanů ve vyhnanství (modře) a ostatní kolonie Númenoru (tmavě modře), krátce po zkáze Númenoru. 3320 D.v.


Po pádu Númenoru[editovat | editovat zdroj]

Po zkáze Númenoru založili Elendil a jeho přeživší lid království Gondoru a Arnoru, ke kterým se s hrdostí připojily kolonie Pelargiru, Edhellondu, Lond Ernilu na jihu a kolonie Tharbadu a Vinyalondë na severu, a společně pomohli Elendilovu lidu se usadit v Eriadoru a Gondoru, kde postavili Annúminas, Fornost, Amon Sûl na severu a Osgiliath, Minas Anor a Minas Ithil na jihu. Království Gondoru a Arnoru se ve svém vzniku skládalo z regionů Ithilien, Anorien, Lossarnach, Lebennin, Belfalas a Lamedon v Gondoru, Východních Úvalů (Eastfold) v Calenardhonu a území Arthedainu a Cardolanu na severu, a Věrní Númenorejci byli od té doby známí jako Dúnadani. Ne všechny kolonie Věrných Númenorejců se však připojili do tzv. Království Dúnadanů ve vyhnanství. Ras Morthil, Gobel Tolfalas, Kolonie v Lossothu, Lond Galen, Kolonie v Angmaru a ostatní kolonie Věrných Númenorejců se odmítly připojit do toho království, nebo jejich vzdálenost od království byla příliš velká. Z těchto kolonií Gondor po Válce posledního spojenectví anektoval Ras Morthil, Lond Angren, Lond Enedh a Gobel Tolfalas před první invazí Východňanů. Většina těchto kolonií (kromě Gobel Tolfalas) se v pozdějších letech během vlády Správců Gondoru odtrhla, a podrobila se Gondoru až ve Čtvrtém věku, kdy na jeho trůn nastoupil král Aragorn II. Elessar. Z mnoha Věrných Númenorejců, ať už z řad Gondoru a Arnoru nebo samostatných kolonií, se v průběhu Třetího věku stali Temní Dúnadani. Osud ostatních Věrných Dúnadanů zůstal neznámý.


Obyvatelstvo a společnost[editovat | editovat zdroj]

Věrní Númenorejci udržovali přátelské vztahy s elfy Středozemě a žili v harmonii s místními lidmi, kteří zde žili, až na Gwaithuirimy, lidmi Minhiriathu, Hollinu a Enedwaithu, kteří byli nepřátelští vůči Dúnadanům kvůli kácení lesů, které Númenorejci praktikovali kvůli materiálu na stavbu jejich lodí. Gwaithuirim byli proto označeni Númenorejci jako ''Lidé Temna'' a Dúnadani vůči nim drželi odpor. Mísení se Středními lidmi bylo běžné a tak lidé Eriadoru zcela splynuli mezi Dúnadany.

Dělení podskupin[editovat | editovat zdroj]

Věrní Númenorejci, stejně jako Černí Númenorejci, se po pádu Númenoru taktéž rozdělili na mnoho skupin a podskupin. Na rozdíl od Černých Númenorejců ale proti sobě nebojovali, a naopak spolu spolupracovali, kdykoliv to bylo možné. Výjimkami jsou skupiny Věrných, které opustili Valar, obrátili se proti svým bratrům, nebo podlehli vlivu Černých Númenorejců a zlých lidí. Mezi skupiny Věrných Númenorejců, Dúnadanů, ať už z expandovaných zdrojů nebo od Tolkiena samotného, patří:

Dúnadani ze Severu - Nebo také Dúnadani Arnoru, byli Věrní Númenorejci kteří obývali Eriador, konkrétně území budoucích království Arthedain a Cardolan, a po vzniku Arnorského království měli i malou kolonii v Rhudauru, který byl anektován. Arnorští Dúnadani byli ''elitou'' Království Dúnadanů ve vyhnanství, zatímco Dúnadani z Jihu byli jejich služebníky a jejich země, Gondor, fungovala jako obranná linie proti Mordoru a jeho spojencům, což byl důvod proč Arnor nebyl tak opevněný jako Gondor od svého počátku. To se ukázalo jako fatální chyba, když se na severu Černokněžný král chopil moci v Angmaru a odstartoval války proti Arnoru.

Gondorští Dúnadani - Nebo také Dúnadani Gondoru, byli Dúnadani obývající území Gondoru, převážně území Ithilienu, Anorienu, Lossarnachu, Lebenninu, Belfalasu a Lamedonu v Gondoru a Východních Úvalů (Eastfold) v Calenardhonu. Tito lidé opevnili Ithilien a řeku Anduinu a byli hlavní obrannou linií Středozemě proti silám Mordoru. Později osídlili celý Calenardhon, postavili Aglarond a Angrenost a byli hlavní bojovou silou Gondoru. V průběhu Třetího věku se ale začali rapidně mísit se Seveřany, převážně Seveřany z Království Rhovanionu, a jejich Númenorská krev, společně s jejich sílou a dlouhým životem, začala upadat. Následná morová epidemie vylidnila Calenardhon téměř do jednoho, a Númenorská krev se udržela pouze v Belfalasu, Anorienu a Ithilienu, který byl později dobyt a vydrancován armádami Mordoru a společně s Osgiliathem, kdysi hlavním městem Gondoru, opuštěn.

Dúnadani z Jihu - Dúnadani, kteří žili v koloniích Númenoru v Gondoru, Calenardhonu, Angrenu, Enedwaithu a na ostrově Tolfalas. Po vzniku Království Dúnadanů ve vyhnanství se nepřipojili ke Gondoru, byli jím však později anektováni. Společně s mnoha dalšími Dúnadany byli proti mísení Gondorského královského rodu s krví Seveřanů a většina povstala proti Eldacarovi. Po Castamirově vypálení Osgiliathu se ale mnoho z nich obrátilo proti Castamirovi a přeběhlo na stranu Eldacara. Během morové epidemie utrpěli velké ztráty na životech a vnitrozemí jejich území, hlavně v Enedwaithu, bylo vylidněno. Jejich Númenorská krev později začala taktéž upadat a během Války o Prsten byla mnohá území těchto Dúnadanů mimo kontrolu Gondoru.

Severní Dúnadani - Dúnadani kteří cestovali na sever a kolonizovali podél pobřeží Forodwaithu, Dor-Bendoru a Helkearu. Mezi tyto Dúnadany patřili i Dúnadani Angmaru, kteří spolupracovali s Angmarany v jejich válkách proti Arnoru.

Východní Dúnadani - Dúnadané kteří cestovali na severovýchod podél pobřeží. Pravděpodobně se dostali do kontaktu s elfy Avari na východě, avšak není o nich mnoho známo.

Temní Dúnadani - Dúnadani, kteří opustili Ilúvatara a Valar nebo propadli zlu. Způsobovali nepokoje v Gondoru a obrátili se proti Dúnadanům v Arnoru, než opustili jejich území a stáhli se na jih, sever a východ od Středozemě. Proti Gondoru a Arnoru také bojovali v Angmarských válkách, Občanské válce v Gondoru a později i ve válkem Mezi Gondorem, zeměmi Haradu, Umbarskými a Černými Númenorejci.

Castamirovi stoupenci - Dúnadani, kteří vytvářeli nepokoje v Gondoru kvůli mísení Númenorejců se Seveřany, a poté pod velením uzurpátora Castamira odstartovali Občanskou válku v Gondoru. Po jejich porážce a smrti Castamira se stáhli na jih a východ mezi Haradské, Černé Númenorejce a jiné zlé lidi.

Gondorští Renegáti - Dúnadani Gondoru, převážně z armády, kteří v následujících letech po občanské válce postupně dezertovali, a přesunuli se na jih, kde spolupracovali se zdejšími lidmi, převážně Haradskými. Po jejich boku také mnoho z nich proti Gondoru bojovalo, a dokonce s nimi splynulo, když přijali jejich náboženství i tradice.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Největší centra Věrných Númenorejců se nacházela v Eriadoru a na území podél řeky Anduiny. Avšak tato místa nebyla jediná, která Věrní Númenorejci osídlili, zatímco Královští se soustředili na země převážně na jih, jihovýchod a východ, Věrní cestovali ke Středozemi, na sever, severovýchod a východ od Královských. Další z jmenovaných kolonií Númenoru, ať už z expandovaných zdrojů nebo od Tolkiena samotného, které byly nebo skončily pod kontrolou Věrných Númenorejců jsou například:

Gobel Tolfalas, Andrast, Linhir, Tarnost, Lond Galen, Lond Enedh, Annon Baran, Kolonie v Lossothu, Kolonie v Angmaru, Illuinské kolonie, Lotanské kolonie, kolonie ve Forodwaithu, Lond Engrim, kolonie v Helkearu, Allimir, Edhellas, Enerond, Faranel, Rhovanduin, Endrist, Ganderch, Mirion, Orchelor a Endroth.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]



Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]