Lothlórien

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Lothlórien je fiktivním místem ve Středozemi z knihy J. R. R. Tolkiena Pán prstenů, kde hraje velkou roli jako centrum veškerého elfstva ve Středozemi v době Války o Prsten a zároveň je považováno za nejkrásnější elfí království Třetího věku.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Lothlórien se nachází východně od Morie mezi Mlžnými horami a řekou Anduinou. Město Caras Galadhon stojí na místě soutoku Anduiny a Stříberky, zvaném Egladil (= "roh"). Lothlórien je spolu s Fangornským hvozdem a Temným hvozdem řazen do Rhovanionu neboli Divočiny.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prvním elfím národem, který přišel do této země a též zde žil, byl národ telerský. V době Velké pouti, byli Teleri posledními, kteří se vydali na cestu. Byli ze všech elfích skupin nejpočetnější a částečně kvůli tomu zůstali daleko vzadu za Vanyar a Noldor. Když došli k Mlžným horám, byli nesmírně vyděšeni majestátností tohoto pohoří. Proto jeden z telerských vůdců, Lenwë, odvedl svoji část lidu po proudu řeky Anduiny, protože nechtěl riskovat přechod přes hory. Tito elfové se stali známí jako Nandor a pojmenovali toto místo Lindórinand (= "údolí pěvců").

Druhý věk[editovat | editovat zdroj]

Ve Druhém věku do Lindórinandu přišli Sindar, kteří obohatili zdejší populaci svou moudrostí a schopnostmi. V té době vládnul Lindórinandu a jeho lidu sindarský pán Amdír, který však zemřel v bitvě na Dagorladu. Po jeho smrti zde panoval jeho syn Amroth, ale i ten neblaze ukončil svůj život, neboť se utopil v belfalaské zátoce. Od té doby nikdo zdejším elfům nevládl, dokud nepřišli Celeborn s Galadriel a jejich dcera Celebrían z Cesmínie. Ti s sebou přinesli dar od Gil-galada, který jej dostal od Tar-Aldariona, šestého númenorského krále, a to semínka mallornů. Díky mallornům toto místo získalo nový vzhled i jméno, neboť to byly stromy, jejichž listí bylo na podzim neobyčejně zlaté a kůra stříbřitošedá. Gil-galad je obdařil těmito semeny kvůli jejich nezdaru v jeho vlastní zemi. A protože zde vzkvétaly a byla jich hojnost, začal být Lindórinand znám jako Laurelindórenan (= "údolí zpívajícího zlata") nebo častěji jako Lórinand (= "údolí zlata") či Lothlórien (= "květ snu").

Třetí věk[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Gandalfa, v lednu roku 3019 T. v., Lothlórienem prošlo Společenstvo prstenu pod vedením Aragorna. Načež se zde uzdravil i Gandalf, který sem byl donesen Pánem orlů Gwaihirem o pár týdnů později.

Přibližně ve stejné době, v březnu téhož roku, co Sauronovy síly útočily na Minas Tirith, byly z Dol Gulduru poslány síly, aby zaútočily. Během bitvy u Černé brány byly na Lothlórien spáchány celkem tři útoky, při kterých byli elfové ochráněni nejen svou udatností, ale i mocí Nenyi, jednoho z elfích Prstenů moci. Tento prsten zároveň uchovával bezmeznou krásu tohoto místa. Po Sauronově pádu byl Dol Guldur nakonec Celebornem a jeho vojskem dobyt a Galadriel ho svou mocí zničila.

Po Válce o Prsten[editovat | editovat zdroj]

Po pádu Saurona, krása a ochrana Lothlórienu ochabla, jelikož síla Nenyi byla spjata se sílou Jednoho prstenu. Co Galadriel odplula do Valinoru, byl Celebornem, než sám odešel, Lothlórien rozšířen o jižní část Temného hvozdu. Bohužel během Čtvrtého věku se populace v této říši snižovala, až už žádní elfové v Lothlórienu nežili. Po smrti krále Elessara se sem uchýlila Arwen, která se zde roku 121 Č. v. vzdala života a byla pohřbena na Cerin Amrothu.