Haníf
Haníf (حنيف) je arabský termín, který označuje nežidovského a nekřesťanského arabského vyznavače monoteismu v předislámské Arábii. Podle islámské tradice byl historicky prvním hanífou prorok Abrahám. Po něm následovali další hanífové, kteří odmítli vyznávat polyteismus, který byl v tehdejší Arábii běžný.
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Období v Arábii před příchodem proroka Muhammada je muslimy označováno jako džáhilíja („období nevědomosti“) a hanífové měli být ti, kteří již tehdy správně vyložili Boží zvěst a marně se snažili ostatní lidi přimět k víře v jediného Boha.
V Koránu[editovat | editovat zdroj]
Termín haníf se vyskytuje v Koránu několikrát. Historické pořadí těchto pasáží lze stanovit přibližně takto:
- Súra 16:121+124
- Súra 30:29
- Súra 10:105
- Súra 6:79+162
- Súra 2:129
- Súra 98:4
- Súra 3:60+89
- Súra 4:124
- Súra 22:32
Pasáže o hanífismu[editovat | editovat zdroj]
Jednu z nejvýznamnějších pasáží o Abrahámovi jakožto hanífovi najdeme v súře 3:
"Abraham nebyl ani židem, ani křesťanem, avšak byl hanífem odevzdaným do vůle Boží; a nepatřil mezi modloslužebníky. A nejblíže k Abrahamovi byli věru ti, kdož jej následovali, a tento posel (Mohamed) a ti, kdož v něj uvěřili (muslimové). A Bůh je blízkým druhem věřících."Korán 3:67-68
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hanif na anglické Wikipedii.
