Haníf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Haníf (حنيف) je arabský termín, který označuje nežidovského a nekřesťanského arabského vyznavače monoteismu v předislámské Arábii. Podle islámské tradice byl historicky prvním hanífou prorok Abrahám. Po něm následovali další hanífové, kteří odmítli vyznávat polyteismus, který byl v tehdejší Arábii běžný.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Proroci islámu.

Období v Arábii před příchodem proroka Muhammada je muslimy označováno jako džáhilíja („období nevědomosti“) a hanífové měli být ti, kteří již tehdy správně vyložili Boží zvěst a marně se snažili ostatní lidi přimět k víře v jediného Boha.

V Koránu[editovat | editovat zdroj]

Termín haníf se vyskytuje v Koránu několikrát. Historické pořadí těchto pasáží lze stanovit přibližně takto:

  1. Súra 16:121+124
  2. Súra 30:29
  3. Súra 10:105
  4. Súra 6:79+162
  5. Súra 2:129
  6. Súra 98:4
  7. Súra 3:60+89
  8. Súra 4:124
  9. Súra 22:32

Pasáže o hanífismu[editovat | editovat zdroj]

Jednu z nejvýznamnějších pasáží o Abrahámovi jakožto hanífovi najdeme v súře 3:

"Abraham nebyl ani židem, ani křesťanem, avšak byl hanífem odevzdaným do vůle Boží; a nepatřil mezi modloslužebníky. A nejblíže k Abrahamovi byli věru ti, kdož jej následovali, a tento posel (Mohamed) a ti, kdož v něj uvěřili (muslimové). A Bůh je blízkým druhem věřících."

– Korán 3:67-68

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hanif na anglické Wikipedii.