Habitus (sociologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Habitus (psychologie))
Skočit na: Navigace, Hledání

Habitus (lat. postoj, vzhled, oblečení) je soubor dispozic jak jednat, myslet a vnímat okolní svět určitým způsobem a tendenci jak na něj následně reagovat. Dochází tak k částečnému programování jednání jednotlivých aktérů.[1] Je odrazem všech vnějších sociálních struktur.

S tímto pojmem bylo již pracováno dříve. Habitu se přikládal význam například díky tomu, že poskytoval silné propojení hned několika aspektů světa (reality) – kulturních, psychologických, společenských ale i biologických.[2] Do dnešního povědomí se pojem dostává především díky práci Norberta Eliase a Pierra Bourdieu.

Habitus podle N. Eliase[editovat | editovat zdroj]

Norbert Elias byl německý sociolog a filosof židovského původu. Více zde: Norbert Elias.

Norbert Elias používal pojem dříve, než došlo k jeho popularizaci P. Bourdeau. Koncept Pierra Bourdeau je někdy vnímán pouze jako syntéza již dříve zpracovaných teorií Norbertem Eliasem a Marcelem Maussem.

Elias definuje habitus jakožto aspekty, které určují rozdělení jednotlivců do skupin podle zvyků a určitých vzorců v chování.[3] Vysvětloval habitus také jako určité impulsy, které vkus a zvyky určují. V zásadě pro něj pojem představoval strukturu osobnosti nebo obrázek sebe sama a ten popisoval jako půdu, ze které vyrůstají osobní charakterové vlastnosti, kterými se jedinec do určité skupiny společnosti řadí, ale které ho od zbytku členů odlišují. Podle Erica Dunninga a Stephena Mennela, Elias habitus vykládal jako ztělesněné sociální učení.[4]

Habitus podle P. Bourdieu[editovat | editovat zdroj]

Pierre Bourdieu byl francouzský sociolog a antropolog. Více zde: Pierre Bourdieu

Bourdieu pojmem habitus popisuje celkové vystupování jedince. Projevuje se například ve stylu života, vkusu, řeči či způsobem oblékání.[5] Na habitu můžeme odhadnout společenský status člověka. Je sice možné, aby se daná osoba za určitých okolností umístila ve společenském žebříčku na nižší či vyšší příčce, ale Habitus je (alespoň z krátkodobého hlediska) nezměnitelný z důvodu „sedimentace“ dispozic.[6] Pro správné pochopení pojmu je třeba počítat s rozdělením společnosti podle určitých kritérií. Bourdieu vysvětluje habitus na třech charakteristických rozděleních: rozdělení na sociální třídy, pohlaví a tzv. sociální pole.

Habitus tedy rozděluje do tří kontextů:

  1. genderové rozlišení
  2. sociální třídy
  3. sociální pole

Habitus a genderové rozlišení

Z hlediska pohlaví je rozdělena každá společnost. Jedná se o dva protipóly (muž a žena), jejichž vnímání je v nás hluboce zakořeněné, a tak ještě nedošlo k rovnoprávnosti.  Rozlišení je v tomto případě zřetelné již od raného dětství. Protože je habitus zakořeněný („navrstvený“), nevědomky tuto roli přijímáme. Tím umožňujeme diferenciaci na vládnoucího (muže) a ovládanou (ženu).[7]

“Je zjevné, že učení mužským a ženským rolím má dalekosáhlý vliv. Pokud se snažíme těmto tradičním úlohám vymanit, narážíme obvykle na značné obtíže. Společnost od každého očekává, že se bude chovat "mužsky" nebo "žensky"; v praktickém životě se tato očekávání naplňují a reprodukují”.[8]

Habitus a sociální třídy

Společnost je rozdělena podle majetku, původu, etnika, vyznání aj. do sociálních tříd. Ty jsou seřazeny od nejnižší po nejvyšší a přechody mezi nimi jsou postupné – jedná se o dva protipóly prokládané různými mezistupni.[7]

Habitus a sociální pole

Sociální pole srovnává Bourdieu s „hrou“ o lepší pozice.[4] Je to tedy rozlišení na základě funkcí – ty jsou jasně definované a každý ví, co od nich očekávat. Podobně jako u sociálních tříd je rozlišení postupné – má strukturu schodů. Snaha dostat se výš a najít si svou funkci se stává přirozenou a je ukládána do habitu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KELLER, Jan. 1992. Úvod do sociologie. Kapitola VII.: Nejčastěji citovaní sociologové
  2. PICKEL, Andreas. The Habitus Process. A Biopsychosocial Conception. Pages: 2-4. Dostupné zde: https://www.trentu.ca/globalpolitics/documents/Pickel051.pdf
  3. www.changingminds.org, čerpáno 27. 11. 2016, dostupné zde: http://changingminds.org/disciplines/sociology/theorists/elias.htm
  4. REED-DUNAHAY, Deborah. Locating Bourdieu. Page: 104
  5. FRÖHLICH, Gerhard. 1999. Habitus und Hexis. Die Einverbindung der Praxisstrukturen bei Pierre Bourdieu. Dostupné zde: http://www.iwp.jku.at/lxe/wt2k/pdf/FrohlichHabHex.pdf
  6. RŮŽIČKA, Michal; VAŠÁT Petr. Základní koncepty Pierra Bourdieu: pole-kapitál-habitus/ The fundamental concepts of Pierre Bourdieu: field – capital – habitus. Dostupné zde: https://www.academia.edu/2186590/Z%C3%A1kladn%C3%AD_koncepty_Pierra_Bourdieu_pole_kapit%C3%A1l_habitus_The_fundamental_concepts_of_Pierre_Bourdieu_field_capital_habitus
  7. a b de.wikipedia.org, čerpáno 26. 11. 2016, dostupné zde: https://de.wikipedia.org/wiki/Habitus_(Soziologie)
  8. GIDDENS, Anthony. Sociologie. Kapitola: Pohlaví a socializace. Pages: 114-118.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textů ze stejnojmenných článků na anglické a německé Wikipedii.

  • KELLER, Jan. 1992. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). ISBN 8090105939.
  • REED-DUNAHAY, Deborah. 2004. Locating Bourdieu. Indiana University Press. ISBN 9780253110466.
  • GIDDENS, Anthony. 1999. Sociologie. Přeložil Jan JAŘAB. Praha: Argo. ISBN 8072031244.

Související články[editovat | editovat zdroj]