Hélène Cixous

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hélène Cixous
Hélène Cixous par Claude Truong-Ngoc 2011.jpg
Narození5. června 1937 (84 let)
Oran
Povoláníbásnířka, esejistka, dramatička, anglistka, feministka, spisovatelka, filozofka, filozofka jazyka a literární kritička
Alma materFakulta umění Pařížské univerzity (do 1968)
Žánrbeletrie, esej, divadlo a poezie
Tématafeminist philosophy
Významná dílaPoložka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ51483246
OceněníCena Médicis (1969)
komandér Národního řádu za zásluhy (2009)
důstojník Řádu čestné legie (2014)
komandér Řádu umění a literatury (2016)
Francine and Antoine Bernheim Award for Arts, Literature and Science (2017)
… více na Wikidatech
VlivySigmund Freud
Jacques Lacan
Jacques Derrida
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hélène Cixous (* 5. června 1937, Oran, Alžírsko)[1] je francouzská feministka, poststrukturalistická filozofka, literární kritička, spisovatelka, dramatička a teoretička psychoanalýzy. Navázala především na Freudovu a Lacanovu psychoanalýzu, strukturalismus Ferdinanda De Saussura a koncepce filozofa Jacquese Derridy.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Zastávané postoje[editovat | editovat zdroj]

Západní kultura je podle Cixous falocentrická a logocentrická, což je spolu provázáno. Falocentrismus a logocentrismus ruku v ruce univerzalizují mužství jakožto lidství. Program, který to má narušit, nazývá Cixous l´écriture féminine (ženské psaní – nejde ale jen o psaní, ale komplexní sebevyjádření). Ženská kultura je dle Cixous decentrovaná, a proto pluralitní a mnohovrstevnatá.

Ženy také disponují zvláštním typem slasti, kterou nazývá jouissance (pojem užívaný Lacanem i Barthesem). Tato rozkoš je spojena se ztrátou a rozpuštěním kulturně (oidipovsky) formovaného já, mužská slast je naopak založena na ukájení oidipovských tužeb.

Ženy by podle Cixous měly také přijmout a oslavovat svou bisexualitu.

Musejí též pochopit, že mají kastrační komplex (v tom souhlasí s Freudem), ale naučit se vnímat absenci penisu jako požehnání, odnaučit se poměřovat se mužskými měřítky.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HÉLÈNE CIXOUS. Encyclopædia Universalis [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné online. 
  2. Hélène Cixous. www.larousse.fr [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARŠA, Pavel 2002. Panství člověka a touha ženy. Feminismus mezi psychoanalýzou a postrukturalismem. Praha: SLON.
  • GALLOP, Jane 1982. The Daughter’s Seduction. Feminism and Psychoanalysis. Ithaca, New York: Cornell University Press.
  • SARUP, Madan 1993. An Introductory Guide to Post-structuralism and Postmodernism. New York, London, Toronto, Sydney, Tokyo, Singapure: Hemel Hempstead.
  • SELLERS, Susan (ed.) 1988. Writing Differences: Readings From the Seminar of Hélèn Cixous. New York, N.Y: St. Martin’s Press.
  • SHIACH, Morag 1991. Hélèn Cixous: A Politics of Writing. London: Routledge.