Gudula

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gudula
Getijdenboek Van Reynegom (verluchting), KBS-FRB 49.jpg
Datum narození kolem roku 646
Místo narození v brabantském pagi
Datum úmrtí 680–714
Místo úmrtí Hamme
Svátek 8. ledna, 19. ledna v diecézi Gent
Uctívána církvemi římskokatolická církev, pravoslavná církev
Významné zasvěcené kostely v Eibingen, Katedrála svatého Michaela archanděla a svaté Guduly
Atributy vyobrazována jako žena s lucernou, kterou se snaží ďábel sfouknout
Patronkou Bruselu, laických sester

Svatá Gudula se narodila v oblasti brabantské pagi (na území dnešní Belgie), pravděpodobně v Moorsel poblíž Aalst. Podle jejího životopisu z 11. století (Vita Gudilae) sepsaného mnichem jménem Onulf z haumontského opatství mezi lety 1048 a 1051 pocházela ze šlechtické rodiny. Byla dcerou vévody Lotharingia zvaného Witger a Amalbergy z Maubeuge. Zemřela mezi lety 680 a 714 v Hamme u Merchtem.

Její jméno je spojeno s několika místy:

  • Moorsel (kde žila)
  • Brusel (kde byla v roce 1047 založena kapitola na její počest)
  • Eibingen (kde je uchovávaná relikvie její lebky)

V Brabantu je obvykle nazývána jako Goedele nebo Goule; (v latině: Gudila, později Gudula, v nizozemštině: st. Goedele, ve francouzštině: st. Gudule).

Život[editovat | editovat zdroj]

Matka Guduly, svatá Amalberga přijala řeholní způsob života v opatství Maubeuge. Přijala závoj (součást řeholního oděvu) z rukou sv. Auberta, biskupa z Cambrai († 668). Gudula měla dvě sestry, sv. Pharailis a sv. Reineldis, a jednoho bratra, sv. Emeberta.[1]

Gudulu vzdělávala v opatství v klášteře Nivelles její kmotra, Gertruda z Nivelles. Zasvětila svůj život ke konání pokání. Sama si vystavila celu v Hamme, která se jí stala místem rozjímání. Když kmotra zemřela, přestěhovala se zpět do svého domova v Moorsel, kde trávila čas v práci a náboženské oddanosti. Často navštěvovala kostel v Moorsel, který se nacházel cca tři kilometry od domu jejích rodičů.

Po její smrti v roce 712 byla nejprve pohřbena před kostelními dveřmi v Hamme, později však její relikvie byly přesunuty do Moorsel do kostela sv. Salvátora, kde bylo tělo pohřbeno za oltářem. Během vlády Karla, vévody z Dolního Lotrinska (977-992) bylo tělo světice přeneseno do kaple svatého Gaugericuse v Bruselu. Lambert II., hrabě z Leuvenu († 1054) založil v roce 1047 na počest svaté Guduly kapitolu. Biskup Gerardus I. z Cambrai (†1051) nařídil přesun jejích relikvií do kostela sv. Michaela v Bruselu. Kostel se později proslavil jako katedrála svatého Michaela archanděla a svaté Guduly.[2]

Dne 6. června 1579 byl kolegiální kostel vydrancován a zbořen gézy ("žebráky") a relikvie světice byly exhumovány a roztroušeny.

Uctívání[editovat | editovat zdroj]

  • Sv. Gudula patří mezi národní světce Belgie.
  • Kromě sv. Michaela archanděla je patronkou Bruselu.[3]
  • Svátek sv. Guduly připadá na 8. ledna (podle její hagiografie den, kdy zemřela). Nicméně v gentské diecézi (kde se nachází kostel v Moorsel) je její svátek oslavován 19. ledna.[4]
  • Na její počest poskytl Charlemagne dary konventu v Moorsel.
  • Tremella deliquences, která nese plody začátkem ledna, je známá také jako Lucerna svaté Guduly.
  • Řezbáři, kteří vyráběli sochy světců narozených ve Svaté říši římské často zobrazovali sv. Gudulu s dlouhou úzkou svící v ruce, to však pravděpodobně pochází ze záměny se svatou Jenovéfou, patronkou Paříže.
  • Na konci 19. století obdržela darem Hildegarda von Bingen významnou relikvii sv. Guduly od svých přátel z Brabantu. Lebka svaté je dnes součástí relikviáře nacházejícím se v dřívějším klášteře sv. Hildegardy, dnešním farním (katolickém) kostele sv. Hildegardy a sv. Jana v Rüdesheim-Eibingen v německém Rheingau.

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

Gudula je často zobrazována s lucernou. Je vyobrazena na pečeti kostela sv. Guduly z roku 1446, kde drží v pravé ruce svíčku a v levé lampu, kterou se démon snaží sfouknout. To odkazuje na legendu, podle které svatá chodila do kostela před zakokrháním kohouta. Démon, který ji chtěl odvést ze správné cesty, zhasl svíčku, ale anděl zapaloval její lucernu znovu a znovu.[5]

Vědecké zkoumání[editovat | editovat zdroj]

Na univerzitě Johannese Gutenberga v Mohuči bylo provedeno vědecké zkoumání pravosti relikvií sv. Guduly. Zubní specialista Peter Riethe vložil do lebky z relikviáře z Eibing staletí staré belgické zuby, které pocházejí z pozůstatků kalvinistického ničení. Zuby jednoznačně pasovaly do lebky z relikviáře z Eibing.[6]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gudula na anglické Wikipedii a Gudula na německé Wikipedii.

  1. CATHOLIC ENCYCLOPEDIA: Saint Gudula. www.newadvent.org [online]. [cit. 2020-10-12]. Dostupné online. 
  2. The Gothic Cathedral of St. Michael and St. Gudula. www.cathedralestmichel.be [online]. [cit. 2020-10-12]. Dostupné online. 
  3. The Gothic Cathedral of St. Michael and St. Gudula. www.cathedralestmichel.be [online]. [cit. 2020-10-13]. Dostupné online. 
  4. LANZI, Fernando; LANZI, Gioia. Saints and Their Symbols: Recognizing Saints in Art and in Popular Images. [s.l.]: Liturgical Press 247 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8146-2970-3. (anglicky) Google-Books-ID: D_aF50Lo8lQC. 
  5. LANZI, Fernando; LANZI, Gioia. Saints and Their Symbols: Recognizing Saints in Art and in Popular Images. [s.l.]: Liturgical Press 247 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8146-2970-3. (anglicky) Google-Books-ID: D_aF50Lo8lQC. 
  6. Peter Riethe: Der Schädel der heiligen Gudula aus der Pfarrkirche von Eibingen. Eine historisch-anthropologische Studie. In: Nassauische Annalen Jahrbuch des Vereins für nassauische Altertumskunde und Geschichtsforschung., Bd. 67 (1956), S. 233

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]