Gregor Rocken
| Gregor Rocken OFM | |
|---|---|
| Zasvěcený život | |
| Institut | františkáni |
| Sliby | před rokem 1717 |
| Svěcení | |
| Služby | kazatel |
| Kněžské svěcení | před rokem 1717 |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | okolo roku 1690 |
| Místo narození | Znojmo |
| Datum úmrtí | 18. září 1776 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | lektor teologie a filozofie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gregor Rocken, nebo též Řehoř Rocken či Roken byl františkán působící v české františkánské provincii sv. Václava, její představený a teolog.
Narodil se ve Znojmě někdy okolo roku 1690.[1] Podle dalších jeho známých biografických údajů lze odhadnout, že řeholní sliby složil a kněžské svěcení přijal někdy mezi lety 1706 až 1716.[2] V roce 1716 byl Rocken ustanoven jedním ze dvou lektorů filozofie na klášterní škole františkánů v Jindřichově Hradci.[3] V Hradci takto působil do září 1720,[4] kdy byl převeden do jiného kláštera.
V roce 1728 byl lektorem teologie na řádových studiích v klášteře v Olomouci, kde tehdy prezidoval teze, jež obhájil františkán Seravatius Kramitz (též Gramitz, †1758).[5] V středomoravské metropoli je Rocken doložen jako učitel bohosloví i v roce 1732, opět dle tehdy jím vedených tezí.[6] V následujících letech mu byla svěřena funkce provinčního kustoda, posléze „habituálního“.[7] Na provinční kapitule řádu 14. září 1738 v Praze byl Gregor Rocken zvolen na následující tříleté období provinciálem českých františkánů. Přestože byl od té doby titulován jako vysloužilý lektor („emeritus”), aktivit v oblasti teologie nezanechal. V roce 1740 v klášteře u P. Marie Sněžné v Praze řídil zkoušku nebo disputaci z teologie, konkrétně z první a druhé knihy Sentencí Petra Lombardského. Na rozdíl od většiny ostatní tezí a disputací, s nimiž se setkáváme u františkánských studií, nebyl obhájcem běžný student, ale Benvenut Peter, již dříve lektor ve Vratislavi a v té době již generální lektor teologie v místním pražském konventu. Jako pražský generální lektor je Peter uveden přímo na tištěných tezích z této události: Positiones ex Universa Theologia Scotisctica.[8]
Ve funkci provinciála sloužil Gregor Rocken v letech 1738–1741, kdy jej na kapitule v září nahradil Severin Vrbčanský.[9] Později byl ještě roku 1750 zvolen provinčním definitorem, o šest let později již opakovně kustodem františkánské provincie sv. Václava a v září 1768 opět jejím definitorem (vždy na tříleté období).[10] Podobně jako řadě dalších bývalých františkánských provinciálů mu byla svěřena funkce generálního vizitátora další řádové provincie, konkrétně v Bavorsku.[11] Později, vzhledem k pokročilému věku, již Rocken zřejmě nebyl dále obsazován do řídících řádových funkcí, na jeho dřívější zásluhy však řeholníci nezapomínali a v pramenech jej uváděli jako „velmi zasloužilého provinciála a velectěného představeného“, „zasloužilého muže, horlivého šiřitele observance [tj. reformovaného františkánství].“[12] Františkán Gregor Rocken zemřel po více než 50 letech strávených ve františkánském řádu v Praze 18. září 1776.[12]
Vlastní Rockenův autograf se například dochoval v knize pro zapisování milostí získaných na přímluvu P.Marie Bechyňské, kde jakožto teolog zřejmě potvrzoval pravost zápisu.[13]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Místo narození viz HOUŠKA, Petr Alkantara OFM. České františkánství. [Praha]: vl.nákl., 1997. Přibližný rok narození odvozen podle nekrologia české františkánské provincie uvádějícího, že zemřel jako jubilant (50 let) řeholních slibů i kněžství.
- ↑ Jako jubilant (= více než 50 let) kněžství a řádových slibů je Rocken zmíněn v tištěné učebnici svého spolubratra Elzeara Kinského, Tractatus moralis z roku 1768 (úvodní strany).
- ↑ “Liber Memorabilium conventus Novodomensis“, s. 16) - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54.
- ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 161.
- ↑ Theses Theologicae Ex Secundo & Quarto Sententiarum, De Peccatis & Poenitentia, Consonae Menti Doctoris Subtilis Joannis Duns-Scotti, Quas Olomucij in Ecclesia S.Bernardini PP. Franciscanorum.... Teze vytiskla městská tiskárna v Olomouci, 1728. Dochováno ve Vědecké knihovně v Olomouci, signatura 602.271, přívazek.
- ↑ Theses theologicae ex Secundo & Quarto Sententiarum, De peccatis & poenitentia, consonae menti Doctoris Subtilis Joannis Duns-Scoti.... Vytiskl je údajně v olomoucké městské tiskárně její tehdejší faktor a řádový příznivec František Antonín Hirnle. Jejich dochování nebylo zjištěno. Údaj o tisku uvádí olomoucká františkánská klášterní kronika (Moravský zemský archiv, Františkáni Dačice, rkp. 10b). Viz BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 6.10.2014]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. Vedoucí práce Nina Pavelčíková. s. 419. Kapitola: „Olomouc, klášter františkánů...“. Dostupné online.
- ↑ Srov. údaje o Rockenovi v tisku Positiones ex Universa Theologia Scotisctica – viz níže.
- ↑ Úplný titul: 'Positiones ex Universa Theologia Scotisctica, quas sub sacratissimis auspiciis nobilissimae natalibus, virtutibus, meritis, clarissimae in vita, et morte miraliculis, diva Elisabeth olim reginae Hungariae... praeside P.F. Gregorio Rocken, ss. theologiae lectore emerito, Provinciae Bohemiae s. Wenceslaus D. & M. Ex-Custode & actuali Ministro Provinciali, publice defendendas suscepit P.F. Benvenutus Peter ss. theologiae lector Generalis actualis in Conventu Pragensi B.V. ad Nives. Anno 1740.... Teze s probíranými otázkami o 4 listech foliového formátu vytiskl v Praze Jan Karel Hraba. Viz Knihovna. Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik katalog s uvedením dochování v Národní knihovně ČR, signatura 65 C 686. Digitalizovaná kopie tohoto exempláře byla zpřístupněna na Google Books (cit. 20.12.2017).
- ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 170-171. HOUŠKA, „České františkánství“ (cit.).
- ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 175, 178, 182.
- ↑ GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. S. 772. Čerpal dle odkazu knihy Severina Vrbčanského, „Nucleus minoriticus“, s. 50-52. Nekrologium české františkánské provincie.
- ↑ a b Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 40. Nekrologium české františkánské provincie.
- ↑ Rockenův přípis z roku 1738 spolu se sekretní pečetí (nejspíš české františkánské provincie) v knize Mariale sive Liber Annô Domini MDCCXXX & VIII. Comparatus Pro inscribendis varijs Gratijs... (tzv. Mariale Bechinense) - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 Be 6. Viz RYBA, Bohumil. Soupisy rukopisů a starých tisků z fondu Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Soupis rukopisů, které se z několika jihočeských klášterních knihoven uchovaly na místě.... České Budějovice: Státní vědecká knihovna, 1985. Č. 207.