Benvenut Peter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Benvenut Peter OFM
kněz
Zasvěcený život
Institut františkáni
Francescocoa.png
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • provinciál české františkánské provincie (1753-1756)
Osobní údaje
Datum úmrtí 27. duben 1760
Místo úmrtí Znojmo
Povolání teolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benvenut Peter (?-1760), také uváděný jako Petr, zřídka též Petter, latinsky Benvenutus nebo Benevenutus, byl český františkán a teolog. Narodil se zřejmě někdy před rokem 1700. V letech 1731 až 1732 již působil na klášterních studiích františkánů ve Vratislavi a díky působení na významných řádových školách získal titul „lector theologiae generalis“. Z této vratislavské výuky se zachovaly Peterovy přednášky z morální teologie zaznamenané zřejmě jedním z jeho studentů.[1] Peterovy přednášky z morální teologie používali následně i další františkánští lektoři. Podle jeho „Compendium“ přednášel ještě Roch Winter v roce 1770.[2] Pro výuku morální teologie Peter sám sepsal v letech 1731-1732 kompendium NotItIa breViter DeCLarata TotIVs TheoLoglae Moralis sestávající z 10 traktátů o základních křesťanských etických problémech. Vlastní autograf rukopisu není znám, dochovaly se však pozdější, až po Peterově smrti pořízené opisy, které si pro svou vlastní potřebu přepsal v roce 1766 v hájeckém konventu bratr Kleofáš Dollhopf (též Dollhopff, † 1795)[3], v témže roce pozdější františkánský misionář Kristián Schneider[4] a v roce 1670 další tehdy františkánský student Roch Winter († 1815).[5]

Po nejméně desetileté praxi učitele pokračoval bratr Benvenut ve vedení české františkánské provincie svatého Václava. Na řádné provinční kapitule v září 1741 byl zvolen provinčním sekretářem.[6] V této funkci setrval tři roky, načež byl jmenován provinčním definitorem. Následující provinční kapitula v srpnu 1747 v Olomouci ustanovila Petera doživotním definitorem (habitualis) a opětovně jej zvolila provinčním sekretářem.[7] Příští kapitula v roce 1750 v Praze jej zase zvolila provinčním kustodem, zároveň působil jako řádový vizitátor rakouské františkánské provincie.[8]

V této době, okolo roku 1751, zřejmě pobýval ve slezské Nise, kde mimo jiné potvrdil dřívější knižní odkaz klášteru od místního kanovníka Jerzygo Krebusa († 1639).[9] Listopadová provinční kapitula v Olomouci roku 1753 zvolila Benvenuta Petera provinčním ministrem (provinciálem) českých františkánů, když v této funkci nahradil Severina Vrbčanského.[10] Jako provinciál musel řešit nemilou situaci vzniklou důsledkem První Slezské války zakončené Berlínským mírem (1742), jímž došlo k připojení větší části Slezska a Kladska k Prusku. Marně usiloval o zachování celistvosti české františkánské provincie sv. Václava v dřívějších hranicích české koruny a na nátlak pruského krále Friedricha II. a doporučení vratislavského biskupa Schaffgotsche byl nucen podepsat v Nise roku 1755 dekret, jímž se vzdal deseti konventů, z nichž následně vznikla slezská františkánská provincie sv. Hedviky.[11]

Kromě zmíněného moralistického kompendia byl Bevneut Peter rovněž autorem dvou polemických biblických traktátů Antilogiae Sacrae scripturae (Protimluvy Písma svatého)[12] a Quaestiones variae ex S. Scriptura utriusque Testamentum z roku 1742.[13] Lhostejná mu nebyla ani spirituální výchova řeholníků. Benvenut Peter byl písařem a velmi pravděpodobně i autorem textu Brevis introductio ad ascesim (Krátký úvod do askeze).[14] Dílo bylo, jistě na jeho popud, schválené pro výchovu noviců a takto doporučené provinčním definitoriem v Olomouci v lednu 1755. Není však známo, že by pro snazší dostupnost bylo vydáno tiskem a šířilo se asi jen v rukopisech.

Františkán a teolog Benvenut Peter zemřel 27. dubna 1760 ve Znojmě.[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Universa theologia moralis ... a R.P. Benvenuto Peter SS. Theologiae lectore tradita in conventu ad S. Anthonium Pad. Wratislaviae 1731-1732. - Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, původem z františkánské knihovny v Kadani (signatura Z 75). Potenciálně se v téže knihovně nachází více exemplářů téhož díla, srov. např. anonymní titul Compendium seu Collectio Universae Theologiae Moralis zaznamenaný rovněž ve Vratislavi v letech 1731-1732 (původem z františkánské knihovny v Hájku u Unhoště, původní signatura Ee 53). Podle inventárního soupisu rukopisů vrácených v restitucích zmíněné knihovně.
  2. Compendium seu Collectio universae Theologiae moralis a P. F. Benevenuto Petr Ord. Min. S.P. N. Franc.Ref. SS. Theologiae lectore tradita et in IV. partes clarissime distributae Anno 1739 /!/ et 1732, descriptae a V. P. Rocho Winter Anno 1770 – knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, původem z klášterní knihovny v Hostinném (stará signatura 6 M).
  3. Pokračování titulu tohoto exempláře: ... ex probatis recentioribus authoribus collectae, in quatuor partes divisae et a Patre Fratre Benevenuto PETTER [sic], SS. Theologiae Lectore traditae in Conventu ad S. Antonium Pad(uanum) Wratislaviae Annô 1731 et 1732, EXarata ManV Patris CLeophae DoLLhopff (= chronogram 1766) in Conventu Hajecensi". 286 s. formát 18x11cm. Dle dalšího přípisu si psal knihu pro vlastní užívání („pro simplici usu“). Dochováno v Jihočeské vědecké knihovně, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 27. Viz RYBA, Bohumil. Soupisy rukopisů a starých tisků z fondu Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Soupis rukopisů, které se z několika jihočeských klášterních knihoven uchovaly na místě.... České Budějovice : Státní vědecká knihovna, 1985. Č. 270 (s. 272-275. 
  4. Compendium seu Collectio Universae Theologiae Moralis ex Probatis Recentioribusque Authoribus Collectae pro Usu simplici P. F. Christiani Schneider Franciscani." 1766, 376 stran, formát 18x11cm. Dochováno v Jihočeské vědecké knihovně, Zlatá Koruna, signatury 1 JH 32. Viz RYBA, Soupisy rukopisů a starých tisků... (cit.), č. 275, s. 277-280.
  5. Compendium seu Collectio universae Theologiae moralis a P. F. Benevenuto Petr Ord. Min. S.P. N. Franc.Ref. SS. Theologiae lectore tradita et in IV. partes clarissime distributae Anno 1739 /!/ et 1732, descriptae a V. P. Rocho Winter Anno 1770 později uložená v klášterní knihovně v Hostinném, kde bratr Roch zemřel. Od počátku 21. století pak v knihovně františkánů u P. Marie Sněžné v Praze.
  6. Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 171 - strojopisný přepis: Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
  7. Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 174.
  8. GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte : [s.n.], 1777. S. 772.   Čerpal dle odkazu knihy Severina Vrbčanského, Nucleus minoriticus, s. 50-52.
  9. GŁOMBOWSKI, Karol. Biblioteka franciszkanów w Nysie w świetle inwentarza z roku 1678. In Z dziejów książki na Śląsku. Wrocław : Wrocławskie Towarzyszstwo Naukowe, 1953. S. 77 a násl., zde s. 98-99.
  10. Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 174. HOUŠKA, Petr Alkantara OFM. České františkánství. [Praha] : vl.nákl., 1997.  
  11. ELBEL, Martin. Slezsko a česká františkánská provincie (15.-18. století). In Slezsko v dějinách českého státu. Opava : Slezský ústav Slezského zemského muzea, 1998. ISBN 80-86101-18-5. S. 211-219, zde s. 217.
  12. Pokračování titulu: ...sive quaestiones polemicae, quad ad apparentiam videntur esse sibi vel contrarie, vel contradictiore oppositae, propositae….
  13. Dochovány v jednom svazku - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 52, 284 stran. Viz RYBA, Soupisy rukopisů a starých tisků... (cit.).
  14. Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 10, ff. (listy) 7r - 24v. Viz RYBA, Soupisy rukopisů a starých tisků... (cit.), č. 260 (s. 259). Všechna výše zmíněná Peterova díla, mimo zápisků z vratislavských přednášek 1731/32, se do roku 1950 nacházela v knihovně jindřichohradeckých františkánů, kam je během 19. století, či spíše v 1. polovině 20. století shromáždil blíže neznámý řeholník zajímající se o Peterovy myšlenky.
  15. Nekrologium české františkánské provincie.