Benvenut Peter

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Benvenut Peter OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • provinciál české františkánské provincie (1753-1756)
Osobní údaje
Datum úmrtí27. duben 1760
Místo úmrtíZnojmo
Povoláníteolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benvenut Peter (?-1760), také uváděný jako Petr, zřídka též Petter, latinsky Benvenutus nebo Benevenutus, byl český františkán a teolog.

Narodil se zřejmě někdy před rokem 1700. V letech 1731 až 1732 již působil na klášterních studiích františkánů ve Vratislavi a díky působení na významných řádových školách získal titul „lector theologiae generalis“. Z této vratislavské výuky se zachovaly Peterovy přednášky z morální teologie zaznamenané zřejmě jedním z jeho studentů.[1] Peterovy přednášky z morální teologie používali následně i další františkánští lektoři. Podle jeho „Compendium“ přednášel ještě Roch Winter († 1815) v roce 1770.[2] Pro výuku morální teologie Peter sám sepsal v letech 1731-1732 kompendium NotItIa breViter DeCLarata TotIVs TheoLoglae Moralis sestávající z 10 traktátů o základních křesťanských etických problémech. Vlastní autograf rukopisu není znám, dochovaly se však pozdější, až po Peterově smrti pořízené opisy, které si pro svou vlastní potřebu přepsal v roce 1766 v hájeckém konventu bratr Kleofáš Dollhopf (též Dollhopff, † 1795),[3] v témže roce pozdější františkánský misionář Kristián Schneider[4] a v roce 1770 již zmíněný řádový lektor teologie Roch Winter.[5] Svou pozici františkánského učitele bohosloví obhájil Peter v roce 1740 na františkánské generální kapitule ve španělském Valladolid, přičemž zkoušejícím mu byl český provinciál a bývalý františkánský lektor Gregor Rocken. Z této obhajoby se dochovaly tištěné teze Positiones ex universa theologia.[6]

Po nejméně desetileté praxi učitele pokračoval bratr Benvenut ve vedení české františkánské provincie svatého Václava. Na řádné provinční kapitule v září 1741 byl zvolen provinčním sekretářem.[7] V této funkci setrval tři roky, načež byl jmenován provinčním definitorem. Následující provinční kapitula v srpnu 1747 v Olomouci ustanovila Petera doživotním definitorem (habitualis) a opětovně jej zvolila provinčním sekretářem.[8] Příští kapitula v roce 1750 v Praze jej zase zvolila provinčním kustodem, zároveň působil jako řádový vizitátor rakouské františkánské provincie.[9]

V této době, okolo roku 1751, zřejmě pobýval ve slezské Nise, kde mimo jiné potvrdil dřívější knižní odkaz klášteru od místního kanovníka Jerzygo Krebusa († 1639).[10] Listopadová provinční kapitula v Olomouci roku 1753 zvolila Benvenuta Petera provinčním ministrem (provinciálem) českých františkánů, když v této funkci nahradil Severina Vrbčanského.[11] Jako provinciál musel řešit nemilou situaci vzniklou důsledkem První Slezské války zakončené Berlínským mírem (1742), jímž došlo k připojení větší části Slezska a Kladska k Prusku. Marně usiloval o zachování celistvosti české františkánské provincie sv. Václava v dřívějších hranicích české koruny a na nátlak pruského krále Friedricha II. a doporučení vratislavského biskupa Schaffgotsche byl nucen podepsat v Nise roku 1755 dekret, jímž se vzdal deseti konventů, z nichž následně vznikla slezská františkánská provincie sv. Hedviky.[12]

Kromě zmíněného moralistického kompendia byl Bevneut Peter rovněž autorem dvou polemických biblických traktátů Antilogiae Sacrae scripturae (Protimluvy Písma svatého)[13] a Quaestiones variae ex S. Scriptura utriusque Testamentum z roku 1742.[14] Lhostejná mu nebyla ani spirituální výchova řeholníků. Benvenut Peter byl písařem a velmi pravděpodobně i autorem textu Brevis introductio ad ascesim (Krátký úvod do askeze).[15] Dílo bylo, jistě na jeho popud, schválené pro výchovu noviců a takto doporučené provinčním definitoriem v Olomouci v lednu 1755. Není však známo, že by pro snazší dostupnost bylo vydáno tiskem a šířilo se asi jen v rukopisech.

Františkán a teolog Benvenut Peter zemřel 27. dubna 1760 ve Znojmě.[16]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Universa theologia moralis ... a R.P. Benvenuto Peter SS. Theologiae lectore tradita in conventu ad S. Anthonium Pad. Wratislaviae 1731-1732. - Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, původem z františkánské knihovny v Kadani (signatura Z 75). Potenciálně se v téže knihovně nachází více exemplářů téhož díla, srov. např. anonymní titul Compendium seu Collectio Universae Theologiae Moralis zaznamenaný rovněž ve Vratislavi v letech 1731-1732 (původem z františkánské knihovny v Hájku u Unhoště, původní signatura Ee 53). Podle inventárního soupisu rukopisů vrácených v restitucích zmíněné knihovně.
  2. ↑ Compendium seu Collectio universae Theologiae moralis a P. F. Benevenuto Petr Ord. Min. S.P. N. Franc.Ref. SS. Theologiae lectore tradita et in IV. partes clarissime distributae Anno 1739 /!/ et 1732, descriptae a V. P. Rocho Winter Anno 1770 – knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, původem z klášterní knihovny v Hostinném (stará signatura 6 M).
  3. ↑ Pokračování titulu tohoto exempláře: „... ex probatis recentioribus authoribus collectae, in quatuor partes divisae et a Patre Fratre Benevenuto PETTER [sic], SS. Theologiae Lectore traditae in Conventu ad S. Antonium Pad(uanum) Wratislaviae Annô 1731 et 1732, EXarata ManV Patris CLeophae DoLLhopff (= chronogram 1766) in Conventu Hajecensi“. 286 s. formát 18x11cm. Dle dalšího přípisu si psal knihu pro vlastní užívání („pro simplici usu“). Dochováno v Jihočeské vědecké knihovně, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 27. Viz RYBA, Bohumil. Soupisy rukopisů a starých tisků z fondu Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Soupis rukopisů, které se z několika jihočeských klášterních knihoven uchovaly na místě.... České Budějovice: Státní vědecká knihovna, 1985. Č. 270 (s. 272-275). 
  4. ↑ Compendium seu Collectio Universae Theologiae Moralis ex Probatis Recentioribusque Authoribus Collectae pro Usu simplici P. F. Christiani Schneider Franciscani." 1766, 376 stran, formát 18x11cm. Dochováno v Jihočeské vědecké knihovně, Zlatá Koruna, signatury 1 JH 32. Viz RYBA, Soupisy rukopisů a starých tisků... (cit.), č. 275, s. 277-280.
  5. ↑ Compendium seu Collectio universae Theologiae moralis a P. F. Benevenuto Petr Ord. Min. S.P. N. Franc.Ref. SS. Theologiae lectore tradita et in IV. partes clarissime distributae Anno 1739 /!/ et 1732, descriptae a V. P. Rocho Winter Anno 1770 později uložená v klášterní knihovně v Hostinném, kde bratr Roch zemřel. Od počátku 21. století pak v knihovně františkánů u P. Marie Sněžné v Praze.
  6. ↑ Positiones ex universa theologia scotistica quas sub sacratissimis auspiciis nobilissimae natalibus, virtutibus, meritis, clarissimae in vita, et morte miraculis Divae Elisabeth ... In Comitijs Generalibus totius Ord. S. Francisci Vallisoleti in Hispanijs in Ecclesia F.F. Min. Conventus S.P.N. Francisci, Nomine Provinciae Bohemiae Ord. S. Francisci Reformat. Praeside P.F. Gregorio Rocken, SS. Theologiae Lectore Emerito, Provinciae Bohemiae S. Wenceslai D. & M. Ex-Custode, & actuali Ministro Provinciali Publice defendendas suscepit P.F. Benvenutus Peter, SS. Theologiae Lector Generalis actualis in Conventu Pragensi B.V. ad Nives. Anno 1740. Die Junij. Vytiskl Jan Karel Hraba v Praze snad roku 1740, 8 nečíslovaných stran, formát 2° (31 cm). Dochováno v Národní knihovně ČR, signatura 65 C 686. Viz též Knihovna Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků 1501–1800 (BCBT), č. BCBT04920 - viz online katalog (cit. 19.12.2017).
  7. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 171 - strojopisný přepis: Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
  8. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 174.
  9. ↑ GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. S. 772.  Čerpal dle odkazu knihy Severina Vrbčanského, Nucleus minoriticus, s. 50-52.
  10. ↑ GŁOMBOWSKI, Karol. Biblioteka franciszkanów w Nysie w świetle inwentarza z roku 1678. In: Z dziejów książki na Śląsku. Wrocław: Wrocławskie Towarzyszstwo Naukowe, 1953. S. 77 a násl., zde s. 98–99.
  11. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 174. HOUŠKA, Petr Alkantara OFM. České františkánství. [Praha]: vl.nákl., 1997. 
  12. ↑ ELBEL, Martin. Slezsko a česká františkánská provincie (15.-18. století). In: Slezsko v dějinách českého státu. Opava: Slezský ústav Slezského zemského muzea, 1998. ISBN 80-86101-18-5. S. 211–219, zde s. 217.
  13. ↑ Pokračování titulu: ...sive quaestiones polemicae, quad ad apparentiam videntur esse sibi vel contrarie, vel contradictiore oppositae, propositae….
  14. ↑ Dochovány v jednom svazku - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 52, 284 stran. Viz RYBA, Soupisy rukopisů a starých tisků... (cit.).
  15. ↑ Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 10, ff. (listy) 7r - 24v. Viz RYBA, Soupisy rukopisů a starých tisků... (cit.), č. 260 (s. 259). Všechna výše zmíněná Peterova díla, mimo zápisků z vratislavských přednášek 1731/32, se do roku 1950 nacházela v knihovně jindřichohradeckých františkánů, kam je během 19. století, či spíše v 1. polovině 20. století shromáždil blíže neznámý řeholník zajímající se o Peterovy myšlenky.
  16. ↑ Nekrologium české františkánské provincie.


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Benvenut_Peter&oldid=21955168“