Giya Kancheli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Giya Kancheli
Gia Kancheli.jpg
Narození 10. srpna 1935 (82 let)
Tbilisi
Alma mater Státní universita v Tbilisi (do 1959)
Tbilisi State Conservatoire (do 1963)
Ocenění Státní cena SSSR
Řád cti
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ4313305
národní umělec SSSR
Shota Rustaveli State Prize
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giya Kancheli, gruzínsky გია ყანჩელი (* 10. srpen 1935, Tbilisi) je gruzínský hudební skladatel žijící v Belgii. Představitel vážné hudby.

Život[editovat | editovat zdroj]

Původně zamýšlel studovat geologii na univerzitě v Tbilisi, avšak nakonec přešel na tbiliskou konzervatoř, kterou vystudoval v letech 1959-1963. V roce 1970 byl jmenován hudebním ředitelem městského divadla v Rustaveli. Poté, co se na přelomu 80. a 90. let Gruzie dostala do konfliktu s Ruskem, Kancheli přesídlil do Německa, později do belgických Antverp. Exil byl také zlomem v procesu jeho mezinárodního docenění.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jádro Kancheliho tvorby leží v jeho dosud sedmi dokončených symfoniích. Na rozdíl od tradičně chápaného makrocelku symfonické řady, kdy mezi sebou jednotlivé symfonie komunikují svou rozdílností, odlišným zaměřením, případně kontrastním obsazením, Kancheliho symfonie jsou neseny v duchu stylové jednoty a redukce kontrastu mezi nimi - při prvním poslechu jsou jedna od druhé takřka k nerozeznání. Kontrast se naopak maximálně projevuje v mikroformě jako hlavní výrazový prvek jeho kompoziční techniky: obrovské masy zvuku jsou bez přechodů střídány maximálně ztišenými, často jednohlasými pasážemi.

Kancheliho hudba je v jeho symfonických dílech většinou modální, z atonálních kompozičních technik si autor bere pouze prostředky pro ozvláštnění výrazu a témbru. Kancheliho symfonie jsou ukázkou duchovně orientované postmoderní tvorby postsovětských autorů jakými jsou například Alfred Schnittke, Sofia Gubajdulina anebo Valentin Silvestrov.

Svou První symfonii dokončil Kancheli roku 1967, roku 1970 druhou. Kritika v nich nacházela zejména vliv ruského skladatele Igora Stravinského a tradiční gruzínské duchovní hudby. Především je v nich však možno sledovat vliv Dmitrije Šostakoviče, případně Arama Chačaturjana.

Symfonii č. 3 dokončil Kancheli v roce 1973, je psána pro dětský hlas a velký orchestr, přičemž zpěvák je po celou dobu symfonie odkázán pouze na jednoduchý pětitónový motivek.

Za symfonii č. 4, In memoria di Michelangelo, připomínající 400 let od narození Michelangela, získal Kancheli roku 1976 Státní cenu SSSR.

Symfonie č. 5, dokončená roku 1977 pokračuje ve zvukovém světě Čtvrté symfonie jako její pandán. Kontrastnost jejich ploch a střihová technika připomíná chvílemi filmovou hudbu. Kancheli ostatně napsal hudbu k více než 30 sovětským filmům.

Symfonie č. 6 z roku 1979 je považována za hudební protest proti útlaku lidského ducha a za hledání vyšší duchovní síly. Je vrcholnou Kancheliho symfonií.

Symfonii 7, nazvanou Epilog, dokončil autor v roce 1986, formálně je pozoruhodná absencí reprízy v tématech - ta se střídají od začátku do konce bez jakéhokoliv náznaku návratu.

Kancheli v pozdějších letech napsal rovněž řadu symfonických básní, vesměs vydávaných labelem ECM v Mnichově.

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Roku 2008 získal Wolfovu cenu za umění.

Encyklopedie Contemporary Musicians ho roku 2003 označila za „nejdůležitějšího gruzínského skladatele posledních padesáti let, a jednoho z nejvýznamnějších světových skladatelů minulého století,“ jehož „bohatě strukturovaná hudba je prostoupena vlivy gruzínské lidové hudby, amerického jazzu a ruských skladatelů dvacátého století.“[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.encyclopedia.com/topic/Giya_Kancheli.aspx#1