Ghita Nørbyová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ghita Nørbyová
Narození11. ledna 1935 (89 let)
Kodaň
ChoťMogens Garth-Grüner (1956–1957)
Dario Campeotto (1963–1969)
Jørgen Reenberg (1970–1978)
Svenn Skipper (1984–2011)
Partner(ka)Henrik Wiehe (1958–1962)
DětiGiacomo Campeotto
RodičeEinar Nørby
PříbuzníClaus Nørby (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ghita Nørbyová (* 11. ledna 1935 Kodaň) je dánská herečka, která účinkovala ve 117 filmech a je označována za „první dámu dánské kinematografie“.

Herecká kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstala v divadelním prostředí, její otec Einar Nørby a bratr Claus Nørby byli operní pěvci. Absolvovala hereckou školu a debutovala ve hře Jense Christiana Hostrupa Dobrodružství na výletě v Královském divadle, kde v roce 1956 získala stálé angažmá. Téhož roku natočila svůj první film, Mladou hru Johannese Allena. Hrála také v Divadle Betty Nansenové, Novém divadle a v Aalborském divadle. Zpočátku vystupovala především jako pohledná naivka v komediích, od sedmdesátých let se uplatňovala v charakterních úlohách jako Alžběta I. v Marii Startovně nebo vdova Alvingová v Přízracích. Masovou popularitu jí přinesla role Ingeborg v televizním seriálu Matador.[1] V seriálu Království hrála anestezioložku Mortensenovou, roku 2000 se objevila i v kriminálním seriálu Pavouk. Vystupovala také v rozhlasových hrách na stanici DR. Podílela se na dánské verzi disneyovek Pocahontas a Není král jako král. Spolu s Peterem Flinthem režírovala v roce 2009 pohádkovou adaptaci Hanse Christiana Andersena Divoké labutě, k níž napsala scénář královna Markéta II.[2]

Za roli ve filmu Susanne Bierové Freud flyttar hemifrån... se stala v roce 1992 laureátkou Evropské filmové ceny. V roce 1997 získala cenu Zlatohlávek za roli Marie Hamsunové ve filmu Jana Troella Hamsun. Pětkrát jí byla udělena Robertova cena a čtyřikrát Bodilova cena. Získala Řád Dannebrog, medaili Ingenio et arti, Teaterpokalen a norskou cenu ke stému výročí úmrtí Henrika Ibsena. Byl po ní pojmenován vyhynulý druh brouka Sanaungulus ghitaenoerbyae.[3]

Byla pětkrát vdaná, jejím synem je režisér Giacomo Campeotto.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1956 Mladá hra
  • 1958 Det lille hotel
  • 1960 Baronka z benzínové pumpy
  • 1963 Dronningens vagtmester
  • 1966 Ich suche einen Mann
  • 1969 Olsen-banden på spanden
  • 1971 Ballade på Christianshavn
  • 1976 Den korte sommer
  • 1979 Charly & Steffen
  • 1981 Ulvetid
  • 1986 Vlk u dveří
  • 1989 Dansen med Regitze
  • 1992 S nejlepšími úmysly
  • 1992 Sofie
  • 1994 Rodinné záležitosti
  • 1997 Sekten
  • 2000 Někde blízko
  • 2001 Hrabě Axel
  • 2008 Co nikdo neví
  • 2009 Divoké labutě
  • 2009 Originál
  • 2011 Lidé na slunci
  • 2014 Jauja
  • 2014 Tiché srdce
  • 2015 Tři slova
  • 2018 Před mrazem
  • 2022 Toscana

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ghita Nørby (b. 1935). Nordics.info [online]. 2019-03-22 [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Dronningen hyllades efter filmpremiären. Expressen [online]. 2009-09-16 [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. (švédsky) 
  3. Forhistorisk bille opkaldt efter Ghita Nørby. TV Kosmopol [online]. 2018-04-13 [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. (dánsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]