Ghita Nørbyová

Ghita Nørbyová
Ghita Nørbyová
Narození	11. ledna 1935 (89 let) ; Kodaň
Choť	Mogens Garth-Grüner (1956–1957); Dario Campeotto (1963–1969); Jørgen Reenberg (1970–1978); Svenn Skipper (1984–2011)
Partner(ka)	Henrik Wiehe (1958–1962)
Děti	Giacomo Campeotto
Rodiče	Einar Nørby
Příbuzní	Claus Nørby (sourozenec)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ghita Nørbyová (* 11. ledna 1935 Kodaň) je dánská herečka, která účinkovala ve 117 filmech a je označována za „první dámu dánské kinematografie“.

Herecká kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstala v divadelním prostředí, její otec Einar Nørby a bratr Claus Nørby byli operní pěvci. Absolvovala hereckou školu a debutovala ve hře Jense Christiana Hostrupa Dobrodružství na výletě v Královském divadle, kde v roce 1956 získala stálé angažmá. Téhož roku natočila svůj první film, Mladou hru Johannese Allena. Hrála také v Divadle Betty Nansenové, Novém divadle a v Aalborském divadle. Zpočátku vystupovala především jako pohledná naivka v komediích, od sedmdesátých let se uplatňovala v charakterních úlohách jako Alžběta I. v Marii Startovně nebo vdova Alvingová v Přízracích. Masovou popularitu jí přinesla role Ingeborg v televizním seriálu Matador.^[1] V seriálu Království hrála anestezioložku Mortensenovou, roku 2000 se objevila i v kriminálním seriálu Pavouk. Vystupovala také v rozhlasových hrách na stanici DR. Podílela se na dánské verzi disneyovek Pocahontas a Není král jako král. Spolu s Peterem Flinthem režírovala v roce 2009 pohádkovou adaptaci Hanse Christiana Andersena Divoké labutě, k níž napsala scénář královna Markéta II.^[2]

Za roli ve filmu Susanne Bierové Freud flyttar hemifrån... se stala v roce 1992 laureátkou Evropské filmové ceny. V roce 1997 získala cenu Zlatohlávek za roli Marie Hamsunové ve filmu Jana Troella Hamsun. Pětkrát jí byla udělena Robertova cena a čtyřikrát Bodilova cena. Získala Řád Dannebrog, medaili Ingenio et arti, Teaterpokalen a norskou cenu ke stému výročí úmrtí Henrika Ibsena. Byl po ní pojmenován vyhynulý druh brouka Sanaungulus ghitaenoerbyae.^[3]

Byla pětkrát vdaná, jejím synem je režisér Giacomo Campeotto.

↑ Ghita Nørby (b. 1935). Nordics.info [online]. 2019-03-22 [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Dronningen hyllades efter filmpremiären. Expressen [online]. 2009-09-16 [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. (švédsky)
↑ Forhistorisk bille opkaldt efter Ghita Nørby. TV Kosmopol [online]. 2018-04-13 [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. (dánsky)