Přeskočit na obsah

George Cathcart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Generálmajor Sir George Cathcart
Narození12. května 1794
Renfrewshire
Úmrtí5. listopadu 1854 (ve věku 60 let)
Inkerman
Místo pohřbeníBritish Cemetery in Sevastopol
Alma materEtonská kolej
Povolánívoják, diplomat, aristokrat a armádní důstojník
Oceněnívelkokříž Řádu lázně
Řád sv. Jiří 3. třídy
ChoťLady Georgiana Greville (od 1824)[1][2]
DětiEmily Sarah Cathcart[3]
George Greville Cathcart[3]
Jane Cathcart[3]
Louisa Margaret Cathcart[3]
Georgiana Mary Cathcart[3]
Alice Cathcart[3]
… více na Wikidatech
RodičeWilliam Cathcart, 1. hrabě Cathcart[3][1] a Elizabeth Elliot[3]
PříbuzníWilliam Cathcart[1] (sourozenec)
Funkceaide-de-camp (Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu; 1815)
Governor of the Cape of Good Hope (1852–1853)
Adjutant-General to the Forces (1853–1854)
vrchní velitel (Kapská kolonie)
Deputy Lieutenant (Tower)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir George Cathcart (12. května 1794, Londýn, Anglie[4]5. listopadu 1854, Inkerman, Rusko) byl britský generál. V armádě sloužil od roku 1810 a zúčastnil se závěrečné fáze napoleonských válek, poté sloužil v koloniích. V hodnosti generálmajora byl v letech 1852–1853 guvernérem a vrchním velitelem v Kapsku, poté byl převelen do Ruska, kde se zúčastnil krymské války. Padl v bitvě u Inkermanu v listopadu 1854.

Smrt generála Cathcarta v bitvě u Inkermanu (1854)

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Cathcartů, který se ve Skotsku připomíná od 12. století. Narodil se jako pátý syn generála a diplomata 1. hraběte Cathcarta, po matce byl spřízněn se skotským rodem Elliotů. Studoval v Etonu a Edinburghu, od roku 1810 sloužil v armádě a již v sedmnácti letech byl poručíkem. V roce 1813 odešel do Ruska, kde byl pobočníkem svého otce, tehdejšího vyslance v Petrohradě. V rámci spojeneckých armád se pak zúčastnil bojů s Francií a v roce 1814 vstoupil do Paříže. Za posledního tažení proti Napoleonovi byl v bitvě u Waterloo pobočníkem maršála Wellingtona.

Po napoleonských válkách postupoval v hodnostech u různých jednotek v Anglii, sloužil také v Karibiku a severní Americe, v roce 1837 se zúčastnil potlačení povstání v Kanadě a v roce 1841 dosáhl hodnosti plukovníka. V letech 1841–1851 zastával funkci zástupce guvernéra Toweru a v roce 1851 byl povýšen na generálmajora. V letech 1852–1853 byl guvernérem v Kapsku, kde se zasloužil o udělení ústavy této jihoafrické kolonii. Působení v jižní Africe ukončil v červenci 1853, kdy byl jmenován generálním pobočníkem jezdectva britské armády a vrátil se do Anglie, zároveň obdržel Řád lázně. Po návratu do Anglie byl jmenován velitelem divize na Krymu, kam odjel v roce 1854. Pro případ zranění nebo smrti lorda Raglana byl předurčen jako vrchní velitel v krymské válce. Zúčastnil se bitvy na Almě, poté se s nezájmem spojeneckých velitelů a maršála Raglana setkal jeho plán útoku na Sevastopol. Proslul hrdinským útokem v bitvě u Inkermanu, v níž 5. listopadu 1854 padl.[5] Je pohřben na britském vojenském hřbitově v Sevastopolu.

Uplatnil se mimo jiné jako spisovatel a v roce 1850 vydal ve své době ceněný spis Commentaries on the War in Russia and Germany in 1812 and 1813.

Bylo po něm pojmenováno město Cathcart v jižní Africe.

V roce 1824 se oženil se svou sestřenicí Georgianou Greville (1798–1871) z rodu hrabat z Warwicku. Byla zároveň jeho sestřenicí, protože byla vnučkou generála a diplomata 9. barona Cathcarta. Měli spolu osm dcer, z nichž dvě zemřely v dětství, ostatních šest dcer zůstalo neprovdaných. Z nich nejmladší Emily Cathcart (1834–1917) byla dvorní dámou královny Viktorie.

Georgův starší bratr Charles Cathcart, 2. hrabě Cathcart (1783–1859), byl též generálem a v letech 1845–1847 generálním guvernérem v Kanadě. Další bratr Frederick Cathcart (1789–1865) dosáhl v armádě hodnosti plukovníka a v letech 1824–1826 byl vyslancem u Německého spolku.

  1. a b c Kindred Britain.
  2. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  3. a b c d e f g h Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. Ottův slovník naučný, díl V.; Praha, 1892 (reprint 1997), s. 228 ISBN 80-7185-102-7
  5. TARLE, Jevgenij: Krymská válka, II. díl; Praha, 1950 s. 190-197

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]