Fričova vila
| Fričova vila | |
|---|---|
_-_Fri%C4%8Dova_vila_%C4%8Dp._208_v_ulici_Na_Lysin%C3%A1ch_(3).jpg) Fričova vila čp. 208 v ulici Na Lysinách | |
| Základní informace | |
| Sloh | funkcionalismus |
| Architekt | Ladislav Žák |
| Poloha | |
| Adresa | Hodkovičky,  Česko |
| Ulice | Na lysinách |
| Souřadnice | 50°1′16,93″ s. š., 14°24′30,74″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 41092/1-1878 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fričova vila v Hodkovičkách je rodinný dům nacházející se v městské části Praha 4 ve čtvrti Hodkovičky. Byl postaven ve funkcionalistickém stylu v letech 1934-1935 podle návrhu architekta Ladislava Žáka.
Alokace a výstavba[editovat | editovat zdroj]
Vila se nachází ve svahu nad Vltavou na adrese Na Lysinách 208/15. Nechal si ji postavit režisér Martin Frič v letech 1934–1935 na pozemku patřícím již Fričově babičce. V době, kdy zde měla vyrůst novostavba, byl částečně zastavěn jak ve své horní, tak i spodní části. Autorem návrhu je architekt Ladislav Žák, vnitřní vybavení navrhl bytový architekt Josef Hesoun. Martin Frič se rozhodl pro vybudování vily poté, co se oženil s herečkou a scenáristkou Suzanne Marwille, která přivedla do nové rodiny dvě dcery z předchozího manželství, Martu a Evu. Do vily se přestěhovali z vinohradského bytu.[1]
Architektura vily[editovat | editovat zdroj]
Vila je postavena ve funkcionalistickém slohu se všemi jeho zřetelnými znaky: pásová okna, rovné střechy, zaoblená nároží, kruhová okna, rampová schodiště, obytné terasy, trubková zábradlí.[1] Od 3. května 1958 je památkově chráněna.[2]
Exteriér[editovat | editovat zdroj]
Dům stojí na úpatí zalesněného kopce a je spojen s ulicí zapuštěnou příjezdovou cestou. Třípodlažní objekt tvaru podélného kvádru se zaoblenými rohy na severní straně je orientován hlavní fasádou k jihovýchodu. To zajišťuje nejen nádherný výhled, ale také dostatek slunečních paprsků.[3]
Interiér[editovat | editovat zdroj]
Vnitřní uspořádání domu má obrácené funkční schema – ložnice v přízemí, společné obytné prostory v patře doplněné zimní zahradou a terasou.[2]
V suterénu jsou k jihovýchodní fasádě orientovány pokoj služky a byt domovníka, díky svažitosti terénu s možností přímého výstupu na zahradu. V přízemí dominuje celé jihovýchodní fasádě průběžná lodžie. K ní jsou přidruženy ložnice rodičů i dětí a také koupelna.
Kromě těchto místností se v přízemí nachází ještě dámský pokoj s okny na jihozápad a při severozápadní fasádě vstupní hala s jednoramenným schodištěm. Po něm je možné vystoupit do prvního patra. Celé první patro slouží rodinnému a společenskému životu. Kuchyň je dle dobových zvyklostí místem, kde se pohybovala služebná, a je zasunuta do severní části domu a oddělena od jídelny. Ta je naopak propojena s obytnou místností určenou pro posezení s přáteli a také s pracovnou v severozápadním rohu domu, v níž Frič tvořil své filmy Kristián, Cesta do hlubin študákovy duše či Eva tropí hlouposti.[4]
Z obytné místnosti a jídelny je možné se díky průběžným oknům, tvořících celou jihovýchodní fasádu, kochat výhledy na Prahu, z jídelny lze navíc vystoupit na rozlehlou terasu. Do obdélné terasy se zakusuje opět prosklený půlválec zimní zahrady, což ozvláštňuje jak prostor interiéru, tak samotnou terasu. V letních měsících terasa rodině nahrazovala jídelnu, byla proto podávacím okýnkem spojena s kuchyní.
Interiér je vybaven nábytkem z laťovky dýhované bukem, černě mořené. Desky stolů jsou pokryty černým opaxitem, v celém domě se objevují individuálně navržené mosazné lampy s povrchovou niklovou vrstvou. Niklová mosaz se uplatňuje i na dalších interiérových doplňcích, jako jsou hrany parapetních desek nebo stolů. Sedací soupravy byly také speciálně navrženy pro dané místo, vždy čalouněním barevně korespondovaly s výmalbou.[3]
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Před začátkem výstavby ve 30. letech 20. století stál na pozemku mimo jiné srub, který pro Martina Friče nechaly postavit barrandovské ateliéry.[3]
- Zahradní úpravy navrhla sama Fričova manželka Suzanne Marwille ve spolupráci se zahradním odborníkem.[3]
- Až do roku 1993 zde bydlela Fričova dcera Marta.[5]
- Dlouhodobé zanedbávání údržby domu (i zahrady) vedlo až k narušení omítek a zdiva. V roce 2004 byla dokončena zdařilá rekonstrukce ateliérem Nacházel architekti za spolupráce Juliany Chlumské, která vrátila domu původní charakter při zachování původní dispozice a obnově původních prvků interiéru.[6]
- V roce 2005 byla vila nabídnuta na prodej za 39 000 000 Kč.[4] Současného majitele lze dohledat na stránkách katastrálního úřadu.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Kde bydlel legendární režisér Martin Frič - HomeInCube. HomeInCube. 2018-09-15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-15. Archivováno 15. 9. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ a b Památkový katalog - 1000153187 - Fričova vila. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2018-11-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d BURIANOVÁ, Lenka. Fričova vila. www.filmavideo.cz [online]. [cit. 2018-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-08.
- ↑ a b Bílý parník režiséra Martina Friče je na prodej. iDNES.cz [online]. 2005-12-22 [cit. 2018-11-11]. Dostupné online.
- ↑ Marta Fričová. ČSFD.cz [online]. [cit. 2018-11-11]. Dostupné online.
- ↑ FRIČOVA VILA : NACHÁZEL ARCHITEKTI. www.narchitekti.cz [online]. [cit. 2018-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Informace o pozemku | Nahlížení do katastru nemovitostí. nahlizenidokn.cuzk.cz [online]. [cit. 2018-11-11]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan; ŠLAPETA, Vladimír. Rodinný dům M. Friče. In: Praha : Architektura XX. století. Praha: Zlatý řez, 1998 (2. vydání). ISBN 80-901562-3-1. S. 190.
- MATĚJKA, Ivan; OUTRATA, Jan Jakub. Slavné stavby Prahy 4. Praha: nakladatelství Foibos ve spolupráci s městskou částí Praha 4, 2008. 190 s. ISBN 978-80-87073-11-7.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem ; Uměleckohistorický průvodce městem. 2. přepracované a rozšířené. vyd. Praha: Panorama, 1985. 469 s. Kapitola Václavské náměstí, s. 359.
- ŠLAPETA, Vladimír. Praha 1900-1978 : Průvodce po moderní architektuře. 1. vyd. Praha: Národní technické muzeum, 1978. 95 s. S. 48.
- ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha: Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8. S. 459, 519.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fričova vila na Wikimedia Commons - Seznam funkcionalistických staveb v Praze
