Přeskočit na obsah

Franz Ržiha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Franz von Ržiha
Erb rodu Ržihů při povýšení do šlechtického stavu (1883)
Erb rodu Ržihů při povýšení do šlechtického stavu (1883)
Velitel pevnosti Terezín
Ve funkci:
1918 – 1918
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní podmaršálek (1917), generálmajor (1914)

Narození10. února 1865
Greene (Einbeck)
Úmrtí8. ledna 1952 (ve věku 86 let)
Vídeň
RodičeFrantišek Ržiha
Profesedůstojník
OceněníŘád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz von Ržiha (10. února 1865 Greene – 8. ledna 1952 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1886, na nižších pozicích štábního důstojníka působil u různých jednotek v Uhrách nebo Bosně. Jako odborník na výstavbu železnic byl správcem železničního sektoru na generálním štábu a na ministerstvu války. Za první světové války se jako brigádní velitel zúčastnil bojů v Haliči a později v Itálii. V roce 1917 dosáhl hodnosti polního podmaršála, ještě téhož roku byl z aktivní služby na frontě odvolán a do konce války zastával podružnou funkci velitele pevnosti Terezín.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Byl synem významného stavitele železnic a tunelů Františka Ržihy, který pocházel z Čech. Narodil se v Greene v Německu, kde v té době otec budoval železnici. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě[1] a do armády vstoupil v roce 1886 jako poručík u 99. pěšího pluku v Mostaru. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka (1890) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako štábní důstojník sloužil u 28. pěší brigády v Šoproni a po povýšení do hodnosti kapitána (1895) působil přímo na generálním štábu.[2] Později byl přidělen k 1. pěší divizi do Sarajeva a ke 14. armádnímu sboru do Innsbrucku. V roce 1902 byl povýšen na majora a působil u železniční kanceláře na generálním štábu.[3][4]

V roce 1909 byl povýšen na plukovníka[5] a byl jmenován přednostou železničního oddělení na ministerstvu války,[6] kde setrval pět let.[7][8] V roce 1914 se stal velitelem 6. pěchotní brigády v Salzburgu a k datu 1. května 1914 byl povýšen do hodnosti generálmajora.[9] Na začátku první světové války převzal velení 96. pěchotní brigády[10] a s ní se zúčastnil bojů na východní frontě.[11] V letech 1915–1916 byl dočasně mimo aktivní službu, v roce 1916 byl přiřazen ke štábu arcivévody Evžena a v roce 1917 působil jako štábní důstojník na italské frontě. K datu 1. května 1917 byl povýšen na polního podmaršála,[12] krátce poté byl ale z aktivní služby na frontě stažen a v roce 1918 do konce války zastával funkci velitele pevnosti Terezín.[13] V armádě byl penzionován k datu 1. ledna 1919[14] a od té doby žil v soukromí ve Vídni. Zemřel ve Vídni 8. ledna 1852 ve věku 86 let, o čtyři dny později byl pohřben na hřbitově ve vídeňské čtvrti Döbling.[15]

Od roku 1883 užíval šlechtický titul rytíř, který získal jeho otec.[16] Během vojenské služby obdržel několik ocenění, byl nositelem Jubilejní pamětní medaile, Vojenského jubileního kříže a Vojenského záslužného kříže III. třídy. Za první světové války získal Bronzovou vojenskou záslužnou medaili a Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací.[17]

S manželkou Matyldou (1868–1956) měl syna Alfreda (1896–1987), který byl inženýrem a působil jako stavební rada.

Franzův mladší bratr Edmund (1871–1948) pracoval jako inženýr u firmy Siemens.

  1. SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage, Vídeň, 1894; s. 112 dostupné online
  2. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 173 dostupné online
  3. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1903; Vídeň, 1902; s. 201 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1907; Vídeň, 1906; s. 205, 211 dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 313 dostupné online
  6. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1911; Vídeň, 1910; s. 118, 124, 188 dostupné online
  7. Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 14 dostupné online
  8. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1913; Vídeň, 1912; s. 121, 129, 208 dostupné online
  9. Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 10 dostupné online
  10. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1915; Vídeň, 1915; s. 328 dostupné online
  11. Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1917; Vídeň, 1917; s. 8 dostupné online
  13. Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1918; Vídeň, 1918; s. 21 dostupné online
  14. Služební postup Franze Ržihy in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 156 dostupné online
  15. Hrobka rodiny Franze Ržihy dostupné online
  16. Rod Ržiha na webu novanobilitas dostupné online
  17. Přehled řádů a vyznamenání Franze Ržihy in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee (1918); Vídeň, 1992; s. 178 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]