Přeskočit na obsah

František Mandík

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Mandík
František Mandík
František Mandík
Narození5. května 1890
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. října 1941 (ve věku 51 let)
Ruzyňská kasárna v Praze
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtípopraven zastřelením
BydlištěHorní 1466/10, 140 00 Praha 4 - Nusle
Vzdělánívyučený pekař
Povolánízřízenec státní dráhy; úředník[1]
ZaměstnavateléMinisterstvo obrany, Památník národního osvobození, Ministerstvo školství[1]
Partner(ka)Marie Mandíková (18. prosince 1887[2] – ????)
RodičeJosef Mandík (1860–1910); Františka Mandíková, rozená Žáková (1860–????)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Mandík (5. května 1890 Praha[3][4][2] – 3. října 1941[1] Praha) byl za první světové války příslušníkem československých legií v Itálii[5] a po návratu do vlasti pracoval jako úředník na ministerstvu. Za protektorátu se spolu se svojí manželkou Marií zapojil do protiněmeckého odporu. Kromě ilegální odbojové organizace Kapitán Nemo[6] pomáhal i členům vojenské podzemní organizace Obrana národa jakož i členům Ústředního vedení odboje domácího. Z bytu manželů Mandíkových v Horní ulici v Praze Nuslích vysílali radiotelegrafisté operující na radiostanicích Sparta I a II.[6] Avšak spolupráce s radistou Františkem Peltánem ze zpravodajsko-sabotážní skupiny Tři králové se Mandíkovým stala osudnou.[6] Zaměření radiostanice německou odposlechovou službou a následný zátah (28. června 1941) vyústil v zatčení Františka Mandíka i jeho manželky Marie Mandíkové. Zatímco Marie byla vězněna do konce druhé světové války v KT v Ravensbrücku (ale válku přežila), František byl za odbojovou činnost odsouzen k trestu smrti a popraven zastřelením 3. října 1941 v Ruzyňských kasárnách v Praze.[6]

Stručný životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině strojníka z Buben (v té době již Praha VII) Josefa Mandíka (1860–1910) a jeho manželky Františky, rozené Žákové (1860–??).[7] Rodina žila v Bubnech, František Mandík byl jejich jediný syn. Učil se pekařem, pracoval jako zřízenec státní dráhy.[4]

Po vypuknutí první světové války byl František Mandík povolán do rakousko-uherské armády a sloužil zde v hodnosti vojína.[8] Do zajetí padl dne 19. listopadu 1915 u San Michel.[8][5] Do československých legií v Itálii se přihlásil 17. dubna 1917 v Padule.[8] [p 1] V legiích byl zařazen k 33. pěšímu pluku.[8] Legie opustil (byl demobilizován) k 7. únoru 1923 s hodností desátníka.[8] Po návratu do vlasti pracoval František Mandík jako úředník na Ministerstvu obrany a později působil v Památníku národního osvobození.[1] Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava, když Němci Památník na Vítkově uzavřeli, byl František Mandík přeložen na Ministerstvo školství.[1] František Mandík za protektorátu bydlel se svojí manželkou Marií Mandíkovou v rohovém domě v Praze-Nuslích (na adrese: Horní 1466/10, 140 00 Praha 4 – Nusle). Jeho koníčkem byl chov holubů (holubářství) a rovnou z práce chodíval do Božetěchovy ulice, kde měl holubník.[1] (vzdálenost obou míst, ulic Horní a Božetěchovy, je něco málo přes jeden kilometr.) Pod zdánlivou maskou všední rodiny Mandíkových se ale ukrývaly nelegální aktivity.

Odbojová činnost

[editovat | editovat zdroj]

Kapitán Nemo

[editovat | editovat zdroj]

Manželé Mandíkovi působili v ilegální odbojové organizaci Kapitán Nemo.[1] Ta byla založena krátce po 15. březnu 1939 doktorem Karlem Nejedlým.[1] Ten původně pracoval jako zaměstnanec šifrovacího oddělení ministerstva zahraničních věcí.[1] Ilegální organizace Kapitán Nemo se orientovala na zpravodajskou činnost.[1] Opírala se o síť spolupracovníků, kteří byli dislokováni v ústředních úřadech, zbrojovkách, mezi zaměstnanci pošt a v řadách příslušníků protektorátní policie.[1] Kromě sběru dat podzemní organizace Kapitán Nemo zajišťovala rovněž útěky osob za hranice protektorátu, distribuovala (kolportovala) ilegální tiskoviny a všemožně pomáhala rodinám vlastenců, kteří byli pronásledováni gestapem.[1]

O odvaze a odhodlanosti manželů Františka a Marie Mandíkových svědčí fakt, že po zatčení správce kostela svatého Václava ve Vršovicích, kde se v sákristii scházelo vedení pražské organizace Kapitán Nemo, poskytli svůj byt na nějaký čas k ilegálním schůzkám vedení této pražské pobočky.

Obrana národa a ÚVOD

[editovat | editovat zdroj]

V bytě Marie a Františka Mandíkových se od začátku německé okupace ukrývali a pracovali odbojáři a konaly se zde schůzky představitelů ilegálních organizací: Obrana národa (ON) a ÚVOD. Docházel sem například generál Bedřich Homola nebo plukovník Josef Churavý.

Ilegální vysílání

[editovat | editovat zdroj]

František Mandík se podílel i na ilegálním vysílání radiostanic Sparta I.[2] Bylo to v době, kdy jejich radiotelegrafista Jindřich Klečka (po útěku z pražských Hodkoviček dne 7. května 1941) krátce našel azyl v bytě u Mandíků.[2]

Dne 14. května 1941 přišel k Mandíkům (s plukovníkem Josefem Churavým) štábní kapitán Václav Morávek.[2] Plukovník Josef Churavý (odbojové krycí jméno "Vlk") vyjednal u Mandíků pro štábního kapitána Václava Morávka a radiotelegrafistu četaře Františka Peltána možnost umístit zde ilegální vysílačku Sparta II určenou pro radiové spojení domácího odboje s Londýnem.[1] Z bytu tedy od 25. června roku 1941 vysílali radista Sparty II František Peltán a štábní kapitán Václav Morávek.[2]

Zátah gestapa

[editovat | editovat zdroj]

V sobotu 28. června 1941 se v bytě u Mandíků zastavil (již poněkolikáté v uplynulých čtyřech dnech) plukovník Churavý. Nikdo z přítomných netušil, že právě toho dne byla Peltánova ilegální vysílačka Sparta II zaměřena funkabwehrem. Po odchodu plukovníka Josefa Churavého a štábního kapitána Václava Morávka od Mandíků došlo k obsazení Horní ulice gestapem.[1] Radiotelegrafista František Peltán duchapřítomně na poslední chvíli unikl z obklíčení a vyhnul se zatčení v přestrojení za železničáře,[p 2] ale manželé Mandíkovi byli gestapem zatčeni právě v okamžiku, kdy spalovali radiové depeše.[1] Při důkladné domovní prohlídce byla zamaskovaná vysílačka v kufříku objevena v úkrytu na balkoně, který patřil Mandíkovým.

Dohry

[editovat | editovat zdroj]

Ještě téhož dne večer (v sobotu 28. června 1941) se sešel štábní kapitán Václav Morávek s Františkem Peltánem v krejčovském salonu na Vinohradech u Magdy Rezkové.[1]

František Mandík byl popraven za odbojovou činnost dne 3. října 1941 (ve stejný den a na stejném místě jako byl popraven podplukovník Josef Balabán)[2] při prvním stanném právu v 16,15 hodin[9] v jízdárně Ruzyňských kasáren v Praze.[2][6] [p 3] Marie Mandíková byla až do konce druhé světové války vězněna v KT v Ravensbrücku[6] jako číslo 8028 na bloku číslo 8,[2] ale druhou světovou válku přežila (společně s ostatními ženami z okolí radiostanic Sparta I a Sparta II[9]).[2][1]

Pamětní deska

[editovat | editovat zdroj]
Bronzová pamětní deska na rohovém domě v Horní ulici 1466/10 v Praze 4 – Nuslích byla odhalena 3. října 1968[11][12][13]

Na pamětní desce je nápis:[14] "V TOMTO DOMĚ, V BYTĚ / MARIE A FRANTIŠKA / MANDÍKOVÝCH / SE UKRÝVALI A PRACOVALI / VÝZNAMNÍ ILEGÁLNÍ / PRACOVNÍCI ORGANIZACE / – OBRANA NÁRODA – / ŠKPT. V. MORÁVEK / RADISTA F. PELTÁN // 28.6. 1941 BYLI MANŽELÉ / MANDÍKOVI ZATČENI, / KDYŽ PŘEDTÍM UMOŽNILI / ÚTĚK OBĚMA VYSÍLAJÍCÍM. // FRANTIŠEK MANDÍK / BYL ZA ODBOJ. ČINNOST / DNE 3. 10. 1941 POPRAVEN."[14]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Padula je obec v provincii Salerno v regionu Kampánie v jihozápadní Itálii.
  2. ↑ Sousedka Mandíkových paní Podroužková přesvědčila německého policistu perfektní němčinou, že František Peltán je železničář spěchající do služby.[2]
  3. ↑ Účelem prvního stanného práva (po nástupu R. Heydricha do úřadu, v období od 28. září 1941 do 20. ledna 1942) v protektorátu bylo hlavně zastrašit české obyvatelstvo. Proto byli zajatí českoslovenští důstojníci popravováni podle hodností a nikoliv podle míry jejich protiněmecké aktivity. Proto byl popraven mezi prvními armádní generál Josef Bílý (popraven 28. září 1941) a teprve po něm následovali plukovníci a podplukovníci (1. října 1941 popraveni: podplukovník František Ambrož, podplukovník František Coufal, podplukovník Bohdan Kasper, podplukovník Ladislav Preininger). Podplukovník Josef Balabán nebyl do první vlny poprav vybrán, během výslechů nikoho neprozradil a mohl být dále pro gestapo zdrojem cenných informací (pokud by byl nějakými okolnostmi pohnut k výpovědi). Důvodem k následným popravám mohla být snaha Němců zastrašit (v rámci prvního stanného práva) i odbojové hnutí. Proto byly vybrány osoby veřejnosti málo známé, ale exponenti odboje, proto byli 3. října 1941 popraveni podplukovník Josef Balabán a italský legionář František Mandík.[10]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. S. 116, 117, 118, 119. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k PADEVĚT, Jiří. Tři králové - odbojová činnost legendární skupiny a vysílací místa radiostanic Sparta I a Sparta II (rejstřík osob: František Mandík, Marie Mandíková). 1. vyd. Praha: Academia, 2017. 169 s. ISBN 978-80-200-2677-4. S. 99, 110, 111, 132. 
  3. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Gotharda v Bubenči
  4. ↑ a b Soupis pražských obyvatel, Mandík Josef, 1860
  5. ↑ a b František Mandík v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
  6. ↑ a b c d e f PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: František Mandík, Marie Mandíková). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Horní 1466/10 (Ober Gasse), Praha č (Praha 11), s. 459, 595. 
  7. ↑ Matrika oddaných Zlatníky, 1861-1900, snímek 197, Záznam o sňatku rodičů
  8. ↑ a b c d e Záznam vojáka (Mandík František) (Datum narození: 05.05.1890; Bydliště: Praha) [online]. Vojenský ústřední archiv - databáze legionářů [cit. 2017-12-15]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b LUDVÍK, Karel. Četař František Peltán, čtvrtý ze „Tří králů“ [online]. Československá obec legionářská, 2013-03-29 [cit. 2015-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  10. ↑ KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové (Rejstřík osob: František Mandík). Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. S. 176. 
  11. ↑ Pamětní deska: manželé Mandíkovi [online]. Horní 1466/10, 14000 Praha 4 - Nusle: [cit. 2015-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-18. 
  12. ↑ KAREŠ, Josef; ZAHRADNÍČEK, Aleš. Pamětní deska manželé Mandíkovi [online]. Horní 1466/10, 14000 Praha 4 - Nusle: Spolek pro vojenská pietní místa, o.s., 2011-05-15 [cit. 2015-11-17]. Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0004-28719. Dostupné online. 
  13. ↑ František Peltán, čtvrtý ze "Tří králů" [online]. Horní 1466/10, 14000 Praha 4 - Nusle: 2013-03-14 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b KAREŠ, Josef; ZAHRADNÍČEK, Aleš. Pamětní deska manželé Mandíkovi [online]. Horní 1466/10, 14000 Praha 4 - Nusle: Spolek pro vojenská pietní místa, o.s., 2011-05-15 [cit. 2015-11-17]. Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0004-28719. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu František Mandík na Wikimedia Commons
  • Osobní karta legionáře (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války).
  • Legionářský poslužný spis (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války)
  • Vojenský historický archiv, fond 308, signatura 30-4. "Obrana národa". Zpráva o činnosti jednotlivců 0-180: Zpráva Marie Mandíkové o činnosti v illegální skupině Mašín–Balabán–Morávek. Vzpomínky Marie Mandíkové.
  • Seznam osob popravených za prvního stanného práva v Praze
  • František Mandík v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Mandík&oldid=24146324“