František Doležal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Doležal
František Doležal (80. léta)
František Doležal (80. léta)
Narození 28. července 1910
Kostelec nad Orlicí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. července 1989 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání malíř, grafik, typograf, kurátor, básník, dramatik, kritik umění a publicista
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Doležal (* 28. července 1910, Kostelec nad Orlicí - 19. července 1989, Praha) byl malíř, grafik, typograf, kurátor, básník, dramatik, výtvarný kritik a publicista. Byl zakladatelem a předsedou výstavní komise prestižní Galerie Vincence Kramáře.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

1910-1945[editovat | editovat zdroj]

František Doležal pochází z rodiny zámeckého kastelána Rudolfa Doležala a jeho ženy Anny, rozené Brunové. Otce si vážil pro jeho kulturní rozhled, vášeň pro literaturu a vlastenectví a poutal ho k němu silný citový vztah. Během dospívání ho ovlivnil zámecký lékař a literát dr. František Albert a sběratel výtvarného umění a překladatel sovětské literatury prof. Josef Píč. V letech 1921-1928 absolvoval reálné gymnázium v Kostelci nad Orlicí. Během studií se seznámil s malířem Stanislavem Odvárkem a s Lumírem Čivrným. Malbu studoval soukromě u Antonína Hudečka (1927-1928).

Po maturitě nemohl ze sociálních důvodů pokračovat ve studiích. Byl zaměstnán na Zemském finančním ředitelství jako úředník v Holicích a psal a kreslil pro místní tisk. V letech 1932-1934 absolvoval vojenskou službu a důstojnickou školu v Kladně, Olomouci a Praze. Od roku 1934 se natrvalo usadil v Praze a spolupracoval jako autor článků i kreslíř s Melantrichem a Tvorbou a překládal a psal eseje pro levicové Haló-noviny. Stýkal se s J. Hořejším, K. Konrádem, E.A. Longenem a E.F. Burianem.[3] Roku 1935 působil jako propagační grafik Kupkova divadla mladých v Praze a po zániku divadla začal spolupracovat s divadlem E.F. Buriana. Roku 1936 se chtěl jako dobrovolník zapojit do občanské války ve Španělsku, ale byl varován před policejní šťárou na nádraží a do Španělska neodjel. S Josefeme Michalcem v Kostelci nad Orlicí tiskl a rozvážel protifašistické letáky. Roku 1937 měl svou první výstavu surrealistických kreseb a koláží (spolu s dalšími mladými surrealisty) v Salonu na chodbě ve foyeru divadla E. F. Buriana v Mozarteu. Roku 1938 se oženil s Naděždou Vítků. V roce 1943 se narodil syn Herbert.

V letech 1935-1946 byl externím spolupracovníkem Nakladatelského družstva Máj. Ještě před válkou se stýkal s Františkem Tichým a jejich přátelství se prohloubilo za Protektorátu, kdy ho Tichý zasvěcoval do grafických technik (1943-1944).

1945-1950[editovat | editovat zdroj]

Po skončení války roku 1945 vstoupil do KSČ a byl spoluzakladatelem a teoretikem Socialistické výtvarné fronty, spoluzakladatelem družstva Tvar a do roku 1946 vedoucím redaktorem týdeníku Lidová kultura.[pozn. 1] V letech 1945-1950 byl vedoucím výtvarného a fotografického referátu Ústřední rady odborů, poté do roku 1966 vedoucím výtvarného referátu Ministerstva kultury. Od konce 40. let se zasazoval za zřízení regionálních galerií.[4] Jako člen akčního výboru SČVU pracoval v komisi pro reformu uměleckých škol. Při stranických prověrkách byl koncem roku 1950 vyškrtnut z KSČ.

1950-1969[editovat | editovat zdroj]

Roku 1951 se vrátil k malbě. V následujícím roce se rozvedl se svou první manželkou a oženil se s Irenou Kraftovou. Dcera Jarmila se narodila roku 1956. (V roce 1980 se provdala za filosofa Josefa Štogra.)

V letech 1948-1952 a 1959-1970 byl členem Svazu československých výtvarných umělců. Roku 1952 byl znovu přijat do KSČ a vystavoval s SČUG Hollar a se členy krajského střediska Purkyně a střediska ÚSČVU Aleš. Roku 1955 vážně onemocněl a podrobil se operaci ledvin. Během rekonvalescence maloval v rodném Kostelci nad Orlicí a v okolí Častolovic. Roku 1956 cestoval do Paříže a navštívil Josefa Šímu. Od tohoto roku často pobýval v Litoměřicích a v Českém středohoří. Roku 1960 si koupil stavení v Hlinné u Litoměřic a zřídil si zde ateliér.

Měl bojovnou, bouřlivou a nesmlouvavou povahu a byl neúnavným organizátorem výstavního dění. V letech 1950-1970 byl členem SČUG Hollar, 1961-1966 předsedou pobočky SČVU v Praze 6. Roku 1962 podnikl cestu do Rakouska a Itálie. Roku 1963 se rozvedl a od té doby se věnoval i výchově své dcery. Inicioval založení Galerie Vincence Kramáře v Praze 6-Dejvicích. V letech 1964-1971 byl předsedou její výstavní komise, navázal kontakty s Daniel-Henry Kahnweilerem a vybudoval z ní galerii evropské úrovně. Roku 1965 znovu navštívil Josefa Šímu v Paříži a byl na měsíčním studijním pobytu v Jugoslávii, kde uzavřel dohodu o spolupráci a vzájemné výměně výstav. Roku 1966 znovu vážně onemocněl, ukončil zaměstnání na MK a vzdal se funkce předsedy pobočky SČVU v Praze 6. V letech 1966-1970 byl vedoucím skupiny malířů Prahy 6 nazvané Index. V letech 1952-1972 působil v nákupních komisích regionálních galerií.

1969-1989[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1969 požádal o zrušení členství v KSČ, v následujícím roce přestal být členem SČSVU a SČUG Hollar a roku 1971 skončil předsednictví ve výstavní komisi Galerie Vincence Kramáře. Přesto zde ještě téhož roku zorganizoval devět výstav. Po nuceném odchodu do ústraní archivoval a dokumentoval svou práci. Přehled činnosti Galerie Vincence Kramáře věnoval archivu Národní galerie. Na počátku normalizace se zúžil počet Doležalových přátel - nadále se stýkal s K. Valterem, L. Tichým, V. Rocmanem, P. Laškou, S. Hruškou a s A. Gutfreundovou. Roku 1980 odmítl přijmout čestný titul "zasloužilý pracovník kultury" od Ministerstva kultury. V 80. letech působil jako nezávislý odborník nákupních komisí a od roku 1981 byl opět členem Svazu českých výtvarných umělců. V té době podnikl několik cest do zahraničí - cestu lodí po Středozemním moři (1980), Jugoslávie (1981), Jugoslávie, Řecka (1984), do Itálie a na Sicílii (1985).

V červenci 1989 po návratu z ateliéru v Hlinné náhle onemocněl a dne 19. 7. 1989 v Praze zemřel. Je pochován na starém hřbitově v Bubenči.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

František Doležal byl činný jako kurátor a publicista. Články publikoval v časopisech Hollar, Lidová kultura, Nová fotografie a v novinách Haló-noviny (1934-1935), Národní osvobození (1945-1948) a Průboj (1957-1989). Byl nadán bystrým intelektem a někteří historikové umění považují jeho kritické stati za významnější než Doležalovo malířské dílo. Napsal stovky článků o výtvarném umění, zejména v letech 1945-1948 do periodik Lidová kultura a Národní osvobození.[5]

Patřil k levicové avantgardě 1. republiky a vyznával ideály sociální spravedlnosti a svobody uměleckého projevu.[3] Vždy obhajoval moderní umění[6] a nebál se kriticky vyjádřit k tzv. socialistickému realismu.[pozn. 2][7][8]

Počátkem 30. let svými obrazy z pražské periferie navazoval na sociální umění 20. let. Později byl ovlivněn surrealismem, ale obrazy z této doby jsou nezvěstné. Tvořil také surrealistické frotáže a koláže (k textům Fr. Bárty) a své karikatury zveřejňoval v Trnu, Tvorbě, Českém slovu a Bodlácích. Těsně před válkou namaloval dva obrazy s varující tématikou (Přízraky války, 1938, Fantom války, 1939). Za války a poté i několik následujících let (do r. 1951) se zabýval převážně kresbou a grafikou, v níž převažují figury a portréty. Roku 1953 skončil s grafikou, neboť mu chybělo dostatečné technické vybavení a vracel se k ní pouze příležitostně, např. při tisku novoročenek nebo cyklu barevných dřevorytů Divertimento.

V 50. letech ho zajímala předmětná skutečnost a věnoval se i malbě krajin. V té době se vrátil ke svému mladistvému zaujetí Karlem Hynkem Máchou (30. léta) a jeho skrytými vášněmi i protispolečenským vzdorem a často pobýval v Litoměřicích a Českém středohoří (Litoměřický cyklus, 1956-1960). Do Litoměřic pak jezdil na motocyklu až do konce 70. let a maloval zde v plenéru. Pohyb i pobyt v krajině vnesl do jeho malby výrazové dynamické prvky a krajina zůstala v jeho díle trvale přítomná jako záznam skutečnosti nebo reminiscence. Roku 1960 inicioval v Litoměřicích výstavu a máchovské oslavy ke 150. výročí básníkova narození (Karel Hynek Mácha v našem výtvarném umění), kde přednesl studii o Máchově díle. Byl zastoupen na litoměřické výstavě Máchovské motivy v současném výtvarném umění (1976) a k Máchovskému cyklu se i v dalších letech opakovaně vracel (1978, 1983-1984).

Počátkem 60. let vytvořil osobitý styl imaginativní malby, v němž se snové představy prolínají s úlomky reality.[3] Zároveň v roce 1962 objevil metodu využívající novinový rastr z autotypického štočku. Rastr byl pro něj kaleidoskopem skrytých významů, vzpomínek, snů, pocitů a představ, který otvírá cestu imaginaci a fantazii.[9] Cyklus drobných kvašů na novinovém rastru (Malý máchovský cyklus, 1963) předznamenal posun k imaginativnímu, poeticky laděnému a produchovnělému projevu, ve kterém zhodnotil své surrealistické počátky a vytvořil vlastní osobitý a nezaměnitelný malířský styl.[3]

František Doležal tvořil v tematických cyklech. V 60. letech to byly cykly Deník Marie (1967-1974), Žena v množném čísle (kresby, koláže, grafika, 1935-1968) a cyklus k Baudelairovým Květům zla (1967), ke kterému se vracel až do konce 70. let. V reakci na srpnovou okupaci roku 1968 namaloval obrazy Smlouva, Velké mlčení a dvě varianty Města v noci. K památce smrti Jana Palacha vznikl obraz Vítěz.

V letech 1969-1973 namaloval 33 obrazů pro Velký Máchovský cyklus, ke kterému se pak opakovaně vracel (1969-1984). Od počátku 70. let vznikaly Reminiscence na České středohoří (1971-1977), cyklus Chile 73 a později Poselství naděje (1975-1978). Roku 1978 vznikl největší soubor obrazů z cyklu Pocty (K.K. Máchovi, M. Ernstovi, Ch. Chaplinovi, F. Tichému, K. Bieblovi, P. Picassovi). Výrazný posun v pojetí figury a prostoru a v barevnosti znamená cyklus Signály času (1980-1989). Od roku 1980 vznikal nedokončený cyklus Jugoslávské variace (1980-1989). Od roku 1988 začal připravovat cyklus Divertimento.

Poezie, dramata a próza[editovat | editovat zdroj]

F. Doležal debutoval jako básník roku 1930 v Almanachu pro poesii a život (1920-1930), který redigoval S. Odvárko. Almanach publikoval díla světových autorů jako Apollinaire, Cocteau, Joyce, Tzara a českých levicových autorů (K. Biebl, A. Hoffmeister, V. Nezval, V. Vančura, R. Wiener). Reprodukoval díla Šímy, Štyrského, Toyen, Zrzavého, ad.

Roku 1940 napsal tři divadelní hry Bouřící mračno a Přízraky (název třetí není znám).

Během války vznikl teoretický text Umění v pojetí dialektického materialismu, ve kterém obhajuje svobodu umělecké tvorby. Tvořivý proces vychází z představ a obsahuje možnost úchylky obrazu od konkrétního předmětu k abstrakci a zevšeobecnění.[10] Odlišuje princip objektivního poznávání světa, které náleží vědě a subjektivní povahu umělecké tvorby. Myšlenková a ideologická konstrukce realistických proudů v umění spočívá podle Doležala na pochybném výkladu poznání.[11] Kniha vyšla roku 1946. Jeho další kniha Thema v nové fotografii (1952) je naopak poplatná vulgaristickým tendencím socialistického realismu. Roku 1966 vycházela na pokračování jeho Jugoslávie pod pravým úhlem v litoměřickém periodiku Proud. Roku 1973 na své chalupě v Hlinné napsal vzpomínkový text Kořeny-minikronika zelenajícího se věku, který zůstal v rukopisu. Roku 1980 vydala Doležalova dcera Jarmila Štogrová některé jeho texty z let 1943, 1965 a 1973 jako samizdat. V roce 1981 vyšly Doležalovy vzpomínky na pokračování v hradeckém deníku Pochodeň. V roce 2005 vydala dcera v nakladatelství Cherm Máchovská zření Františka Doležala a v roce 2008 v tomtéž nakladatelství Malířovy dopisy, Doležalovu korespondenci ze 40. let.

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Národní galerie v Praze
  • Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře
  • Galerie hlavního města Prahy
  • Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • Galerie umění Karlovy Vary
  • Muzeum umění Olomouc
  • Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • Památník národního písemnictví, Praha
  • Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou
  • Galerie výtvarného umění v Chebu
  • Pražská plynárenská, a.s., Praha

Články a publikace autora (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • František Doležal, Umění v pojetí dialektického materialismu, Nakl. družstvo Máje Praha 1946 (rukopis vznikl za doby Protektorátu)
  • František Doležal, K výstavě sovětského malířství, in: O. Mrkvička (ed.), Střetnutí. Sovětské malířství a současné umění, Praha 1947 (s. 38-47)
  • František Doležal, Čtvrt století galerie, Ateliér 2/24 (1989) s.3
  • František Doležal, 1964-1989 (Dvacet pět let Galerie Vincence Kramáře v Praze 6), Zpravodaj ONV Prahy 6, 4 (1989) 08

Bibliografie viz abART [1]

Výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

  • 1944 Franta Doležal: Obrazy a kresby / Bilder und Zeichnungen, Kulturní středisko továren na obuv Hendrych, Holice
  • 1956 František Doležal: Oleje, grafika a kresby z let 1941 - 1956, Dům umělců, Hradec Králové[12]
  • 1958 František Doležal: Obrazy z Máchova kraje 1956 - 1958, Výstavní síň Českého fondu výtvarných umění - Purkyně, Praha
  • 1958/1959 František Doležal: Obrazy z Máchova kraje 1956 - 1957, Krajská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 1959 František Doležal: Obrazy z Máchova kraje 1958, Krajská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 1964 František Doležal: Kresby a grafika Variace na básnická díla 1928 - 1963, Galerie Hollar, Praha
  • 1967 František Doležal: Obrazy 1963-1967, Galerie Vincence Kramáře, Praha[13]
  • 1967 František Doležal, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • 1969 František Doležal: Žena v množném čísle, Okresní dům kultury a vzdělávání, Tábor
  • 1970 František Doležal: Obrazy z Máchovského cyklu (1963 - 1970), Oblastní galerie výtvarného umění
  • 1971 František Doležal: Obrazy, kresby, koláže 1928 - 1971, Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou
  • 1974 František Doležal: Z tvůrčího deníku 1928 - 1973, Galerie výtvarného umění v Chebu
  • 1975 František Doležal: Malířské cykly 1956 - 75, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 1979 František Doležal: Výběr z díla, Galerie umění Karlovy Vary
  • 1980 František Doležal: Obrazy, kresby 1930 - 80, Krajská galerie, Hradec Králové
  • 1981 František Doležal: Obrazy, kresby 1930 - 80, Galerie Československý spisovatel, Praha
  • 1981 František Doležal: Obrazy a kresby 1930-1981, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • 1982 František Doležal: Obrazy, Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou
  • 1984 František Doležal: Kresby, studie, grafika, Letohrádek Ostrov[14]
  • 1986 František Doležal: Výběr z díla. Obrazy, kresby, grafika 1930-1985, Galerie Československý spisovatel, Praha
  • 1986 František Doležal: Výběr z díla. Obrazy, kresby, grafika 1930-1985, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 1986 František Doležal: Máchovské variace k 150. výročí úmrtí Karla Hynka Máchy, Ústav makromolekulární chemie (Galerie Makráč), Praha
  • 1990 František Doležal, Galerie Jaroslava Gruse, Pardubice, Dům U Jonáše, Pardubice
  • 1990 František Doležal: Výběr z díla, Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou
  • 1990 František Doležal: Obrazy, Galerie Vincence Kramáře, Praha
  • 1991 František Doležal: Máchovský cyklus Obrazy, grafika, Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem
  • 2000 František Doležal (1910 - 1989): Komorní výběr z díla, Galerie Ve dvoře
  • 2000/2001 František Doležal (1910 - 1989): Komorní výběr z díla, Městská galerie, Vysoké Mýto
  • 2005 František Doležal: Obrazy, Hlinná u Litoměřic
  • 2006 František Doležal: Obrazy, Kávovarna, Praha
  • 2006 František Doležal: Malířská intermezza, Galerie U Svaté Anny, Plzeň
  • 2011 František Doležal: Kvaše a obrazy, Výstavní síň KD Holice
  • 2017 František Doležal: Staré Litoměřice a krajina Litoměřicka, Galerie Ve dvoře, Litoměřice
  • 2017 František Doležal: Obrazy. Staré Litoměřice a krajina Litoměřicka, Galerie Ve dvoře

Společné[editovat | editovat zdroj]

Společné výstavy viz abART [2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Petrová Eva, Fenomén Galerie Vincence Kramáře (Praha, Dejvická galerie, 2. 9. - 30. 9.), Ateliér 11/19 (1998) s.3
  2. Galerie Vincence Kramáře, Ateliér 25/9 (2012) s.4
  3. a b c d Mrázová M, 1990
  4. Doležal F, Státní nákupy obrazů a soch a co dál?, Národní osvobození, 18, 1947/05/30
  5. abART: František Doležal, autor textu
  6. Doležal F, František Kupka (K výstavě umělcova životního díla v Mánesu), Národní osvobození, 17, 1946/11/28
  7. Doležal F, K výstavě sovětského malířství, Národní osvobození, 18,1947/04/18
  8. Doležal F, Včera pro měšťáka, dnes pro lid? (K výstavě Jana Čumpelíka), Národní osvobození, 18, 1947/05/04
  9. František Doležal: Kresby, studie, grafika, kat. výstavy Ostrov 1984
  10. Doležal F, 1946, s. 22
  11. Doležal F, 1946, s. 50
  12. Vladimír Diviš: František Doležal, Výtvarná práce 4, 1956, s. 12
  13. Miloslav Racek: František Doležal, Výtvarná práce 15, 1967, č. 25, s. 5
  14. M. Mrázová: K výstavě Františka Doležala, Výtvarná kultura 8, 1984, č. 6, s. 60-61

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. kulturněpolitický týdeník navazující na stejnojmenný předválečný časopis Stanislava K. Neumanna, vydávalo odborářské vydavatelství Práce
  2. roku 1947 varoval před "tendencí vyvozovat z dnešní orientace sovětského výtvarného umění jakékoliv direktivy pro další směrnici našeho domácího vývoje"

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Autorské katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • Míla Kolář: Franta Doležal, Obrazy a kresby / Franta Doležal, Bilder u. Zeichnungen, Kulturní středisko továren na obuv Hendrych, Holice 1944
  • Vladimír Diviš: František Doležal, Oleje, kresby a grafika z let 1941 - 1956, 16 s., SČVU, Hradec Králové 1956, ČFVU Praha 1956
  • František Bárta: František Doležal, Obrazy z Máchova kraje 1956-1958, Krajská galerie výtvarného umění v Litoměřicích 1958
  • Václav Formánek: František Doležal, Obrazy z Máchova kraje 1956-1958, ČFVU Praha 1958
  • František Dvořák, Jan Noha: František Doležal, Kresby, grafika a variace na básnická a literární díla 1928 - 1963, 20 s., ČFVU Praha 1964
  • Miroslav Racek: Doležal František, Galerie Vincence Kramáře, Praha, ČFVU Ostrava 1967
  • František Dvořák, František Doležal - Žena v množném čísle: Cyklus obrazů, kreseb, koláží a grafiky 35-68, ODKV Tábor 1969
  • Miroslav Racek: František Doležal: Obrazy z máchovského cyklu (1963 - 1970), Galerie Vincence Kramáře, SČVU Praha, OGVU Litoměřice 1970
  • Miroslav Racek: František Doležal: Obrazy, kresby, koláže 1928 - 1971, Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou 1971
  • Jan Baleka: F. Doležal, 16 s., Galerie výtvarného umění v Chebu 1974
  • František Doležal, Miroslav Kudrna: František Doležal, Malířské cykly 1956 - 75, 20 s., Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích 1975
  • Marcela Schusterová Mrázová: František Doležal, Obrazy, kresby, studie 1928 - 1978, 28 s., Galerie umění Karlovy Vary 1979
  • Jan Noha, Miroslav Racek: František Doležal, Obrazy, kresby 1930 - 80, 24 s., Krajská galerie, Hradec Králové 1980
  • Marcela Schusterová Mrázová: František Doležal, Obrazy a kresby 1930 - 80, SČVU Praha 1981
  • Marcela Schusterová Mrázová: František Doležal, Obrazy, Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou 1982
  • Marcela Schusterová Mrázová: František Doležal, Kresby, studie, grafika, Galerie umění Karlovy Vary 1984
  • František Bárta, František Doležal, Marcela Schusterová Mrázová: František Doležal, Výběr z díla - Obrazy, kresby, grafika 1930 - 1985, 20 s., SČVU Praha 1986
  • Marcela Mrázová: František Doležal, kat. výstavy, 48 s., Východočeská galerie v Pardubicích 1990
  • František Doležal a kol.: František Doležal (1910 - 1989), Komorní výběr z díla, Město Litoměřice 2000
  • Jan Baleka: František Doležal, 16 s., Gallery, spol. s r.o. (Jaroslav Kořán), Praha 2009

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 234-235, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • František Doležal, Malířovy dopisy: Jaroslavu Mařanovi (1941 - 1944); Lídě D. (1941), 256 s., nakl. Cherm, Praha 2008, ISBN 978-80-86370-32-3
  • J. Moucha, Pozapomenutý příběh Františka Doležala, Ateliér 19, 2006, s. 2
  • Jarmila Štogrová, Máchovská zření Františka Doležala. Sborník k 95. výročí narození malíře a 195. výročí narození básníka Karla Hynka Máchy, 176 s., Cherm, Praha 2005
  • Marcela Mrázová, in: Naděžda Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění 1 (A - M), Academia Praha 1995 (s. 143-144), ISBN 80-200-0521-8
  • Z. Nespěchal, in: Juza Josef (ed.), Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou, OÚ Rychnov nad Kněžnou 1994, s. 82

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]