François de Cuvilliés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
François de Cuvilliés
Narození 23. října 1695
Soignies
Úmrtí 14. dubna 1768
Mnichov
Povolání dekoratér, architekt
Funkce court dwarf
court artist
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jean François de Cuvilliés (23. října 1695, Soignies, Belgie - 14. dubna 1768, Mnichov, Německo) byl bavorský designér a architekt belgického původu, který působil na dvoře Wittelsbachů v Mnichově a také po celé střední Evropě.

Bývá také nazýván Cuvilliés starší, aby se odlišil od svého syna Françoise Cuvilliése (mladšího), který byl rovněž architektem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jean François Joseph Vincent Cuvilliés se narodil jako předposlední ze šesti dětí v malém městečku Soignies v provincii Hainaut, která byla v té době součástí španělského Nizozemí. Během války o španělské dědictví našel útočiště u dvora generálního guvernéra, kterým tehdy byl bavorský kurfiřt Maxmilián II. Emanuel. Cuvilliés byl malý a neduživý a kurfiřt ho u sebe ponechal jako dvorního trpaslíka. Kurfiřt si záhy všiml jeho talentu a nechal Cuvilliése studovat matematiku a pevnostní stavitelství. V letech 1720—1724 ho poslal do Paříže studovat soudobou architekturu a interiérový design a seznámit se s nejnovějšími uměleckými směry.

Po návratu do Mnichova pracoval Cuvilliés pod vedením dvorního stavebního mistra Josefa Effnera, a to na počátku, kdy navrhoval interiéry zámku Schleissheim, především jako dekoratér. Cuvilliés také pracoval pro bratra nového kurfiřta, kolínského arcibiskupa Klementa Augusta, pro něhož vytvořil návrh zámků Augustusburg a Falkenlust. V Mnichově tvořil interiéry a v panovnické rezidenci navrhl řadu místností (sál předků, kabinet pokladu, byt s "bohatými pokoji", zelenou galerii), které se přes škody utrpěné za druhé světové války dochovaly dodnes. Pro manželku kurfiřta Karla VII. Amálii Habsburskou navrhl samostatně zámeček Amalienburg v zahradách zámku Nymphenburg. Tyto realizace představují první rokokové stavby v jižním Německu.

Stavební činnost byla přerušena Karlovým zvolením německým císařem v r. 1742 s následnými válkami o dědictví rakouské a k jejímu obnovení začalo docházet až několik let po cášském míru. Během těchto let se Cuvilliés intenzivně věnoval vydáváni rytin, šlo o 50 svazků výtisků ve velkém formátu, z nich každý obsahoval šest listů. Poslední tisky vyšly až po autorově smrti. V roce 1749 vypracoval na objednávku hessensko-kasselského lankraběte Viléma VIII. výkresy nového divadla. Jeho rozměry jsou oproti opeře, která byla později ve městě postavena, asi poloviční. Dodnes se v hessenském státním archivu zachovaly původní akvarelové plány - dva půdorysy a tři řezy. Cuvilliés postavil v letech 1750—1755 divadelní sál v mnichovské panovnické rezidenci. Jednalo se o dílo vrcholného rokoka, které bylo až na drobné části interiéru bohužel zničeno bombardováním v r. 1944.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • zámek Augustusburg, Brühl (1726)
  • pavilon Falkenlust, Brühl (1729)
  • pavilon Amalienburg, Nymphenburg (1734)
  • opatství v Schäftlarnu (1733—40)
  • interiér královské rezidence v Mnichově (1730—37)
  • divadlo Cuvilliés, bezprostředně u rezidence (1751—53)
  • zámek Türnich (1757—63)
  • fasáda kostela Theatinerkirche, Mnichov (1765—68)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků François de Cuvilliés l'Ancien na francouzské Wikipedii, François de Cuvilliés der Ältere na německé Wikipedii a François de Cuvilliés na slovenské Wikipedii.