Fortunato Depero

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Fortunato Depero
Fortunato Depero.jpg
Narození 30. března 1892
Fondo
ItálieItálie Itálie
Úmrtí 29. listopadu 1960 (ve věku 68 let)
Rovereto
Země ItálieItálie Itálie
Alma mater Royal Elizabethan School
Povolání malíř, spisovatel, sochař, grafik
Hnutí Futurismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fortunato Depero (30. března 1892, Fondo29. listopadu 1960, Rovereto) byl italský futuristický malíř, spisovatel, sochař a grafik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Fortunato Depero (1922)

Přestože jeho rodištěm bylo Fondo (ležící v provincii Trento), Depero vyrůstal v Roveretu, kde také poprvé vystavoval svá díla. Jeho první setkání s futurismem proběhlo v roce 1913, kdy se během výletu do Florencie dostal k jednomu výtisku novin Lacerba, ve kterém si přečetl článek, jenž napsal jeden ze zakladatelů tohoto hnutí – Filippo Tommaso Marinetti. Depero jej pojal jako inspiraci a roku 1914 se přestěhoval do Říma, kde se setkal s dalším futuristou, Giacomem Ballou. Spolu s ním pak roku 1915 napsal manifest Ricostruzione futurista dell’universo („Futuristická rekonstrukce vesmíru“), který stavěl na myšlenkách jiných futuristů a rozšiřoval je. V témže roce se kromě toho věnoval ještě scénografii a návrhům kostýmů pro baletní představení.

V roce 1919 založil Casa d'Arte Futurista („Dům futuristického umění“) v Roveretu, který se specializoval na výrobu hraček, tapiserií a nábytku v duchu futurismu. Roku 1925 pak reprezentoval futuristy na Exposition Internationale des Arts Décoratifs et Industriels Modernes (Mezinárodní výstava moderního průmyslového a dekorativního umění).

Depero se roku 1928 přestěhoval do New Yorku, kde sklidil úspěch jako návrhář kostýmů a grafik (mimo jiné navrhoval obálky pro MovieMaker, The New Yorker a Vogue). Tou dobou se také zabýval návrhy interiérů, které vytvořil pro dvě restaurace, jež byly později zničeny při výstavbě Rockefeller Center. Kromě toho pracoval i pro New York Daily News nebo řetězec obchodních domů Macy’s. Do Itálie se vrátil roku 1930.

Navzdory úpadku futuristického hnutí v třicátých a čtyřicátých letech pokračoval Depero v umělecké činnosti. Dokonce se dá říci, že za téměř veškerý rozvoj futurismu v tomto období se zasloužil on a Giacomo Balla. Jedním z projektů, do kterých se v té době zapojil, byl časopis Dinamo, který založil a vedl.

Kvůli problémům s evropskými úřady po konci druhé světové války se Depero roku 1947 rozhodl vrátit do New Yorku, ale ani zde se nesetkal s vřelým přivítáním. I přesto dosáhl několika úspěchů, mezi které patřilo například vydání překladu jeho autobiografie z roku 1940 Fortunato Depero nelle opere e nella vita (doslova „Fortunato Depero, jeho díla a jeho život“) pod názvem So I Think, So I Paint. Od zimy 1947 do října 1949 žil Depero na chatě v New Milford (Connecticut). Tento čas věnoval odpočinku a hlavně svému dlouhodobému plánu na otevření muzea.

Fortunato Depero dožil v Roveretu, kam se opět vrátil a v srpnu 1959 otevřel muzeum Galleria Museo Depero. V závěru svého života trpěl cukrovkou a poslední dva roky před smrtí nemohl malovat kvůli hemiparéze. Zemřel 29. listopadu 1960 ve věku 68 let.

Mnoho jeho děl je nyní uloženo v trvalých sbírkách Muzea moderního a současného umění Trenta a Rovereta („Mart“), pod které dnes spadá i jediné italské muzeum zasvěcené futurismu Casa d'Arte Futurista Depero.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mart, the Museum of Modern and Contemporary Art of Trento and Rovereto [online]. Dostupné online. 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fortunato Depero na anglické Wikipedii.