Přeskočit na obsah

Filoxén z Mabbúgu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý
Filoxén z Mabbúgu
Narození440
Beth Garmai
Úmrtí523 (ve věku 82–83 let)
Çankırı
Svátek10. prosinec
Vyznánípravoslaví
Uctíván církvemiSyrská pravoslavná církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Filoxén z Mabbúgu (kolem 440[1] Tahal, Bet Garmaj[2] – 523 [1][3] / 524[4][5] Gangra v Paflagónii[2] / Filippopolis[4]) byl syrský teolog, spisovatel a monofyzitský (miafyzitský) biskup v Hierapoli (Manbidž, Mabbúg).[4] Jeho práce reprezentuje nejlepší syntézu řecké a syrské intelektuální tradice.[6] Byl ovlivněn alexandrijskou školou[5] a teologií svatého Cyrila z Alexandrie.[2] Jako jeden z prvních oživil tradici syrské symbolické teologie.[5] Významně přispěl i k syrské literatuře.[2] Napsal četná díla (homilie, komentáře, asketické traktáty),[5] významný je překlad řeckého Nového zákona do syrštiny, na jehož vzniku se podílel.[2] Jakobitská církev ho uctívá jako svatého.[4] Jeho památka připadá na několik dní: 10. prosinec (smrt), 18. únor (translace ostatků), 1. a 2. duben, 16. a 18. srpen (vysvěcení).[3]

Zpráva o Filoxénově životě se nachází v Mémře o Filoxenovi z pera Eliáše z Kartmínu.[4] Filoxén se narodil kolem roku 440 v perském městě Tahal (přibližně dnešní Kirkúk). Jeho původní jméno bylo Xenaias (možná Josef).[3] Během episkopátu biskupa Ibase studoval na perské teologické škole v Edesse. Ve východním teologickém centru navázal na učení hlásající jednu božskou podstatu Ježíše Krista a odmítl nestoriánství. Pro svou horlivost byl však z Edessy ortodoxním antiochijským patriarchou Kalendiem vyhnán a jeho případ se dostal až k císaři Zenonovi. Filoxén, který sympatizoval se Zenonovým Henotikonem,[7] podepsal předložené vyznání víry a antiochijský patriarcha byl sesazen.[4] Nový patriarcha Petr byl miafyzitou a Filoxéna v roce 485 jmenoval metropolitou v Hierapoli (Mabúgg, dnešní Manbidž). Při této příležitosti přijal jméno Filoxén.[4] Brzy si získal reputaci předního teologa asketismu a kristologie. V 90. letech 5. století se stal jedním z hlavních vůdců nechalcedonských křesťanů v Sýrii a Mezopotámii. Přestože se mu nepodařilo přeměnit Mabbúg na centrum miafyzitské teologie, za svého působení výrazně napomohl miafyzizmu na byzantském východě i v Persii. Snažil se přivést syrskou teologii blíže k řecké terminologii a z Mabbúgu učinil centrum překladatelů řecké literatury.

Poté, co se novým antiochijským patriarchou stal Flavián II., byl však Filoxénos jako heretik vyhnán. Pomoc hledal v Konstantinopoli, avšak tamní patriarcha Macedonius II. ho exkomunikoval. Situace se pro miafyzity změnila poté, co se císařem stal umírněný Anastasios I. Filoxén císaře přesvědčil, aby Flaviána sesadil a na jeho místo dosadil Severa. Filoxén pak situace využil a ve své diecézi brojil proti nestoriánům i ortodoxii. V roce 518 se byzantským císařem stal ortodoxní křesťan Justinus I. a Filoxénos byl poslán do exilu. Nejdříve pobýval v maloasijské Gangře, později v bulharském Filippopolu (podle jiných zdrojů naopak). I v exilu pokračoval v psaní polemických děl. Zemřel (možná násilnou smrtí) někdy v letech 523/524.[2][7] Po smrti byl uctíván jako svatý, jeho kult byl silný zejména v okolí Tur Abdinu a později po translaci jeho ostatků v tureckém Midyatu.[8]

Filoxén je považován za jednoho z největších mistrů syrské prózy,[7] psal pouze syrsky.[6] Celkově mu je připisováno asi 60 prací, z nichž značná část nebyla vydána. Autenticita mnoha z nich není jednoznačně prokázaná.[4] Psal pojednání o liturgii, exegezi, morální a dogmatické teologii, jakož i několik dopisů významných z hlediska církevních dějin.[7] Mezi jeho nejznámější dogmatická díla patří traktáty O Trojici a vtělení (tzv. Kniha Sentencí)[4] a De uno e sancta trinitate incorporato et passo[3], v doslovném překladu: O tom, že se jeden z Trojice vtělil a trpěl.[4] Někdy v letech 485–500 napsal své Homilie, ve kterých ukazuje cestu k Bohu prostřednictvím askeze. Významným je překlad Nového zákona do syrštiny, na který Filoxénos dohlížel a který financoval. Jeho autorem byl chórbiskup Polykarpos,[4] dílo vzniklo kolem let 505/508[2] a dodnes se zachovaly jen fragmenty.[7] Známé je i jako Filoxeniana.[9] Filoxén zároveň komentoval některá evangelia (Matouš, Lukáš, Jan) a napsal biblické dílo Mémre o stromu života. V dopisech se často zaměřuje na dogmatiku nebo otázky askeze.[4]

Filoxénova teologie není jednoduchou reakcí proti chalkedonskému koncilu. Jeho christologie je úzce spojena s trinitární doktrínou. Beze změny se Bůh rodí, trpí a umírá. Zničením hříchu Syn dělá z lidstva nové stvoření a spojuje jej s Bohem. Spasitel podle Filoxena nepřebírá jinou povahu a hypostasi než Logos. Nahlíží na ni spíše ze soteriologického pohledu. Jednu podstatu pojímá ani ne tak jako princip singularity a osobní jednoty, ale spíše jako princip zprostředkování individuálního lidství Slova lidem.[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Filoxén z Mabbúgu na slovenské Wikipedii.

  1. a b Tehdy celé stvoření bude jedním tělem. Studia theologica. Roč. 18, čís. 3, s. 8. Dostupné online. ISSN 2570-9798. 
  2. a b c d e f g Philoxenus of Mabbug In: Encyclopedia Britannica [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e PHILOXENUS of Mabbug In: Encyclopedia of Ancient Christianity. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-0-8308-9717-9. S. 3:180-3:181. (anglicky) 
  4. a b c d e f g h i j k l Slovník raněkřesťanské literatury Východu: arabská, arménská, etiopská, gruzínská, koptská a syrská literatura. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-7465-021-5. S. 114–116. 
  5. a b c d Úvod do byzantské filosofie. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-87378-13-7. S. 229. 
  6. a b The Encyclopedia of Early Christianity. [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-8153-3319-6, ISBN 978-0-8153-3319-7. S. 918. (anglicky) 
  7. a b c d e Philoxenus In: Catholic Encyclopedia [online]. Dostupné online. 
  8. Philoxenos of Mabbug - ܦܝܠܠܘܟܣܝܢܘܣ ܕܡܒܘܓ (ca. 440s? - 523) [online]. Dostupné online. 
  9. FILOXENUS Z MABBUGU In: Slovník starokresťanskej literatúry. [s.l.]: [s.n.] ISBN 80-7141-048-9. S. 184.