Severos z Antiochie
| Svatý Severos z Antiochie | |
|---|---|
 | |
| Narození | 456 nebo 465 Pisidia nebo Sozopol |
| Úmrtí | 538 Egypt |
| Svátek | 8. únor |
| Státní občanství | Byzantská říše |
| Vyznání | Miafyzitismus |
| Uctíván církvemi | starobylé východní církve |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Severos z Antiochie (také Severus, řecky Σεβῆρος, Sevéros; jiné přídomky Velký, z Gazy,[1] Koruna Syřanů[2]; kolem roku 456 Sozopolis v Pisidii - 8. února 538 Xois v Egyptě) byl významný pozdně antický teolog a první miafyzitský patriarcha Antiochie. Je považován za světce a učitele syrské pravoslavné a koptské církve (den památky v obou je 8. února).
Severos pocházel z bohaté pohanské rodiny. Studoval rétoriku a gramatiku v Alexandrii a práva v Bejrútu. Byl pokřtěn v Tripolisu kolem roku 488 a po roce 491 se stal mnichem v klášteře Petra Iberského v Maiumě poblíž Gazy a po roce 491 se stal knězem a archimandritou. Svými miafyzitskými mnichy byl roku 508 vyslán do Konstantinopole protestovat proti jejich pronásledování příznivci chalcedonského koncilu. Zůstal u dvora tři roky a získal si důvěru císaře Anastasia I. Severos se účastnil svržení prochalcedonských patriarchů Makedonia Konstantinopolského a Flaviana Antiochijského.
S pomocí Filoxena z Mabbugu byl Severos roku 512 nakonec zvolen jako nástupce sesazeného patriarchy Flaviana a 16. listopadu 512 byl vysvěcen. Tento úřad zastával v Antiochii do roku 518, kdy z města uprchl. Z jeho antiošského období se dochovalo 125 „katedrálních homilií“.
Poté, co nastoupil císař Justinus I., Severos se v roce 518 vyhnul zajetí útěkem přes Kypr do Egypta, kde nadále vystupoval jako patriarcha a až do své smrti sloužil jako vůdce „severiánských“ odpůrců Chalcedonu. V roce 535 byl pozván císařem Justiniánem I. k jednání do Konstantinopole, kde se mu dočasně podařilo obnovit miafyzitismus s pomocí císařovny Theodory I. a místního patriarchy Anthima. V roce 536 byl spolu s Anthimem odsouzen a Severos odešel znovu do exilu do Egypta, kde zemřel 8. února 538 v Xois.
Severovy polemické spisy byly také zakázány. Jsou však známy v syrském překladu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Severus von Antiochia na německé Wikipedii.
- ↑ EVANS, James A. S. The age of Justinian: the circumstances of imperial power. repr. in paperback. vyd. London: Routledge, 1996. 360 s. Dostupné online. ISBN 978-0-415-23726-0, ISBN 978-0-415-02209-5.
- ↑ EMORALES. The Biography of Patriarch Severus of Antioch (512-538) Written by the Syriac Orthodox Patriarch Cyriacus of Tikrit (793-817). Atla [online]. 2016-05-17 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Severos z Antiochie na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Marc-Antoine Kugener (Hrsg.): Vie de Sévère par Zacharie le Scholastique (= Patrologia Orientalis, Bd. 2). Paris 1903.
- Sebastian Brock – Brian Fitzgerald (Übers. u. Hrsg.): Two Early Lives of Severos, Patriarch of Antioch (Translated Texts for Historians 59). Liverpool University Press 2013. ISBN 978-1-84631-882-5.
- Sebastian P. Brock: Patriarch Severos’ Letter on his Flight from Antioch in 518.In: Hugoye. Journal of Syriac Studies 20,1 (2017) 25–50.
- Frédéric Alpi: La route royale = (ὁδος βασιλική) : Sévère d'Antioche et les Églises d'Orient (512-518). Beyrouth, Institut français du Proche-Orient, 2009, 2 Bde., ISBN 978-2-35159-154-3.
- Elżbieta Szabat: Severos of Antioch. In: Paweł Janiszewski, Krystyna Stebnicka, Elżbieta Szabat: Prosopography of Greek Rhetors and Sophists of the Roman Empire. Oxford University Press, Oxford 2015, ISBN 978-0-19-871340-1, S. 333.
- Iain R. Torrance: Severus von Antiochien. In: Theologische Realenzyklopädie (TRE). Band 31, de Gruyter, Berlin/New York 2000, ISBN 3-11-016657-7, S. 184–186.
