Filosofie chemie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O původu symetrie či elegance ve vesmíru se mezi filozofy vedou četné debaty. (Feromagnetická kapalina)

Filozofie chemie je filozofické odvětví uvažující otázky kolem chemie a jejího zkoumání. Filozofové vědy si otázky, které vyplývají ze studia chemických procesů, začali klást zhruba od druhé poloviny 20. století.[1][2]

Základy chemie[editovat | editovat zdroj]

Hlavní filozofické otázky vyvstávají už se samotnou definicí chemie a jejího zájmu. Jako základní jednotky chemické teorie se považují atomy a molekuly,[3] nicméně tradiční modely molekulární struktury a chemických vazeb nejsou schopny objasnit některé vlastnosti látek jako kovů, kovových komplexů[4] či aromaticitu.[5]

Kromě toho používají chemici často fiktivní chemické subjekty, jako jsou rezonanční struktury[4][5], aby vysvětlili strukturu a reakce látek, pro jejichž popis užíváme různé grafické a jazykové alegorie, které se ve skutečnosti chovají docela jinak.

Někteří chemici a filozofové chemie proto raději jako o základní jednotce chemie uvažují o látkách, než mikrostrukturách. Výhoda tohoto pohledu spočívá v tom, že většina látek, se kterými se setkáváme, není uspořádána v přesných komplexech.[4]

S tím také souvisí filozofické dilema, zda zkoumá chemie látky či reakce.[3] I pokud jsou atomy udržovány ve stálém, pravidelném pohybu, mají tendence vytvářet nové produkty. [3]

Filozofové chemie diskutují otázky symetrie a chirality v přírodě. Organické molekuly (tj. na bázi uhlíku) jsou většinou chirální. Toto je důležitá otázka, protože aminokyseliny, nukleové kyseliny a cukry, které se nacházejí v organismech výhradně jako jeden enantiomer, jsou základními stavebními prvky biologického života. Chemici, biochemici a biologové podobně debatují i kořeny homochirality. Filozofické diskuze jsou závislé na poznatcích o původu tohoto jevu. Je možné, že jsou důsledkem hlubších principů a ve hře bylo racemické prostředí nebo další dosud neznámé jevy. Někteří spekulují, že odpovědi lze nalézt pouze ve srovnání s potenciálním mimozemským životem. Dalším zajímavým bodem v diskusi je například otázka, jestli symetrie přírody koření v tom, že jsme jako lidé nuceni jisté vzorce vnímat, a tím pádem nejsme schopni naši "předpojatost" zaznamenat.

Jedním z nejaktuálnějších témat je debata o tom, do jaké míry vysvětluje kvantová fyzika chemické jevy. Je možné svět chemie chápat jako jeden z fyzikálních principů vesmíru, jak bylo mnohokrát předpokládáno, nebo existují nevysvětlitelné mezery, kvůli které ani nebude možné chemii axiomatizovat? Někteří autoři jako Roald Hoffmann[6] říkají, že v takové redukci chemie je řada problémů: týká se to chemických konceptů jako aromaticita, pH, reaktivita či nukleofilita.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philosophy of chemistry na anglické Wikipedii.

  1. Weisberg, M. (2001).
  2. Scerri, E. R., & McIntyre, L. (1997).
  3. a b c Schummer, Joachim. (2006).
  4. a b c Klesáním, D., & Gammon, S. (2005).
  5. a b Pavia, D., Lampman, G., & Kriz, G. (2004).
  6. Stejné a Nejsou Stejné (Columbia, 1995, s. 19-20)

Související články[editovat | editovat zdroj]