Explorer 3
Explorer 3 (mezinárodní označení 1958 Gamma) byl umělý satelit Země a byl téměř totožný s Explorerem 1 jak v konstrukci tak v cíli. A v programu byl druhý úspěšný (ten neúspěšný byl Explorer 2).
Průběh letu
Satelit vystartoval z Cape Canaveral Air Force Station (nyní Kennedyho vesmírné středisko). Na Floridě v 17:31:00 UTC 26. března 1958, nosná raketa byla Juno I, která vycházela ze sondážní rakety Jupiter-C. Jupiter-C vznikl v roce 1954 a byl aktivně využíván do roku 1955. Po vypuštění sovětského Sputniku 1 v roce 1957 začala Army Ballistic Missile Agency (ABMA) ve spolupráci s JPL (Jet Propulsion Laboratory) renovovat raketu Jupiter-C, aby byla schopná vynést do kosmu funkční družici, zvládli to za 84 dní.
Družice byla považována za velice úspěšná, jelikož potvrdila objev radiačních Van Allenových pásů. Explorer 3 byl umístěn ve výšce 186 km a za 115,7 minut uletěl 2799 km.
Technická data
Celková hmotnost byla 14.1 kilogramů, z toho 8,4 kg tvořily přístroje. Satelit byl vybaven měřičem kosmického záření a měřidlem eroze mikrometeoritů. Oproti Expoloreru 1 měl malý palubní magnetofon kvůli záznamům měření během průletu na odvrácené straně Země[1]. Sondu poháněly Nikl-kadminové akumulátory. Pokud jela na plný výkon mohla vydržet až 31 dní, pokud na nízký, tak až 105 dní.
Konec letu
Explorer 3 shořel v atmosféře Země 27. června 1958 93 dnů po startu. Dnes je replika sondy umístěna v National Air and Space Museum.
Odkazy
Reference
- ↑ PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Nečekané objevy, s. 38.