Explorer 15

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Explorer 15
Explorer 15.jpg
Jiné názvy EPE-3
EPE-C
S-3C
COSPAR 1962-059A (βλ1)
Katalogové číslo 445
Start 27. října 1962
Kosmodrom Cape Canaveral LC-17
Nosná raketa Delta A
Stav objektu pravděpodobně zanikl v atmosféře
Zánik 19. prosince 1978
Provozovatel NASA
Druh vědecká družice
Program Program Explorer
Hmotnost 45,2 kg
Parametry dráhy
Epocha 1962-10-27
Apogeum 17 438 km
Perigeum 300 km
Sklon dráhy 18°
Doba oběhu 311 minut

Explorer 15 (též EPE-3, EPE-C) byla vědecká družice NASA, zaměřená na studium uměle vytvořeného radiačního pásu vzniklého během jaderného testu Starfish Prime z července 1962. Byla třetí ze série Energetic Particle Explorer, kam patřily i družice Explorer 12, Explorer 14 a Explorer 26. Družice byla vybavena přístroji, které původně sloužily jako záloha pro Explorer 14.

Mise[editovat | editovat zdroj]

Explorer 15 byl vynesen 27. října 1962 raketou Delta A[1] a byl umístěn na eliptickou dráhu s perigeem 300 km a apogeem o 17 438 km. Během startu selhalo zařízení pro řízení rotace a ta tak zůstala stejná po celou dobu životnosti na hodnotě 73 ot/min. Družice vstoupila do atmosféry 19. prosince 1978 a shořela.

Přístroje[editovat | editovat zdroj]

Detektory protonů a elektronů[editovat | editovat zdroj]

Družice disponovala celkem šesti křemíkovými detektory. Dva detektory vyčnívaly z tělesa sondy a měly tak zvětšené zorné pole. Ostatní čtyři byly umístěny po obvodu, kolmo k ose rotace. Detektory byly citlivé na elektrony s energiemi 0,5-2,8 MeV a protony s energiemi 2,1-4 MeV. Hlavním úkolem detektorů bylo studium radiačního pásu po jaderném testu. Užitečná data byla shromažďována do 23. prosince 1962.

Směrový a všesměrový detektor toku protonů a elektronů[editovat | editovat zdroj]

K měření byla použita dvojice plastových scintilačních detektorů. První detektor byl směrový a byl umístěn kolmo k ose rotace se zorným úhlem 16° a dokázal snímat elektrony s energií na 500 keV. Druhý detektor byl všesměrový a dokázal měřit samostatně tok protonů (40-110 MeV) a elektronů (> 4 MeV). Data z obou detektorů byla sbírána po dobu 9,3 sekundy a poté byla každých 69 sekund odesílána se zbytkem telemetrie. Data z přístroje byla přijímána do 30. ledna 1963.

Ostatní přístroje byly identické s Explorerem 14.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2003-3-8 [cit. 2011-10-24]. Kapitola Raketa Delta. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]