Eva Jurčinová
| Eva Jurčinová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 20. dubna 1886 Studeněves |
| Úmrtí | 14. prosince 1969 (ve věku 83 let) Praha |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Povolání | spisovatel |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eva Jurčinová, vlastním jménem Anna Weberová, rozená Anna Navrátilová (20. dubna 1886, Studeněves[1] – 14. prosince 1969, Praha)[2] byla česká spisovatelka (prozaička, básnířka a dramatička).
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se jako Anna Navrátilová v rodině zaměstnance v cukrovaru (chemik, asistent a později ředitel cukrovaru) Richarda Navrátila a jeho manželky Marie, rozené Horálkové.[1] V letech 1898–1900 absolvovala vyšší dívčí školu Vesna v Brně. Studovala soukromě a též v zahraničí (v Paříži a ve Vídni) srovnávací literaturu, literární historii a filozofii. Poté, co jí zemřel otec, přestěhovala se v roce 1911 s matkou a mladším bratrem Karlem do Prahy.[3]
Přátelila se s významnými intelektuály – F. X. Šaldou, Arnoštem Procházkou a Jiřím Karáskem ze Lvovic. Po rozchodu s F. X. Šaldou odjela Anna Navrátilová do Paříže, kde na College de France absolvovala bakalářské studium, které ukončila v roce 1914.[4]
Po roce 1948 se stáhla z veřejného života, zemřela v nemocnici v Bubenči.
Společenský život[editovat | editovat zdroj]
Její literární salon navštěvovali např. Viktor Dyk, Jan Zrzavý, Zdenka Braunerová, Růžena Jesenská, Kamilla Neumannová a další. Též cestovala, především po Itálii a Francii.[2]
Byla členkou Moravského kola spisovatelů.
Soukromý život[editovat | editovat zdroj]
V roce 1909 se z vlastní iniciativy seznámila s F. X. Šaldou poté, když ji zaujala jeho kniha Boje a zítřek a jeho literární kritiky. Milenecký vztah skončil v roce 1912, kdy se Šalda vrátil ke své dřívější přítelkyni Růženě Svobodové.[4]
V roce 1919 se provdala za soudce JUDr. Karla Webera (†1929), se kterým měla dcery Evu a Jitku.[4]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Eva Jurčinová se ve svém díle často věnovala ženské otázce, zejména vydala portrétní eseje významných spisovatelek. Ženám se věnovala i v beletristickém díle. V básních ji ovlivnila poezie Jiřího Karáska ze Lvovic a Elizabeth Barrettové-Browningové.
Svými romány se řadí mezi české literární impresionisty.[4]
Příspěvky do novin a časopisů[editovat | editovat zdroj]
Přispívala do řady periodik, jako Lidové noviny[5] Moderní revue,[6] Rozpravy Aventina a mnoha dalších.[2]
Knižní vydání[editovat | editovat zdroj]
- Návrat a jiné novelly (V Praze, F. Topič, 1920)
- Psyché mluví (Verše; V Praze, Fond Julia Zeyera při České akademii věd a umění, 1928)
- Podobizny spisovatelek světové galerie (V Praze, J. Otto, 1929)
- Poutníci věčných cest (essaye; V Turnově, Müller a spol., 1929)
- Jen srdce (román; V Praze, Jos. R. Vilímek, 1936)
- Julius Zeyer, život českého básníka (Praha, Topičova edice, 1941)
- Povídky o lásce /(ilustrace a obálka František Malý; V Brně, Družstvo Moravského kola spisovatelů, 1944)
- Dlouhá noc (román; V Brně, Mír, 1948)
Nevydán zůstal autobiografický román Jitřní soumrak a divadelní hry Don Juan a Ze srdce přichází život. Vydány nebyly ani její eseje o Moderní revui, jak ji poznala v letech 1894 - 1914.[4] Příležitostně též překládala z francouzštiny.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Matrika narozených Tuřany, 1884-1899, snímek 28 [online]. Státní oblastní archiv v Praze [cit. 2020-06-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c TAXOVÁ, Eva. Eva Jurčinová. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. Dostupné online. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 587–588.
- ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 413, obraz 707 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2020-06-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Jurčinová Eva, 1. část [online]. Literární archiv Památníku národního písemnictví [cit. 2020-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-21.
- ↑ Např. JURČINOVÁ, Eva. Básnířka "praerafaelského bratrstva" (o E. Browningové). S. 7. Lidové noviny [online]. 1923-02-24 [cit. 2020-06-19]. S. 7. Dostupné online.
- ↑ JURČINOVÁ, Eva. La philosophie dans le boudoir. S. 54. Moderní revue [online]. 1913-1916 [cit. 2020-06-19]. S. 54. Dostupné online.
- ↑ RACHILDE. Paní Smrt. S. 50–58 (pokračování). Ženský svět [online]. 1922-03-25 [cit. 2020-06-19]. S. 50–58 (pokračování). Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- TAXOVÁ, Eva. Eva Jurčinová. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. Dostupné online. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 587–588.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eva Jurčinová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eva Jurčinová
