Ettore Perrone di San Martino

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ettore Perrone di San Martino
Ettore Perrone di San Martino busto.jpg
4. premiér Sardinského království 
Ve funkci:
11. října 1848 – 16. prosince 1848
Panovník Karel Albert
Předchůdce Cesare Alfieri di Sostegno
Nástupce Vincenzo Gioberti
Stranická příslušnost
Členství Nezávislý

Narození 12. ledna 1789
Turín
Sardinské království
Úmrtí 22. března 1849 (ve věku 60 let)
Novara
Sardinské království
Choť Jenny de Fay de La Tour-Maubourg
Děti Paolo Luigi
Roberto
Louisa
Commons Kategorie Ettore Perrone di San Martino
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ettore Perrone di San Martino (12. ledna 1789, Turín29. března 1849, Novara) byl italský politik a vojenský velitel.

Francouzská vojenská služba[editovat | editovat zdroj]

V roce 1806 narukoval jako dobrovolník do pěchoty „Legion du Midi“. Následující rok povýšil na druhého poručíka pěchoty a v roce 1807 a 1809 se zúčastnil tažení. Byl zraněn v bitvě u Wagramu a přijal řád čestné legie. Od roku 1810 do 1811 sloužil ve Španělsku jako poručík císařské gardy. 24. června 1811 se stal granátníkem Staré gardy. Ač byl raněný a musel používat berle, odešel na tažení do Ruska. Povýšil na kapitána pěchoty a v květnu 1813 bojoval u Lützenu a Bautzenu, v bitvě u Montmirail byl třikrát raněn bajonetem. 15. března 1814 jej Napoleon jmenoval velitelem 24. batalionu pěchoty. Během Sta dní byl jmenován pobočníkem generála Gérarda.

V Itálii[editovat | editovat zdroj]

3. března 1821 byl při návratu z Paříže zatčen na hranicích. V roce 1821 se zúčastnil povstání v Piemontu a byl odsouzen k smrti, uprchl však do Francie, kde vstoupil do armády a dosáhl hodnosti generála. Během svého francouzského exilu se 2. února 1833 oženil s Jenny de Fay de La Tour-Maubourg, vnučkou markýze de La Fayette. Svatby se mimo jiné zúčastnil Henry Clay.

Italská vojenská služba[editovat | editovat zdroj]

Busta Perrona di San Martina, 50. léta 19. století

V roce 1848 byl pozván dočasnou milánskou vládou, aby se připojil k armádě v Lombardii. 11. října 1848 se stal premiérem sardinského království, kterým byl do 16. prosince 1848. Odmítl poslat zástupce na italské shromáždění navržené Giuseppem Montanellim.

22. března 1849 byl smrtelně zraněn v bitvě u Novary v italském Piemontu, v níž jako generálporučík velel levé divizi.

Byla mu věnována kasárna "Perrone" vybudována v letech 1850–1852. Později se začal tento komplex používat jako střed orientace Univerzity v západním Piemontu.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho sestra Caroline se v roce 1837 provdala za Justa Ponse Florimonda, markýze de La Tour-Maubourg.

Ettore Perrone di San Martino se oženil s Jenny de Fay de La Tour Maubourg, dcerou Justa-Charlese de Fay de La Tour-Maubourg a Anastázie de La Fayette. Jenny byla sestřenicí Carolinina manžela Justa.

Jenny porodila Ettorovi tři děti, dva syny a dceruː Paola Luigiho, hraběte Perrone di San Martino (1834–1897), Roberta Perrona di San Martino (1836–1900) a Louisu Perrone di San Martino (1. října 1838 – 14. listopadu 1880). Louisa se provdala za hraběte Félixe Rignona (1829–1914) a měla s ním dvě děti, syna Édouarda Rignona (1861–1932) a dceru Marii (1858–1950).

Ettorovou prapravnučkou je belgická královna Paola.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ettore Perrone di San Martino na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]