Erwitte

Erwitte
	Dominanta města, věž kostela sv. Vavřince
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	51°37′ s. š., 8°20′59″ v. d.
Nadmořská výška	105 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas); UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Německo
Spolková země	Severní Porýní-Vestfálsko
Vládní obvod	Arnsberg
Zemský okres	Soest
Administrativní dělení	15 čtvrtí
	Erwitte
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	73,79 km²
Počet obyvatel	16 484 (31.12.2023)
Hustota zalidnění	220 obyv./km²
Správa
Starosta	Hendrik Henneböhl
Oficiální web	www.erwitte.de
Telefonní předvolba	02943, 02945
PSČ	59527
Označení vozidel	SO
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erwitte je historické okresní město v Německu, v Severním Porýní-Vestfálsku a v zemském okrese Soest, ležící mezi Lippstadtem a Soestem, 8 km jižně od Lippstadtu a 15 km východně od Soestu. Poznávacím znamením města je historického centra je věž kostela sv. Vavřince.

Administrativní členění

Město po vládní reformě z roku 1975 tvoří historické centrum a 14 připojených obcí (v závorce počet jejich obyvatel k 31.12.2022)ː

Erwitte (6510 obyvatel)
Eikeloh (518)
Merklinghausen/Wiggeringhausen (179)
Horn-Millinghausen (894)
Berenbrock (309)
Seringhausen (65)
Stirpe (1079)
Ebbinghausen (201)
Böckum (209)
Völlinghausen (811)
Schallern (291)
Norddorf (159)
Schmerlecke (732)
Weckinghausen (67)
Bad Westernkotten (4097)

Historie

Osídlení oblasti Soester Börde je doloženo od pravěku, souvisle od doby bronzové. První písemná zmínka pochází z roku 836 v listině kláštera v Corvey. Kostely sv. Vavřince v Erwitte a sv. Petra v Geseke byly jediné známé farnosti mezi Soestem a Paderbornem. Teprve v letech 2021-2023 byly východně od Erwitte ve čtvrti Eikeloh odkryty základy 30 metrů dlouhého kamenného kostela z počátku 10. století, který vznikl na místě staršího statku, ale byl pravděpodobně zbořen ve 12. století.^[1]

Erwitte se pro svou polohu na křižovatce Hellweg a Lipperweg stalo místem pobytu několik králů a císařů. Císař Jindřich I. při pobytu na zdejším hradě v roce 935 vydal různé dokumenty. Císař Jindřich II. daroval biskupu Meinwerkovi z Paderbornu v této oblasti nemovitosti. Konrád II. daroval roku 1027 královskou kurii (dvůr) v Erwitte diecézi Paderborn. Ke královskému dvoru patřila kaple, nejstarší svatyně v této oblasti. Kostel sv. Vavřince byl podřízen kolínskému arcibiskupovi, a ten klášteru sv. Patrokla v Soestu.

Ve středověku zde sídlili významné šlechtické rody, mj. pánové z Erwitte. Trh existoval již v roce 1027. Erwitte se ale ve středověku nevyvinulo v město v právním smyslu.

Mezi církevní správou Erwitte v Kolíně nad Rýnem a v Paderbornu docházelo často ke kontroverzím. V 17. století se šlechtickému rodu Landsbergů v Erwitte podařilo sjednotit jak kurfiřtský kolínský úřad, tak dědičný královský dvorní okres Erwitte-Westerkottenu. rodina Droste přestavěla hrad na zámek.

Při honech na čarodějnice kolem roku 1630 vedl procesy v Erwitte komisař Heinrich Schultheiss, na něhož si Westerkötterové stěžovali, že „popravy a vyhlazování čarodějnic provádí příliš shovívavě“.

Teprve poté, co cementářský průmysl zaznamenal ve 20. letech 20. století hospodářský vzestup, bylo Erwitte v roce 1936 povýšeno na město.

Za nacistické éry byl zámek sídlem říšského výcvikového tábora NSDAP. Jeho emblém tam zůstal dosud.

Památky

Kostel sv. Vavřince (Sankt Laurentius Kirche), založený při misii v 8.-9. století; románská sloupová bazilika s příčnou lodí a půlkruhovým závěrem, z architektonické plastiky se dochoval tympanon portálu s archandělem Michalem bojujícím s hydrou a přihlížejícím svatým Vavřincem, z druhého portálu zůstala jen hlava donátora (?). Dřevěný románský krucifix a pozdně gotická socha Panny Marie ve slunci jsou zavěšeny v interiéru; renesanční pieta na epitafu kanovníka Johanna von Landesberg z roku 1578 (přenesena z Mindenu); některé vitráže jsou gotické, ostatní zařízení z 19.-20. století;^[2] Kostel v roce 1710 vyhořel, v roce 1944 byl bombardován, obnoven roku 1959, věž rekonstruována až po požáru z roku 1971.
Zámek - založen roku 1373 jako vodní hrad, ze středověku se dochovaly základy hranolové věže, od 17. století zámek v majetku hrabat z Landsbergu, naposledy přestavěn v 19. století, nyní adaptovaný na hotel. Navazuje na něj městský park a koupaliště.
Stará radnice - původně budova soudu, založená roku 1716; jednopatrový podsklepený domek s barokním portálem a valbovou střechou, přestavěný v 19. století, v nice radní síně dochována barokní kamenná socha Spravedlnosti.
Hrázděné lidové domy
Větrný mlýn v obci Schmerlecke
Židovský hřbitov v Erwitte a v místní části Horn

Hospodářství

Město je průmyslové, kromě tří cementáren a strojírenských závodů je sídlem firmy Heimeier Metallwerk, vyrábějící topné systémy.

Partnerská města

Aken, Německo (od 1991)

Galerie

Kostel sv. Vavřince
Románský portál sv. Vavřince
Renesanční pieta
Zámek
Zámecký a městský park
Stará radnice
Větrný mlýn

Odkazy

Reference

↑ Achaeologie online zpráva z 15.9.2023
↑ Georg DEHIO, (wissenschaftliche Leitung Ursula Quednau): Handbuch der deutschen Kunstdenkmäler. Nordrhein-Westfalen, Band II. Westfalen. Deutscher Kunstverlag, Berlin-München 2011, ISBN 978-3-422-03114-2, s.318-319

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erwitte na německé Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Erwitte na Wikimedia Commons
oficiální stránky městaː http://www.Erwitte.de

[1] Achaeologie online zpráva z 15.9.2023

[2] Georg DEHIO, (wissenschaftliche Leitung Ursula Quednau): Handbuch der deutschen Kunstdenkmäler. Nordrhein-Westfalen, Band II. Westfalen. Deutscher Kunstverlag, Berlin-München 2011, ISBN 978-3-422-03114-2, s.318-319

[1]

[2]