Erwin Wolanek
Erwin Alojzy Wolanek | |
---|---|
Narození | 4. listopadu 1893 Vynnyky Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 3. května 1972 (ve věku 78 let) Grodzisk Mazowiecki Polsko |
Místo pohřbení | Grodzisk Mazowiecki |
Děti | Jerzy, Krystyna |
Civilní činnost | pracovník ve farmaceutickém průmyslu |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | podplukovník |
Doba služby | 1914–1939 |
Sloužil | Rakousko-Uhersko Polské legie Polsko |
Složka | Rakousko-uherská armáda (1914–1918) Polská armáda (1918–1939) |
Jednotka | 1. pěší pluk 6. pěší pluk 93. pěší pluk 38. pěší pluk IX. pěší brigáda 6. pěší pluk Kadetní škola podpraporečníků v Zambrově 19. pěší pluk 41. pěší pluk 134. pěší pluk |
Války | 1. světová válka polsko-sovětská válka 2. světová válka |
Vyznamenání | Kříž nezávislosti stříbrný kříž řádu Virtuti Militari Kříž za chrabrost Zlatý záslužný kříž medaile Desetiletí znovuzískané nezávislosti památeční medaile za válku 1918-1921 Wound Decoration |
multimediální obsah na Commons |
Erwin Alojzy Wolanek (4. listopadu 1893 Vynnyky – 3. května 1972 Grodzisk Mazowiecki) byl polský voják, podplukovník polské armády, rytíř řádu Virtuti Militari.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v rodině úředníka tabákové továrny v obci Winniki (původní polský název; ukrajinsky Винники - transkripce do češtiny: Vynnyky), Aloise Volánka (4. 6. 1855 Kutná Hora – 30. 7. 1911 Vynnyky) a Janiny, rozené Achrerové (24. 5. 1867 Moravské Budějovice – 25. 7. 1948 Galówek). Navštěvoval III. gymnázium ve Lvově, které absolvoval v roce 1914.[1]
1914–1918
[editovat | editovat zdroj]Po maturitě nastoupil do organizace PDS (Polska Drużyna Strzelecka). Byla to polská polovojenská organizace usilující o nezávislost Polska, která byla založena ve Lvově v roce 1911. Od 3. srpna 1914 působil v Polských legiích, kde byl přidělen ke 3. rotě 1. praporu 1. pěšího pluku. V březnu následujícího roku byl převelen k 6. pěšímu pluku. Během bojové operace byl zraněn, následně onemocněl tyfem.[1] V průběhu tzv. "Přísahové krize" v Polských legiích, byl internován a následně, 28. září 1917, byl začleněn do řad rakouské armády a zapsán do důstojnické školy. Po jejím absolutoriu, v hodnosti praporečníka, byl přidělen k 93. pěšímu pluku.[1]
1918–1921
[editovat | editovat zdroj]V listopadu 1918 se účastnil bojů při obraně Lvova. Od 23. listopadu 1918 do 31. ledna 1919 sloužil ve 2. rotě 38.pěšího pluku. Mezitím byl 25. listopadu 1918 povýšen na praporečníka. 29. května 1919 byl povýšen do hodnosti podporučíka.[1] Do 13. července 1919 sloužil v útočném praporu Lvovské brigády a do 30. září 1919 v 9. pěší brigádě. 1. října byl převelen do služby u 6. pěšího pluku. Během polsko-sovětské války, v květnu 1920, na pozici velitele čety, podporučík Wolanek přispěl k záchraně 11. čety před značnými ztrátami. Společně s několika spolubojovníky, granáty a kulometnou střelbou, zneškodnil bolševický obrněný vůz, útočící na pozice jejich pluku.[1]
Poručík Erwin Wolanek se vyznamenal zejména při bojích u řeky Teteriv. Tehdy, již na pozici pobočníka 3. praporu, ho při přepravě důležitých dokumentů obklíčila eskadra bolševického jezdectva. Před zajetím však stačil přepravované dokumenty zničit. Ze zajetí se mu podařilo utéci a po dvouměsíčním strastiplném putování se vrátil do řad svého praporu.[1] Za tyto činy získal vysoké ocenění, tzv. Stříbrný kříž Řádu Virtuti Militari. Po 1. světové válce a polsko-sovětské válce pokračoval ve službě u 6. pěšího pluku, 3. února 1921 byl povýšen do hodnosti kapitána.
1921–1939
[editovat | editovat zdroj]18. února 1928 byl povýšen do hodnosti majora, se zpětnou účinností od 1. ledna 1928 a umístěním na 78. pozicí ve sboru důstojníků pěchoty.[2] V dubnu téhož roku byl jmenován velitelem I. praporu v 6. pluku piechoty.[3] V září 1930 byl převelen do kadetní školy v Zambrowě (Szkoła Podchorążych Rezerwy Piechoty w Zambrowie) a jmenován velitelem praporu.[4] V listopadu 1932 byl převelen k 19. pěšímu pluku, sídlícímu ve Lvově, do pozice velitele praporu.[5] Dne 27. června 1935 byl povýšen do hodnosti podplukovníka, se zpětnou platností k 1. lednu 1935.[6] V červenci téhož roku byl jmenován zástupcem velitele 41. pěšího pluku, sídlícího v Suwałkách.[7][8]
1939–1946
[editovat | editovat zdroj]V srpnu 1939 byl jmenován na pozici velitele 134. pěšího pluku. Po napadení Polska Německem, 1. září 1939, byl během zářijových bojů proti Wehrmachtu 27. září zajat a až do roku 1945 internován v německých zajateckých táborech. Nejprve v táboře Oflag II-A Prenzlau (číslo vězně: 109), následně v táboře Oflag IV-C Colditz (číslo vězně: 7503), posléze v Oflagu II-D Gross Born a nakonec v Stalagu 10-B/Oflag P v Sandbostel/Bremenvörde (čís.vězně 109/IV.C, barák čís. 35/11). V roce 1946 se vrátil do Polska.
1946–1972
[editovat | editovat zdroj]V civilu pracoval ve farmaceutickém průmyslu. Byl ženatý se Stefanii Annou, roz. Dostal a měli syna Jerzyho a dceru Krystynu.[1] Zemřel v Grodzisku Mazowieckým a byl pohřben na místním hřbitově.
Medaile a vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- Stříbrný kříž řádu Virtuti Militari č. 1196[1]
- Kříž nezávislosti – 6. června 1931 „za práci při znovuzískání nezávislosti“[1]
- Kříž srdnatosti (čtyřikrát)[1]
- Zlatý záslužný kříž – 17. března 1930 „za zásluhy v oblasti vojenského výcviku a tělesné výchovy“[2]
- Zlatý záslužný kříž (podruhé)[8]
Galerie vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Galerie dopisů ze zajateckých táborů
[editovat | editovat zdroj]-
Dopis ze zajateckého tábora Oflag II D.
-
Dopis ze zajateckého tábora Stalag X B/Oflag P - 1. strana
-
Dopis ze zajateckého tábora Stalag X B/Oflag P - 2. strana
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erwin Wolanek na polské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j POLAK (RED.), Bogusław. Kawalerowie Virtuti Militari 1792–1945. T. 2/2.. Koszalin: Wydawnictwo Uczelniane Wyższej Szkoły Inżynierskiej w Koszalinie, 1993. ISBN 8390051001.
- ↑ a b Dz. Pers. MSWojsk., Nr 5 z 21 lutego 1928 roku, s. 46. [online]. [cit. 2020-03-31]. Dostupné online.
- ↑ Dz. Pers. MSWojsk., Nr 9 z 26 kwietnia 1928 roku, s. 133. [online]. [cit. 2020-03-31]. Dostupné online.
- ↑ Dz. Pers. MSWojsk., Nr 14 z 20 września 1930 roku, s. 295. [online]. [cit. 2020-03-31]. Dostupné online.
- ↑ Dz. Pers. MSWojsk., Nr 13 z 9 grudnia 1932 roku, s. 415. [online]. [cit. 2020-03-31]. Dostupné online.
- ↑ Dz. Pers. MSWojsk., Nr 9 z 28 czerwca 1935 roku, s. 69. [online]. [cit. 2020-03-31]. Dostupné online.
- ↑ Dz. Pers. MSWojsk., Nr 10 z 4 lipca 1935 roku, s. 95. [online]. [cit. 2020-03-31]. Dostupné online.
- ↑ a b RYBKA, Ryszard; STEPAN, Kamil. Rocznik oficerski 1939. Stan na dzień 23 marca 1939.. Kraków: Fundacja CDCN, 2006.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Dziennik Personalny Ministerstwa Spraw Wojskowych. [dostęp 2020-03-31].
- Rocznik Oficerski 1923. Warszawa: Ministerstwo Spraw Wojskowych, 1923.
- Rocznik Oficerski 1924. Warszawa: Ministerstwo Spraw Wojskowych, 1924.
- Rocznik Oficerski 1928. Warszawa: Ministerstwo Spraw Wojskowych, 1928.
- Rocznik Oficerski 1932. Warszawa: Ministerstwo Spraw Wojskowych, 1932.
- Bogusław Polak (red.): Kawalerowie Virtuti Militari 1792–1945. T. 2/2. Koszalin: Wydawnictwo Uczelniane Wyższej Szkoły Inżynierskiej w Koszalinie, 1993, ISBN 8390051001.
- Ryszard Rybka, Kamil Stepan: Rocznik oficerski 1939. Stan na dzień 23 marca 1939. Kraków: Fundacja CDCN, 2006. ISBN 9788371888991
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Erwin Wolanek na Wikimedia Commons