Erik Werenskiold

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Erik Werenskiold
Portrett av Erik Werenskiold, 1880(cropped).jpg
Narození 11. února 1855
Eidskog
Úmrtí 23. listopadu 1938 (ve věku 83 let)
Oslo
Místo pohřbení hřbitov Vår Frelsers
Ocenění Řád svatého Olafa
Manžel(ka) Sophie Werenskiold (od 1882)
Děti Werner Werenskiold
Dagfin Werenskiold
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Erik Werenskiold v roce 1890

Erik Theodor Werenskiold (11. února 1855, Eidskog - 23. listopadu 1938, Bærum) byl norský malíř a ilustrátor. Mezi jeho nejznámější práce patří ilustrace ke sbírce norských pohádek Norske Folkeeventyr od dvojice Asbjørnsen a Moe či ilustrace k norské verzi ságy Heimskringla od Snorri Sturlusona. [1]

Dětství a dospívání[editovat | editovat zdroj]

Werenskiold se narodil v Eidskogu, na Granli gaardu, jihovýchodně od Kongsvingeru v kraji Hedmark jako čtvrtý syn do důstojnické rodiny. Ve čtyřech se celá rodina přestěhovala do Kongsvingeru. Werenskiold pak vyrůstal v Kongsvingerské pevnosti. V Kongsvingeru navštěvoval základní školu a poté tři roky (1869-72) studoval na soukromé latinské škole vedené Haraldem Aarsem a Peterem Vossem v Christianii (Aars og Voss' skole).

Po doporučení malíře Adolpha Tidemanda se vydal na univerzitu studovat malířství. V roce 1873 byl žákem norského sochaře Julia Middelthuna (18201886) na Škole kreslení v Christianii (Tegneskolen i Kristiania). Krátkou dobu, v létě 1875, také studoval v ateliéru umělce Axla Endera.[2][3]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po studiu se na čtyři roky přestěhoval do Mnichova. Na jaře 1880 ochrnul na pravou paži. Hybnost do ní znovu získal po roce a půl hospitalizace a rekreace ve Švýcarsku, Horním Bavorsku a Tyrolsku. V letech 1881-83 žil v Paříži. V létě 1883 se vrátil zpět do Norska, do Telemarku. Následující rok se vrátil do Francie, kde později studoval s Léonem Bonnatem. Na jaře 1895 si udělal studijní výlet do Říma a Florencie.

Na svém kontě měl Werenskiold řadu maleb, na kterých figurovali rolníci v krajině. Během pobytu v Mnichově se začal zajímat o tvorbu ilustrací k norským pohádkám. Nakonec se mu naskytla příležitost spolupracovat s umělcem Theodorem Kittelsenem a společně ilustrovali sbírky pohádek od dvojice Asbjørnsen-Moe. Kromě toho Werenskiold ilustroval také nové vydání ságy Heimskringla a dílo Familjen paa Gilje od spisovatele Jonase Lie.[4]

Kromě maleb krajin a ilustrací vytvářel také portréty známých osob Norska. V roce 1908 získal ocenění Norského národního umělce. Je také nositelem několika řádů. V roce 1890 získal řád svatého Olafa třídy rytíř, třídy komandér v roce 1905, komandér s hvězdou v roce 1930 a třídu velkokříž v roce 1995. Mimo to má také řád Dannebrog třídy komandér. Werenskiold zemřel v Bærumu v kraji Akershus. Pochován je na hřbitově Vår Frelsers gravlund v Oslu.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Werenskiold se oženil s malířkou Sophií Marií Stoltenberg Thomesen (18491926). Byl otcem geologa Wernera Werenskiolda (18831961) a sochaře Dagfina Werenskiolda (18921977).[5][6] Kromě toho byl také švagrem žurnalistky Fernandy Nissen a zetěm norského obchodníka a politika Thomese Thomesena.

Vybraná díla[editovat | editovat zdroj]

Výtvarná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Bærrensere (1878)
  • Et møte (1880)
  • Gjetere (1882)
  • En bondebegravelse (1883–85)
  • Olivia (1891)
  • Solstreif (1891)
  • Lekende barn (1892)
  • Sommeraften i Kviteseid (1893)
  • Skysshesten (1894)
  • Aftenlandskap fra Kviteseid (1895)
  • Hungersnøden (1923 and 1928–29)
  • Middagsselskapet (1928–30)
  • En streikebryter ca. (1930)

Portréty[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erik Werenskiold na anglické Wikipedii.

  1. Erik Werenskiold(Store norske leksikon) (norsky)
  2. Julius Middelthun (Store norske leksikon) (norsky)
  3. Axel Ender (Store norske leksikon) (norsky)
  4. Erik Werenskiold/utdypning (Store norske leksikon) (norsky)
  5. Werner Werenskiold (Store norske leksikon) (norsky)
  6. Dagfin Werenskiold (Store norske leksikon) (norsky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]