Erich Hubala
| Erich Hubala | |
|---|---|
| Narození | 24. března 1920 Kroměříž |
| Úmrtí | 8. ledna 1994 (ve věku 73 let) Mnichov |
| Povolání | historik umění a vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatelé | Mnichovská univerzita Juliova-Maxmiliánova univerzita ve Würzburku |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Erich Hubala (24. března 1920 Kroměříž – 8. ledna 1994 Mnichov) byl česko-německý historik umění na katedře středních a moderních dějin umění na Univerzitě Julia Maxmiliána ve Würzburgu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Erich Hubala vyrůstal v Kroměříži jako syn středoškolského učitele Františka Hubaly a jeho manželky Anny. V roce 1939 složil maturitu. Léta 1941 až 1947 strávil ve vojenské službě a jako válečný zajatec. Po návratu ze zajetí začal studovat dějiny umění ve Vídni. Pod odborným dohledem Hanse Jantzena se v roce 1951 proslavil svým dílem Ornamentální obelisky. Diplomovou práci napsal na téma Studie o architektuře 16. století
Hubala se poté stal asistentem Hanse Sedlmayra na Univerzitě Ludwiga Maxmiliána v Mnichově. Od roku 1969 byl řádným profesorem na Univerzitě v Kielu. V roce 1974 přijal pozvání na univerzitu ve Würzburgu a až do svého odchodu do důchodu působil na katedře dějin středního a moderního umění.
Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Zierobelisken. Studien zur Architektur des 16. Jahrhunderts (= Phil. Diss.), München 1951
- Burgen und Schlösser in Mähren. Weidlich, Frankfurt am Main 1965.
- Die Kunst des 17. Jahrhunderts (= Propyläen Kunstgeschichte. Band 9), Berlin 1970
- Barock und Rokoko. (= Belser Stilgeschichte. Band 9), 1971
- spolu s Otto Mayer, Wolf-Christian von der Mülbe: Die Residenz zu Würzburg. Edition Georg Popp im Arena-Verlag, Würzburg 1984, ISBN 3-88155-111-5.
- Venedig. Brenta-Villen, Chioggia, Murano, Torcello: Baudenkmäler und Museen (= Reclams Kunstführer Italien; 2,1). 3. Aufl. Reclam, Stuttgart 1985, ISBN 3-15-010002-X
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erich Hubala na německé Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Frank Büttner, Christian Lenz: Intuition und Darstellung. Erich Hubala zum 24. März 1985. Nymphenburger Verlag-Handlung, München 1985, ISBN 3-485-03101-1.
- Frank Büttner: Erich Hubala. Architektonische Gliederung und bildkünstlerische Konfiguration. In: Hans-Dieter Nägelke (Hrsg.): Kunstgeschichte in Kiel. 100 Jahre Kunsthistorisches Institut der Christian-Albrechts-Universität, 1893–1993. Kunsthistorisches Institut der Christian-Albrechts-Universität zu Kiel, Kiel 1994, ISBN 3-928794-11-6, S. 85–88.
- Franz Heiduk: Erich Hubala † 1994. Nachruf. In: Schlesischer Kulturspiegel 29 (1994), S. 9f.
- Ulrich Fürst: Gliederung, thematische Gestaltung und Bildhaftigkeit von. Baukunst. Erich Hubalas Impulse für die Architekturgeschichte der Frühen Neuzeit. In: Ulrich Kuder, Klaus Gereon Beuckers (Hrsg.): Forschung in ihrer Zeit. 125 Jahre Kunsthistorisches Institut der Christian-Albrechts-Universität zu Kiel (= Kieler kunsthistorische Studien. N.F., Bd. 18). Ludwig, Kiel 2020, ISBN 978-3-86935-380-7, S. 403–427.
