Erich Fried
| Erich Fried | |
|---|---|
 | |
| Narození | 6. května 1921 Vídeň |
| Úmrtí | 22. listopadu 1988 (ve věku 67 let) Baden-Baden |
| Místo pohřbení | Kensal Green |
| Povolání | spisovatel, překladatel, básník a esejista |
| Žánr | poezie a esej |
| Ocenění | Rakouská umělecká cena za literaturu (1972) Cena města Vídně za literaturu (1980) Literární cena města Brémy (1983) Zlatá medaile za zásluhy města Vídně (1985) Carl-von-Ossietzky-Medaille (1986) … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Catherine Boswell Fried |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Erich Fried (6. květen 1921, Vídeň – 22. listopad 1988, Baden-Baden) byl rakouský básník židovského původu. Proslul politickou i milostnou lyrikou.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v židovské rodině ve Vídni. Po Anšlusu roku 1938 se mu podařilo utéct do Londýna, kde žil až do smrti. Utíkal v sedmnácti letech, jeho rodičům se to však nepodařilo – otec zemřel při výslechu, matka byla odsouzena na pět let do vězení.
Po příjezdu do Londýna pracoval jako pomocný dělník, později jako knihovník. Začal také pozvolna psát, nejprve do emigrantských časopisů. Po válce se rozhodl v Anglii zůstat, ale němčinu nikdy neopustil. Pracoval v BBC's German Service. Živil se též překlady z angličtiny do němčiny, zejména díla Dylana Thomase či Williama Shakespeara.
Od 50. let 20. století užíval metodou tzv. sociologického experimentu Bertolda Brechta. Byl řazen k tzv. konkrétnímu básnictví. Od 60. let byl komerčně velmi úspěšný, jeho Milostných básní se jen v Německu prodalo přes 200 000 výtisků.
Politicky byl spíše vlevo, ale roku 1968 odsoudil okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Zemřel v Baden-Badenu, pohřben je na hřbitově Kensal Green v Londýně.[1][2]
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Drei Gebete aus London, 1945
- Ein Soldat und ein Mädchen, 1960
- Reich der Steine, 1963
- Warngedichte, 1964
- Überlegungen, 1964
- Kinder und Narren, 1965
- und Vietnam und, 1966
- Anfechtungen, 1967
- Die Beine der größeren Lügen, 1969
- Poesiealbum, 1969
- Unter Nebenfeinden, 1970
- Die Freiheit den Mund aufzumachen, 1972
- Höre Israel, 1974
- So kam ich unter die Deutschen, 1977
- 100 Gedichte ohne Vaterland, 1978
- Liebesgedichte, 1979
- Es ist was es ist, 1983
- Um Klarheit, 1985
- Mitunter sogar Lachen, 1986
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Erich Fried na Wikimedia Commons 
Osoba Erich Fried ve Wikicitátech
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archivovaná kopie. www.moleskine.cz [online]. [cit. 2015-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-27.
- ↑ http://www.databazeknih.cz/zivotopis/erich-fried-47332
