Enony

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Obecná struktura enonu
Methylvinylketon, nejjednodšší enon

Enony jsou organické sloučeninyalkenovou skupinou konjugovanouketonovou skupinou, tedy α,β-nenasycené ketony. Nejjednodušší takovou sloučeninou je methylvinylketon (butenon, H2C=CHCOCH3). Obdobné, tedy α,β-nenasycené, aldehydy se nazývají enaly, kam patří například akrolein (H2C=CHCHO).

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Enony se obvykle vyrábějí aldolovou kondenzací nebo Knoevenagelovou kondenzací. Některé významné enony, například mesityloxid a izoforon vznikají kondenzačními reakcemi acetonu.[1]

Při Meyerově–Schusterově přesmyku je výchozí látkou propargylalkohol. Cyklické enony lze připravit Pausonovou–Khandovou reakcí.

Aldolová kondenzace

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Enony mohou procházet různými typy reakcí:

Enony tvoří nízkovalentní komplexy s kovy

Podobné sločeniny[editovat | editovat zdroj]

Enony by neměly být zaměňovány s keteny (R2C=C=O). Enaminy se podobají enonům, místo karbonylu mají aminovou skupinu.

Syntézy s využitím regiospecifické tvorby enolátů a maskované funkčnosti[editovat | editovat zdroj]

Regiospecifická tvorba je řízená tvorba enolátů zvláštní deprotonací na jednom z α uhlíků ketonové výchozí molekuly. Jedná se o jeden z nejlépe popsaných postupů k zavedení chemické komplexnosti u přírodních látek a při totálních syntézách. Jako příklad lze použít totální syntézu progesteronu popsanou na následujícím obrázku:

Totální syntéza progesteronu

Když ketony reagují se zásadami, mohou vznikat enoláty, přičemž k deprotonaci může dojít na kterémkoli z α uhlíků. Selektivita je určována prostorovými i elektronovými efekty na α uhlíku i tím, jaká zásada je použita.

Maskovaná funkcionalita při regiospecifické tvorbě enolátů

Prekurzorem v regiospecifické tvorbě enolátů mohou být také enony. Tento proces poprvé popsal Gilbert Stork[2], který je nejvíce znám díky svému podílu na studii metod selektivní přípravy enolátů.

Storkova metoda rovněž využívá enony jako „maskovanou funkcionalitu“ enolátu. Reakcí enonu s lithiem vzniká enolát na α uhlíku enonu. Enolát může být následně zachycen nebo alkylován. S využitím „maskované funkcionality“ je možné vytvořit enoláty, které se nedají získat tradičními postupy.

Regiospecifická tvorba enolátů pomocí maskované funkcionality se často používá při syntéze přírodních látek, například steroidního hormonu progesteronu.,[3] Stork a jeho spolupracovníci ji použili ke stereospecifickému vytvoření jednoho z kvaternárních uhlíků v molekule.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Enone na anglické Wikipedii.

  1. Hardo Siegel, Manfred Eggersdorfer "Ketones" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2005, Wiley-VCH, Weinheim.
  2. Stork, G.; Singh, J., J. Am. Chem. Soc. 1974, 96, 6181.
  3. Stork, G.; McMurry, J. E., J. Am. Chem. Soc. 1967, 89, 5464.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]