Elsa Schiaparelliová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Elsa Schiaparelliová
Narození 10. září 1890
Řím
Úmrtí 13. listopadu 1973 (ve věku 83 let)
Paříž
Manžel(ka) Wilhelm Frederick Wendt de Kerlor
Rodiče Celestino Schiaparelli
Příbuzní Giovanni Schiaparelli (strýc)
Berry Berenson (vnučka)
Marisa Berenson (vnučka)
Web www.schiaparelli.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Elsa Schiaparelliová (10. září 1890, Řím, Itálie13. listopadu 1973, Paříž, Francie) byla oděvní návrhářka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jedna z nejvýznamnějších osobností módního designu v období mezi dvěma světovými válkami, rivalka Coco Chanel, pocházela z dobře situované rodiny. Matka patřila k italské aristokracii, otec byl význačný vědec. Elsa studovala jazyky a literaturu na universitě, nějaký čas strávila v klášterní škole a krátce působila jako vychovatelka v Londýně. Odstěhovala se do New Yorku a nakonec usadila v Paříži. V roce 1927 si Schiaparelli v Paříži otevřela krejčovství Pour le Sport v němž nabídla sportovní kolekce pletenin, plavky a lyžařské oblečení. Svět módy tady na sebe poprvé upozornila černým pleteným svetrem s vypletenou bílou vázankou, která budila dokonalý optický dojem skutečnosti.

Vrcholné období tvorby Elsy Schiaparelli spadá do 30. let 20. století. V roce 1935 otevřela v Paříži (21 Place Vendome) salon Schiaparelli. Tvorbu návrhářky zásadně ovlivnila přátelství s umělci z kruhů dadaistů a surrealistů. Byli to především Jean Cocteau, Christian Bérard a Salvador Dalí. Elsa Schiaparelli bývá označována za surrealistku mezi módními návrháři a její tvorba za surrealistickou. Ke známým modelům patří např. klobouk ve tvaru boty, bílé šaty nesoucí obraz mořského raka od Salvadora Daliho nebo např. knoflíky v podobě hmyzu. „Schiap“ přinesla do špičkové módy haute couture osobitý vtip, humor, nápaditost a hravost. Zavedla mnoho inovací. Jako první z couturiérů použila v roce 1935 ve vysoké módě zip. Uplatňovala umělé hmoty a látky z umělých vláken, jež považovala za plnohodnotný oděvní materiál. Experimentovala s rayonem, vinylem a celofánem. Odvážně použila nápadný odstín růžové barvy, tzv. „shocking pink“. Válečná léta strávila návrhářka v New Yorku. Po návratu do Paříže znovu otevřela svůj salon, ale na špičku módy se už nevrátila. Podnik uzavřela v roce 1954.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Máchalová, Jana: Móda 20. století. Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 229 s. ISBN 80-7106-587-0
  • Móda. Dějiny odívání 18., 19. a 20. století. Ze sbírek ústavu odívání v Kjótu. Praha, Slovart, 2003. 735 s. ISBN 3-8228-2624-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]