Elizabeth Anscombe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Elizabeth Anscombe

Profesorka Gertrude Elizabeth Margaret Anscombe (18. března 1919 Limerick5. ledna 2001 Cambridge), přechýleně Anscombová či Anscombeová,[1][2] byla britská katolická filosofka, přední analytická filosofka 2. poloviny 20. století[3], profesorka filosofie na University of Cambridge (v letech 19701986). Známá byla jako Elizabeth Anscombe či G. E. M. Anscombe. Byla významnou osobností hnutí pro-life a katolické morální filosofie.

Se svým manželem, filosofem Peterem Geachem (* 1916, další Wittgensteinův žák), měla sedm dětí: tři syny a čtyři dcery.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Absolvovala klasická studia a filosofii na St. Hugh's College v Oxfordu (19371941). Pokračovala ve studiu filosofie na Newnham College (Cambridge).[4]

Byla žačkou Ludwiga Wittgensteina a později uznávanou znalkyní a překladatelkou jeho díla do angličtiny. Wittgenstein ji ve své závěti určil za správkyni literární pozůstalosti. Vysoce ceněn je zejména její překlad díla Filosofická zkoumání.

V roce 1941 se vdala za dalšího Wittgensteinova žáka Petera Geache, s nímž měla sedm dětí. Za druhé světové války ostře protestovala proti kobercovým náletům na německá města a použití atomových bomb proti Japonsku, protože to považovalo za neslučitelné se zásadami spravedlivého vedení války.

Její dílo se soustředilo na filosofii mysli, jednání, logiky a jazyka a etiku. Ve svém článku Modern Moral Philosophy, publikovaném v roce 1958 v žurnálu Philosophy , zavedla do řeči analytické a morální filosofie pojem consequentialism (konsekvencionalismus). Za její nejvlivnější dílo je považována monografie Intention (Intence).

V roce 1948 se střetla v diskusi s předním anglikánským křesťanským apologetou C. S. Lewisem nad některými body jeho díla. Lewis byl její kritikou a svou neschopností obhájit své názory v diskusi s ní tak zdrcen, že se další čistě apologetické tvorby vzdal. Paradoxní na celé věci je, že Anscombe sama vnímala celou diskusi pouze jako příležitost k probrání a vytříbení slabších částí jeho díla a jeho apologetických prací si velmi vážila.

V 60. a 70. letech 20. století se stala významnou osobností britského protipotratového hnutí a obhájkyní katolického morálního učení. Spolu se svými dvěma dcerami se účastnila protestních akcí před interrupčními klinikami, za což byly zatčeny a stíhány.[5]

Její esej Contraception and Chastity (Antikoncepce a čistota) z roku 1972 náleží mezi klasické texty obhajující učení encykliky Humanae vitae a zároveň představuje jeden z nečetných případů důsledně filosoficky argumentované sexuální etiky.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://books.google.cz/books?id=H04oAQAAMAAJ&q=%22elisabeth+anscombov%C3%A1%22&dq=%22elisabeth+anscombov%C3%A1%22&hl=cs&sa=X&ei=GLozUdi-GuiM4gSPk4EY&sqi=2&ved=0CDAQ6AEwAA Čapek, Jakub. Jednání a situace. OIKOYMENH, Praha 2007.
  2. http://immaculata.minorite.cz/?m=10&idc=t-304 V časopisu Immaculata byl roku 2007 v překladu Libora Rösnera použit tvar Anscombeová.
  3. viz http://www.tf.jcu.cz/~heiderd/ontologie.doc (str. 30)
  4. Geach, M., Gormally, L.: Faith in a Hard Ground. Essays on Religion, Philosophy and Ethics. Charlottesville, Imprint Academic, 2008.
  5. http://unbornwordoftheday.com/2008/04/05/heres-a-20th-century-pro-life-gem-you-may-not-have-heard-about/
  6. http://www.nationalreview.com/weekend/philosophy/philosophy-george020301.shtml

Výběrová bibliografie (v angličtině)[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]