Přeskočit na obsah

Eleonora-Justina Ruflinová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Princezna Eleonora-Justina Bonapartová
Portrét
Úplné jménoEleonora-Justina Ruflinová
Narození1. července 1832
Paříž, Francouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království
Úmrtí13. října 1905 (ve věku 73 let)
Paříž, Francouzská republikaFrancouzská republika Francouzská republika
PohřbenaCimetière des Gonards
ManželPrinc Petr Napoleon Bonaparte
PotomciPrinc Roland Bonaparte
Princezna Jana, markýza de Villeneuve-Escaplon
RodBonapartové (sňatkem)
OtecJulien Ruflin
MatkaJustine Bucardová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Princezna Eleonora-Justina Bonapartová (rozená Eleonora-Justina Ruflinová; 1. července 1832 – 13. října 1905) byla manželka prince Petra-Napoleona Bonaparte. Pod pseudonymem Nina Bonapartová vydala monografii s názvem Historie mého života. Jelikož pocházela z rolnického prostředí, její morganatický sňatek s princem Petrem-Napoleonem, ačkoli byl katolickou církví uznán, nebyl přijat Napoleonem III. a rodem Bonapartů a občanskou legitimitu nezískal až do pádu Druhého francouzského císařství.

Mládí a rodina

[editovat | editovat zdroj]

Eleonora-Justina Ruflinová se narodila 1. července 1832 v Paříži. Byla dcerou Juliena Ruflina a Justine Bucardové, oba byli rolníci. Měla sestru jménem Elisa.

Manželství a potomci

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1852 se Eleonora provdala v katolickém obřadu v Calvi v Haute-Corse za prince Petra-Napoleona Bonaparte.[1] Její manžel byl synem Luciena Bonaparta, 1. knížete z Canina a Musignana a Alexandriny de Bleschamp a synovcem Napoleona I. Francouzského. Rod Bonapartů sňatek neschválil kvůli Eleonořině společenské vrstvě a zabránil civilnímu sňatku až do pádu Druhého Francouzského císařství.

Měla pět dětí, z nichž přežily pouze dvě:

Eleonora byla babičkou princezny Marie Bonapartové a pomáhala ji vychovávat poté, co její matka Marie-Felixa Blancová v roce 1882 zemřela.

Pozdější život

[editovat | editovat zdroj]

Eleonora a její manžel se přestěhovali z Korsiky do Paříže. Poté, co její manžel v souboji zabil Victora Noira, rodina našla útočiště v Abbaye Notre-Dame d'Orval v Belgii.[2] Poté, co měl její manžel řadu afér, se Eleonora přestěhovala do Spojeného království a otevřela si módní butik v Londýně. Její podnikání bylo neúspěšné a se svými dětmi se vrátila do Paříže. Ve Francii zorganizovala sňatky svého syna s Marií-Felixou Blancovou, dědičkou, a její dcery s Kristiánem de Villeneuve-Esclaponem, šlechticem.

Pod pseudonymem Nina Bonapartová vydala monografii s názvem Historie mého života. Zajímala se o politiku a byla kritikou Alfreda Dreyfuse.

V létě 1905 měla Eleonora anginu pectoris. Zemřela 13. října 1905 v pařížském sídle svého vnuka a byla pohřbena na hřbitově Cimetière des Gonards.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Éléonore-Justine Ruflin na anglické Wikipedii.

  1. Annuaire de la noblesse de France et des maisons souveraines de l'Europe. [s.l.]: Bureau de la publication 584 s. Dostupné online. (francouzsky) Google-Books-ID: o10oAAAAYAAJ. 
  2. Prince Bonaparte’s Herbarium. napoleon.org [online]. [cit. 2022-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]