Eleonóra Sándorová
| Eleonóra Sándorová | |
|---|---|
| poslankyně Federál. shromáždění (SL) | |
| Ve funkci: 1990 – 1990 | |
| poslankyně Federál. shromáždění (SN) | |
| Ve funkci: 1990 – 1992 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | VPN (Maď. nez. inic.) |
| Narození | 4. října 1959 Zlaté Moravce  Československo |
| Choť | Károly Tóth |
| Alma mater | Univerzita Komenského |
| Profese | politička, spisovatelka a etnografka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Eleonóra Sándorová, též Eleonóra Sándor (* 4. října 1959 Zlaté Moravce[1]), je bývalá československá disidentka ze Slovenska, maďarské národnosti, etnografka, muzejní pracovnice, novinářka, po sametové revoluci politička Veřejnosti proti násilí (respektive za platformu Maďarská nezávislá iniciativa) a poslankyně Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Vystudovala maďarskou školu v obci Jelenec a pak Univerzitu Komenského v Bratislavě. Do roku 1990 působila jako muzejnice a etnografka v muzeu Csallóközi Múzeum v Dunajské Stredě a v okresním muzeu v Galantě.[2] K roku 1990 je profesně uváděna jako etnografka.[3]
Za normalizace se angažovala v opozičním hnutí mezi maďarskou menšinou na Slovensku. V roce 1979 navázala coby studentka v Bratislavě kontakty s opoziční skupinou okolo Miklóse Duraye a dalších disidentů. Poskytovala statistiky a informace z jižního Slovenska. Navázala také vazby na disidenty v Maďarsku, kde navštěvovala přednášky o filozofii a historii. Jejím manželem byl další etnický Maďar ze Slovenska aktivní v opozičním hnutí, Károly Tóth. Společně přepisovali na stroji a distribuovali informační letáky. Jen v roce 1982 jich takto rozeslali cca 800. V roce 1989, ještě před pádem komunistického režimu, napsala dopis do listu Literárny týždenník, v němž kritizovala článek Jána Bobáka o Maďarech na jižním Slovensku pro jeho marxistické a nacionalistické vyznění. Díky tomu si ji povšimli i slovenští disidenti jako Miroslav Kusý, Ján Langoš. Založili pak pobočku PEN klubu na Slovensku.[4]
V lednu 1990 zasedla v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 144 - Galanta, Západoslovenský kraj) jako bezpartijní poslankyně (respektive poslankyně za hnutí Veřejnost proti násilí). Ve volbách roku 1990 přešla do slovenské části Sněmovny národů, coby poslankyně za VPN, v jehož rámci byla členkou menšinové skupiny Maďarská nezávislá iniciativa. Ve Federálním shromáždění setrvala do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1992.[5][6][7]
Od 90. let 20. století se orientovala na publicistiku a žurnalistiku. Od roku 1999 pracovala v aparátu Národní rady Slovenské republiky.[2] V roce 2006 se uvádí jako tajemnice lidskoprávního výboru Národní rady Slovenské republiky.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Eleonóra Sándorová [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Sándor Eleonóra [online]. foruminst.sk [cit. 2012-05-27]. Dostupné online. (maďarsky)[nedostupný zdroj]
- ↑ NÁVRH na volbu - nových poslanců Sněmovny lidu (příloha 1) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-27]. Dostupné online.
- ↑ Maďarský disent bol o krok vpred [online]. sme.sk [cit. 2012-05-27]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-27]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-27]. Dostupné online.
- ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16.
- ↑ Dnes doma TASR, SITA, agentúra, 17. 11. 2006, 07:59 [online]. oldweb.rozhlas.sk [cit. 2012-05-27]. Dostupné online. (slovensky)[nedostupný zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- (česky) Eleonóra Sándorová v parlamentu