Přeskočit na obsah

Ekonomika nacistického Německa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vězni při stavbě ponorkových kotců Valentin pro ponorky U-boot v roce 1944

Ekonomika nacistického Německa byla spolu s dalšími světovými ekonomikami zasažena velkou hospodářskou krizí, kdy po krachu na newyorské burze v roce 1929 prudce vzrostla nezaměstnanost.[1] Když se Adolf Hitler stal v roce 1933 německým kancléřem, zavedl politiku zaměřenou na zlepšení ekonomiky. Změny se týkaly zejména privatizace státem vlastněných průmyslových podniků a dovozního cla. Mimo jiné se snažil o dosažení autarkie (národní hospodářské soběstačnosti). Týdenní výdělek se v letech 1933 až 1939 reálně zvýšil o 19 %,[2] což však bylo většinově způsobeno tím, že zaměstnanci pracovali déle, nikoli zvýšením hodinové mzdy.[3] Kvůli omezenému zahraničnímu obchodu navíc muselo mnoho Němců využívat přídělový systém.[4]

Nacisté věřili ve válku jako „hlavní motor lidského pokroku“ a tvrdili, že smyslem hospodářství by mělo být umožnit zemi vést a vyhrávat expanzivní války.[5] Proto téměř okamžitě po nástupu k moci zahájili rozsáhlý program vojenského zbrojení, na který byla vynaložena většina peněz z rozpočtu.[6] Během 30. let nacistické Německo zvyšovalo své vojenské výdaje rychleji než kterýkoli jiný stát[7] a armáda nakonec ve 40. letech představovala většinu státní ekonomiky.[8] Armáda byla před válkou financována především prostřednictvím deficitního financování (vládní půjčky),[9] přičemž nacisté očekávali, že svůj dluh splatí bohatstvím dobytých národů.[10] K získání bohatství sice došlo, ale jeho hodnota zdaleka nesplnila nacistická očekávání.[11] Několik vědců označilo nacistickou ekonomiku za dirigistickou.[12][13] Podle historika Richarda Overyho se jednalo o smíšenou ekonomiku, která kombinovala volný trh s centrálním plánováním. Overy ji popisuje jako ekonomiku ležící mezi příkazovou ekonomikou Sovětského svazu a ekonomikou Spojených států amerických.[14]

Nacistická vláda navázala partnerství s předními německými podnikateli, kteří podporovali režim výměnou za výhodné zakázky, dotace a potlačování odborů.[15] Vláda podporovala kartely a monopoly na úkor malých podniků, přestože nacisté získali značnou část hlasů od drobných podnikatelů.[16]

Nacistické Německo si udržovalo otrockou pracovní sílu složenou z vězňů koncentračních táborů, jenž se rozšířily po začátku druhé světové války. Jen v Polsku bylo po celou dobu války využíváno jako otrocká pracovní síla přibližně pět milionů lidí (včetně polských Židů).[17] Otrockou pracovní sílu využívaly také přední německé koncerny, jako například Thyssen, Krupp, IG Farben, Bosch, Blaupunkt, Daimler-Benz, Demag, Henschel, Junkers, Messerschmitt, Siemens a Volkswagen, a také nizozemský koncern Philips.[18] V roce 1944 tvořili otroci čtvrtinu veškeré civilní pracovní síly v Německu a většina německých továren měla kontingent vězňů.[19]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Economy of Nazi Germany na anglické Wikipedii.

  1. ↑ TOOZE, Adam. The Wages of Destruction: The Making and Breaking of the Nazi Economy. New York: Viking, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-670-03826-8. Dále jen „Tooze“. 
  2. ↑ BRY, Gerhard. Wages in Germany 1871–1945. New Jersey: Princeton University Press, 1960. Dostupné online. ISBN 0-87014-067-1. S. 331, 362. Dále jen „Bry“. 
  3. ↑ Bry, s. 235–236
  4. ↑ EVANS, Richard J. The Third Reich in Power. New York: Pinguin, 2005. ISBN 978-0-14-303790-3. Kapitola Business, Politics, and War, s. 392. Dále jen „Evans“. 
  5. ↑ Tooze, s. 38
  6. ↑ Tooze, s. 55
  7. ↑ Tooze, s. 66
  8. ↑ Evans, s. 333
  9. ↑ Deficitní financování. Česká bankovní asociace [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ Evans, s. 345
  11. ↑ Tooze, s. 410–420
  12. ↑ GROSS, Stephen G. A Companion to Nazi Germany. Příprava vydání Shelley Baranowski, Armin Nolzen, Claus-Christian W. Szejnmann. 1. vyd. [s.l.]: Wiley ISBN 978-1-118-93688-7. DOI 10.1002/9781118936894.ch16. Kapitola The Nazi Economy, s. 263–279. 
  13. ↑ BEREND, Iván T. An Economic History of Twentieth-Century Europe: Economic Regimes from Laissez-Faire to Globalization. Cambridge: Cambridge University Press, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-107-13642-7. S. 91. 
  14. ↑ OVERY, Richard. Why The Allies Won. Londýn: Random House, 2012. 512 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84595-065-1. S. 252. 
  15. ↑ Tooze, s. 101–114
  16. ↑ SHIRER, William L. The Rise and Fall of the Third Reich: A History of Nazi Germany. New York: Simon & Schuster, 1960. Dostupné online. S. 231–232. 
  17. ↑ Straty ludzkie poniesione przez Polskę w latach 1939-1945. www.bibula.com [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. (polsky) 
  18. ↑ BUGGELN, Marc. Slave Labor in Nazi Concentration Camps. [s.l.]: [s.n.], 2014. Dostupné online. ISBN 978-0191017643. S. 335. 
  19. ↑ Michael Thad Allen. The Business of Genocide. [s.l.]: The University of North Carolina Press, 2002. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ekonomika_nacistického_Německa&oldid=23828333“