Autarkie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Graf vývoje potravinové soběstačnosti u jistých států.

Autarkie (z řec. autarkeiá - soběstačnost, nezávislost) nezávislost lidského společenství na okolí. V antice šlo o ideál filosofických škol epikureismu, kynismu a stoicismu.[1] Ve starověkém Řecku byla žádoucím stavem pro rodinnou domácnost (oikos), která si měla sama zajistit vše potřebné pro svou existenci a být tak co nejméně hospodářsky závislá na svém okolí. Jako politický ideál platila autarkie i pro stát (řeckou polis), který měl být pokud možno nezávislý na ostatních státech. Vedle autonomie šlo o další charakteristický rys řecké obce.[2] Autarkie se neomezuje pouze na ekonomiku, jde o soběstačnost například i z hlediska obrany státu. V praxi ale šlo spíše o ideální cíl, jelikož řecké městské státy na sobě byly často v mnoha ohledech závislé, například na dovozu potravin nebo surovin.

V novověku na autarkii v západní Evropě do určité míry navazuje ekonomická teorie merkantelismu. Národní stát měl podle této doktríny usilovat o soběstačnost (potravinovou, energetickou nezávislost a s ní související energetickou bezpečnost) a aktivní obchodní bilanci, budovat silné hospodářství, shromažďovat bohatství (peníze a drahé kovy) a omezovat dovoz.[3] Ve 20. století se autarkii pokoušely bez velkého úspěchu uplatňovat některé totalitní státy (Nacistické Německo, Hodžova Albánie, režim Rudých Khmerů v Kambodži). V Severní Koreji je soběstačnost (Čučche) součástí státní ideologie, ale země se neobejde bez pomoci ze zahraničí. Opakem autarkního systému v ekonomii je ekonomický liberalismus (globalizace), který podporuje volný obchod.[4]

Podle FAO byla roku 2010 potravinově nejsoběstačnější Argentina (273 %) a nejméně Norsko (50 %).[5] Se soběstačností souvisí i potravinová bezpečnost státu, která má bránit hladovění.[6] Roku 2016 bylo plánováno, že USA budou od roku 2021 energeticky soběstačné,[7] přičemž potravinově soběstačné již jsou.[8] Soběstačnosti lze totiž využít jako geopolitické zbraně.[9][10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOKOL, Jan. Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. 5.. vyd. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-884-6. 
  2. MAREK, Václav; OLIVA, Pavel; CHARVÁT, Petr. Encyklopedie Dějin starověku. Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-201-8. 
  3. MALINA, Jaroslav. Antropologický slovník | Přírodovědecká fakulta MU. is.muni.cz [online]. [cit. 2017-03-28]. Dostupné online. 
  4. TOMEK, Miroslav. Encyklopedie Radiožurnálu: Víte, co je to autarkie? | Český rozhlas. rozhlas.cz [online]. Dostupné online. 
  5. http://www.fao.org/3/i2493e/i2493e03.pdf - FAO, Aggregate agriculture, Caloric self-sufficiency ratio
  6. http://www.fao.org/fileadmin/templates/wsfs/Summit/Docs/Final_Declaration/WSFS09_Declaration.pdf - World Summit on Food Security, Rome, 16-18 November 2009
  7. https://energy.economictimes.indiatimes.com/news/oil-and-gas/bp-the-us-will-be-energy-independent-in-5-years/51549293 - BP: The US will be energy independent in 5 years
  8. https://www.nationalgeographic.com/people-and-culture/onward/2014/04/13/is-your-country-food-independent/ - Is Your Country Food Independent?
  9. http://geopoliticsofrenewables.org/report/redrawing-the-geopolitical-map - Redrawing the geopolitical map
  10. https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-319-98458-2_11 - Syria’s Food Security: From Self-Sufficiency to Hunger as a Weapon

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]