Eesti Raudtee

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
AS Eesti Raudtee
Sídlo Eesti Raudtee v Tallinnu (prosklená budova vlevo)
Sídlo Eesti Raudtee v Tallinnu
Základní údaje
Právní formapublic limited company
Datum založení1992
SídloEstonsko Tallinn, Estonsko
Adresa sídlaToompuiestee 35
Souřadnice sídla
Charakteristika firmy
Oblast činnostidoprava
Produktyrail freight transport
Identifikátory
Oficiální webwww.evr.ee
Některá data mohou pocházet z datové položky.

AS Eesti Raudtee (Akciová společnost Estonská železnice) je nejvýznamnější provozovatel dráhyEstonsku. Společnost navazuje na tradici estonských železnic Eesti Vabariigi Raudtee (Železnice Estonské republiky) z meziválečného období a proto používá také zkratku EVR. Eesti Raudtee spravuje 1214 km železnice, 61 stanic a 129 zastávek.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Společnost Eesti Vabariigi Raudtee byla založena po vzniku samostatného Estonska v roce 1918 jako výhradní státní provozovatel dráhy i dopravce.[1] Během sovětské okupace Estonska však byla činnost společnosti přerušena a železniční síť v zemi spravovala sovětská společnost SŽD. Po obnovení nezávislosti země byla k 1. lednu 1992 obnovena také společnost Eesti Raudtee, a to opět jako státní provozovatel dráhy i národní dopravce.

Restrukturalizace a privatizace[editovat | editovat zdroj]

Také v Estonsku v 90. letech 20. století probíhala ekonomická přestavba. V rámci restrukturalizace státních podniků byly z EVR vyděleny akciové společnosti Edelaraudtee (Jihozápadní dráha, provoz regionálních vlaků), Elektriraudtee (Elektrická železnice, provoz vlaků na elektrizovaných tratích v okolí hlavního města) a EVR-Ekspress (provoz mezistátních vlaků).[1] V působnosti EVR tak zůstal pouze provoz nákladních vlaků a správa železniční infrastruktury.

Docházelo také k privatizaci konkrétních železničních tratí. V roce 1997 byla prodána trať RiisipereHaapsalu, kde byl od roku 1995 kvůli technickému stavu zastaven provoz (trať byla nakonec roku 2004 definitivně zrušena). Společnost Edelaraudtee koupila tratě Tallinn – Lelle – Pärnu – Mõisaküla a Lelle – Viljandi (úsek Pärnu – Mõisaküla byl zrušen v roce 2008).

Jediným akcionářem EVR zůstával estonský stát, a to až do roku 2001, kdy bylo 66 % akcií společnosti prodáno konsorciu soukromých investorů Baltic Rail Services.[1]

Lokomotivy EVR a EVR Ekspress ve stanici Tapa (2005)

Nákladní provoz[editovat | editovat zdroj]

Nákladní železniční dopravou se společnost zabývala mezi lety 1991 a 2012. Základ parku lokomotiv zpočátku tvořily především stroje sovětské výroby řad M62 a 2M62, posunovací lokomotivy české výroby ČME3 a další méně početné řady; jednalo se výhradně o lokomotivy motorové. Ve druhé polovině 90. let EVR zakoupila také dvoudílné motorové lokomotivy 2TE116. Po privatizaci na počátku třetího tisíciletí došlo k nákupu 77 starších lokomotiv typů General Electric C36-7i a C30-7Ai ze Spojených států. Většiny ostatních lokomotiv se firma následně zbavila.

V roce 2009 vznikla pro nákladní dopravu v rámci EVR divize EVR Cargo, která se posléze v roce 2012 osamostatnila. EVR Cargo nyní podniká pod názvem Operail.[2]

Opětovná nacionalizace a současnost[editovat | editovat zdroj]

Stanice Riisipere, ukázka estonské venkovské nádražní architektury

V roce 2007 stát koupil zpět soukromý podíl v EVR a stal se opět výhradním akcionářem. Po osamostatnění divize nákladní dopravy se EVR nyní zabývá pouze správou železničních tratí.

Síť železnic v Estonsku (tratě EVR červeně)

Tratě ve správě Eesti Raudtee[editovat | editovat zdroj]

Společnost Eesti Raudtee provozuje následující tratě:

  • Tallinn – Ülemiste – TapaNarva, 209,6 km, úsek Tallinn – Tapa (77,5 km) je dvojkolejný a úsek Tallinn – Aegviidu (56,7 km) elektrifikován
  • TapaTartu, 112,5 km
  • Valga – Koidula, 91,5 km
  • Tartu – Koidula, 83,5 km
  • Tartu – Valga, 82,5 km
  • Tallinn – Keila – Klooga – Paldiski, 47,6 km, úsek Tallinn – Keila je částečně dvojkolejný v délce asi 17 km, elektrifikováno
  • Keila – Turba, 30,9 km, elektrifikováno
  • Ülemiste – Muuga, 14,9 km
  • Klooga – Kloogaranna, 3,4 km, elektrifikováno

Všechny tratě v majetku EVR jsou provozovány na rozchodu 1520, resp. 1524 mm. Použitá napájecí soustava je 3,3 kV DC.

Maximální traťová rychlost na železnicích EVR je v současnosti (2020) 140 km/h, a to v nejnovějším úseku Riisipere – Turba (otevřen v prosinci 2019). Na hlavních tratích je maximální rychlost do 120 km/h. Tratě Tallinn – Tapa – Narva a Tapa – Tartu mají projít rekonstrukcí, která umožní zvýšení rychlosti až na 135 km/h. Je plánována také postupná elektrifikace dalších úseků.[3]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Ettevõttest [online]. Eesti Raudtee [cit. 2020-08-21]. Dostupné online. (estonsky) 
  2. AS Operail | About. operail.com [online]. [cit. 2020-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Projektid [online]. Eesti Raudtee [cit. 2020-08-21]. Dostupné online. (estonsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rail transport in Estonia na anglické Wikipedii.