Eesti Raudtee

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eesti Raudtee
Základní údaje
Právní forma public limited company
Datum založení 1992
Adresa sídla Tallinn, Estonsko
Souřadnice sídla
Identifikátory
Oficiální web www.evr.ee
Některá data mohou pocházet z datové položky.
V uzlové stanici Tapa na síti EVR se setkaly lokomotivy společností EVR Ekspress a EVR

AS Eesti Raudtee (VKM: EVR)[1] je estonský nákladní železniční dopravce a nejvýznamnější provozovatel dráhy v zemi. Navazuje na tradici estonských železnic Eesti Vabariigi Raudtee z období před 2. světovou válkou, takže tato společnost užívá pro své označení zkratku EVR.

Historie[editovat | editovat zdroj]

EVR jako státní unitární železnice[editovat | editovat zdroj]

Estonské státní železnice Eesti Vabariigi Raudtee byly založeny po vzniku samostatného Estonska 1918, ale existovaly jen do roku 1940, kdy začala sovětská okupace Estonska a EVR byly začleněny do sovětských železnic SŽD.

Po obnovení samostatného Estonska byla tato železnice obnovena od 1. ledna 1992 s názvem Eesti Raudtee. Jednalo se o unitární železniční společnost ve vlastnictví státu, která byla provozovatelem osobní i nákladní dopravy i provozovatelem dráhy na celé estonské veřejné železniční síti.

Restrukturalizace EVR[editovat | editovat zdroj]

Již od roku 1995 byl zahájen proces restrukturalizace EVR, který spočíval především v rozdělení firmy na několik společností a jejich následné privatizaci.

Jako první byla již v roce 1995 od EVR oddělena trať Riisipere - Haapsalu do samostatné společnosti Haapsalu Raudtee. V roce 1996 pak byla vyčleněna společnost Edelaraudtee, která se zabývala provozováním osobní dopravy v celém Estonsku a provozováním dráhy a nákladní dopravy na vlastních tratích z Tallinnu do Viljandi a Moisaküly. Dále pak vznikla společnost Elektriraudtee, která se zabývá provozováním osobní dopravy na elektrizovaných tratích v okolí Tallinnu, a společnost EVR Ekspress zabývající se mezinárodní železniční dopravou osob.

Po vyčlenění výše uvedených firem se z EVR stala společnost, která se zabývá provozováním pouze nákladní železniční dopravy a provozováním dráhy na následujících tratích:

Privatizace EVR[editovat | editovat zdroj]

Na základě veřejné soutěže na prodej 66 % akcií EVR vyhlásila 2. března 2001 estonská privatizační agentura jako vítěze konsorcium estonských a zahraničních soukromých investorů Baltic Rail Services. Tato konsorcium se tedy stává majoritním akcionářem firmy, zbývající třetinu akcií si ponechává stát.

Renacionalizace EVR[editovat | editovat zdroj]

Na základě problémů ve vztahu státu a soukromých investorů probíhaly na podzim roku 2006 rozhovory o možném zpětném odkupu všech akcií EVR státem. Rozhovory byly završeny 18. října, kdy estonská vláda podepsala s Baltic Rail Services dohodu o odkupu 66 % akcií EVR. Po schválení parlamentem a proběhnutí všech potřebných procedur se tak EVR 9. ledna 2007 dostává opět plně do rukou státu.

Lokomotiva 1517 EVR pocházející z USA

Lokomotivy[editovat | editovat zdroj]

Po obnovení EVR v roce 1992 byly základem parku lokomotiv EVR především stroje sovětské výroby řad M62 a 2M62, posunovací lokomotivy české výroby ČME3 a další méně početné řady lokomotiv. Jednalo se výhradně o motorové lokomotivy, neboť síť EVR je elektrizována pouze v Tallinnu a okolí a je využívána pouze příměstskými elektrickými vlaky.

V druhé polovině 90. let EVR rozšířilo svůj park lokomotiv o dvoudílné motorové lokomotivy 2TE116.

Zlomem se staly roky 2002 a 2003, kdy EVR zakoupilo z USA 77 starších lokomotiv typu C36-7i a C30-7Ai výrobce General Electric. Poté se firma zbavila všech lokomotiv řad M62, 2M62 a 2TE116.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vehicle Keeper Marking Register [online]. Valenciennes: European Railway Agency, 2011-01-06 [cit. 2011-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]