Eesti Raudtee

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
V uzlové stanici Tapa na síti EVR se setkaly lokomotivy společností EVR Ekspress a EVR

AS Eesti Raudtee (VKM: EVR)[1] je estonský nákladní železniční dopravce a nejvýznamnější provozovatel dráhy v zemi. Navazuje na tradici estonských železnic Eesti Vabariigi Raudtee z období před 2. světovou válkou, takže tato společnost užívá pro své označení zkratku EVR.

Historie[editovat | editovat zdroj]

EVR jako státní unitární železnice[editovat | editovat zdroj]

Estonské státní železnice Eesti Vabariigi Raudtee byly založeny po vzniku samostatného Estonska 1918, ale existovaly jen do roku 1940, kdy začala sovětská okupace Estonska a EVR byly začleněny do sovětských železnic SŽD.

Po obnovení samostatného Estonska byla tato železnice obnovena od 1. ledna 1992 s názvem Eesti Raudtee. Jednalo se o unitární železniční společnost ve vlastnictví státu, která byla provozovatelem osobní i nákladní dopravy i provozovatelem dráhy na celé estonské veřejné železniční síti.

Restrukturalizace EVR[editovat | editovat zdroj]

Již od roku 1995 byl zahájen proces restrukturalizace EVR, který spočíval především v rozdělení firmy na několik společností a jejich následné privatizaci.

Jako první byla již v roce 1995 od EVR oddělena trať Riisipere - Haapsalu do samostatné společnosti Haapsalu Raudtee. V roce 1996 pak byla vyčleněna společnost Edelaraudtee, která se zabývala provozováním osobní dopravy v celém Estonsku a provozováním dráhy a nákladní dopravy na vlastních tratích z Tallinnu do Viljandi a Moisaküly. Dále pak vznikla společnost Elektriraudtee, která se zabývá provozováním osobní dopravy na elektrizovaných tratích v okolí Tallinnu, a společnost EVR Ekspress zabývající se mezinárodní železniční dopravou osob.

Po vyčlenění výše uvedených firem se z EVR stala společnost, která se zabývá provozováním pouze nákladní železniční dopravy a provozováním dráhy na následujících tratích:

Privatizace EVR[editovat | editovat zdroj]

Na základě veřejné soutěže na prodej 66 % akcií EVR vyhlásila 2. března 2001 estonská privatizační agentura jako vítěze konsorcium estonských a zahraničních soukromých investorů Baltic Rail Services. Tato konsorcium se tedy stává majoritním akcionářem firmy, zbývající třetinu akcií si ponechává stát.

Renacionalizace EVR[editovat | editovat zdroj]

Na základě problémů ve vztahu státu a soukromých investorů probíhaly na podzim roku 2006 rozhovory o možném zpětném odkupu všech akcií EVR státem. Rozhovory byly završeny 18. října, kdy estonská vláda podepsala s Baltic Rail Services dohodu o odkupu 66 % akcií EVR. Po schválení parlamentem a proběhnutí všech potřebných procedur se tak EVR 9. ledna 2007 dostává opět plně do rukou státu.

Lokomotiva 1517 EVR pocházející z USA

Lokomotivy[editovat | editovat zdroj]

Po obnovení EVR v roce 1992 byly základem parku lokomotiv EVR především stroje sovětské výroby řad M62 a 2M62, posunovací lokomotivy české výroby ČME3 a další méně významné řady lokomotiv. Jednalo se výhradně o motorové lokomotivy, neboť síť EVR je elektrizována pouze v Tallinnu a okolí a je využívána pouze příměstskými elektrickými vlaky.

V druhé polovině 90. let EVR rozšířilo svůj park lokomotiv o dvoudílné motorové lokomotivy 2TE116.

Zlomem se staly roky 2002 a 2003, kdy EVR zakoupilo z USA 77 starších lokomotiv typu C36-7i a C30-7Ai výrobce General Electric. Poté se firma zbavila všech lokomotiv řad M62, 2M62 a 2TE116.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vehicle Keeper Marking Register [online]. Valenciennes: European Railway Agency, 2011-01-06, [cit. 2011-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu