Eduard von Handel-Mazzetti

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eduard baron Handel-Mazzetti
Prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora
Ve funkci:
1896 – 1898
PředchůdceJosef von Watteck
NástupceAnton von Pitreich
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1896), polní podmaršál (1889), generálmajor (1884)
Narození26. ledna 1838
Milán
Úmrtí25. července 1898 (ve věku 60 let)
Völs am Schlern
Titulsvobodný pán
ChoťFriederika Freifrau von Handel-Mazzetti
RodičeHeinrich von Handel-Mazzetti
DětiHeinrich von Handel-Mazzetti
Hermann Freiherr von Handel-Mazzetti
Eduard Freiherr von Handel-Mazzetti
Profeseprávník a voják
Oceněnírytíř Řádu Leopoldova (1892)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eduard svobodný pán von Handel-Mazetti (26. ledna 1838 Milán – 25. července 1898 Kolín nad Rýnem) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v c. k. armádě, jako štábní důstojník působil u různých posádek, uplatnil se také jako vojenský pedagog. V roce 1896 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a svou kariéru završil v úřadu prezidenta Nejvyššího vojenského soudního dvora (1896–1898). Tuto funkci zastával předtím i jeho otec Heinrich von Handel-Mazzetti (1806–1887).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze staré německé rodiny povýšené v roce 1819 do stavu svobodných pánů,[1] narodil se jako mladší syn generála Heinricha Handela (1806–1887) a jeho manželky Karolíny Mazzetti (1814–1876; rodina od roku 1849 užívala jméno Handel-Mazzetti).[2][3] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako nadporučík byl přidělen k 6. armádnímu sboru, v roce 1869 byl povýšen na kapitána a jmenován zástupcem ředitele mapového oddělení v Kluži. V hodnosti majora byl poté formálně příslušný k pěšímu pluku č. 39, ale byl přidělen k zemskému velitelství ve Vídni. Jako podplukovník (1876) byl zástupcem velitele 52. pěšího pluku ve Štýrském Hradci.[4]

V roce 1878 dosáhl hodnosti plukovníka[5] a během okupace Bosny a Hercegoviny byl náčelníkem štábu 5. armádního sboru.[6] Poté byl znovu důstojníkem generálního štábu a také ředitelem prezidiální kanceléře na ministerstvu války, působil zároveň jako pedagog na Válečné škole.[7] V roce 1884 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem 15. jezdecké brigády v Innsbrucku.[8] K datu 1. května 1889 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a stal se velitelem 8. pěší divize v Innsbrucku.[9] Od roku 1893 byl městským velitelem ve Vídni[10][11] a nakonec v letech 1896–1898 zastával funkci prezidenta Nejvyššího vojenského soudního dvora (Oberster Militär-Gerichtshof).[12] V roce 1897 obrdržel titulární hodnost polního zbrojmistra.[13][14]

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Od narození užíval titul svobodného pána. Jako velitel Vídně byl v roce 1894 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[15] Od roku 1895 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 40.[16] Během vojenské kariéry obdržel také řadu vyznamenání. Byl komandérem Leopoldova řádu, nositelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. V zahraničí obdržel ruský Řád sv. Anny I. třídy, italský Řád sv. Mořice a sv. Lazara a Řád italské koruny, německý Řád červené orlice I. třídy a Řád pruské koruny III. třídy, dále byl nositelem perského Řádu lva a slunce a velkokříže hesenského Řádu Filipova.[17]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1881 se ve Vídni oženil s Friderikou de Mauro (1852–1921).[18] Z jejich manželství se narodili čtyři synové. Nejstarší Heinrich (1882-1940) vynikl jako botanik, nejmladší Eduard (1885-1950) proslul jako malíř.

Eduardovi bratři Gustav (1836–1896) a Heinrich (1839–1870) sloužili také v armádě a dosáhli nižších důstojnických hodností. Nejmladší bratr Anton (1852–1913) byl právníkem a prezidentem krajského soudu ve Štýrském Hradci.[19]

Ve veřejném životě se uplatnila i řada dalších členů rodiny, Eduardovi strýcové Sigmund (1812–1887) a Rudolf (1821–1879) zastávali funkce ve státní správě a zasedali jako poslanci v říšské radě. Eduardův bratranec Erasmus von Handel (1860–1928) byl v letech 1916–1917 rakouským ministrem vnitra.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Rodokmen rodu Handel a Handel-Mazzetti dostupné online
  2. ↑ Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1848; Gotha, 1848; s. 154 dostupné online
  3. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1873; Gotha, 1873; s. 255–257 dostupné online
  4. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1878; Vídeň, 1877; s. 141, 320 dostupné online
  5. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1879; Vídeň, 1878; s. 2, 99 dostupné online
  6. ↑ Přehled velení armádních sborů rakousko-uherské armády 1849–1878 na webu austro-hungarian army dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 22, 34, 38 dostupné online
  8. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1885; Vídeň, 1884; s. 122 dostupné online
  9. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 45, 121, 136 dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 230 dostupné online
  11. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1894; Vídeň, 1894; s. 128 dostupné online
  12. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1898; Vídeň, 1897; s. 102, 146, 149 dostupné online
  13. ↑ Služební postup Eduarda Handel-Mazzettiho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 64 dostupné online
  14. ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  15. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1895; Vídeň, 1895; s. 187dostupné online
  16. ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 40 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 458 dostupné online
  17. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Eduarda Handel-Mazzettiho in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie 1897; Vídeň, 1897; s. 232 dostupné online
  18. ↑ Rodina Eduarda Handel-Mazzettiho na webu geni.com dostupné online
  19. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1907; Gotha, 1907; s. 288–289 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_von_Handel-Mazzetti&oldid=23654577“