Eduard Wondrák
| Eduard Wondrák | |
|---|---|
| Narození | 27. října 1919 Žatec |
| Úmrtí | 10. dubna 1996 (ve věku 76 let) Olomouc |
| Alma mater | Lékařská fakulta Německé univerzity v Praze |
| Povolání | traumatolog, chirurg, prozaik, básník, učitel, lékař, bibliofil, historik, vlastivědec, spisovatel literatury faktu a vysokoškolský učitel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Eduard Wondrák (27. října 1919 Žatec - 10. dubna 1996 Olomouc) byl český lékař. Kromě lékařské práce, přednášek na Lékařské fakultě Univerzity Palackého a publikační činnosti z oboru chirurgie a traumatologie se zabýval historií lékařství a je autorem několika knih s touto tematikou.
Život
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z česko-německé rodiny ze Žatce. Po absolvování reálného gymnasia v Praze, kam se rodina přestěhovala, uvažoval nejprve o studiu filozofie či germanistiky, ale nakonec se rozhodl pro studium medicíny. Po otci mu bylo v roce 1939 přiděleno německé občanství a byl nucen přejít na pražskou Německou univerzitu, kde promoval v dubnu 1945. Jeho matka se stala 7. května 1945 obětí německé střelby v ulici.[1]
Jako lékař působil nejprve v nemocnici v Litoměřicích, později jako okresní chirurg a traumatolog v Lovosicích. Mezitím mu bylo vráceno československé občanství. Poté, co se oženil a přestěhoval do Olomouce, nastoupil v roce 1956 do olomoucké fakultní nemocnice. Po atestaci 2. stupně z oboru chirurgie působil od roku 1962 také na Lékařské fakultě Univerzity Palackého. V roce 1964 se stal kandidátem věd a roku 1965 habilitoval na docenta. Vedl katedru úrazové chirurgie. V 70. a 80. letech byl opakovaně katedrou navrhován na profesora, jmenován profesorem však byl až v roce 1991, dlouho po svém odchodu do důchodu (1984).[1]
Pracovní a mimopracovní aktivity
[editovat | editovat zdroj]Eduard Wondrák publikoval více 360 odborných prací ze svého oboru, z toho téměř stovku v zahraničních periodikách a sbornících. Jeho skripta Traumatologie pro studenty olomoucké lékařské fakulty z roku 1966 se dočkala několika reedic a v roce 1998 rozšíření jeho nástupcem Pavlem Maňákem. Během svého života pracoval také v Československém červeném kříži a Československé společnosti pro šíření věd a techniky při ČSAV, byl členem dalších československých i zahraničních spolků.
Již za svého působení v severních Čechách se začal zabývat regionálním kulturně-historickým bádáním z oblasti dějin lékařství, pokračoval v tom i po přestěhování do Olomouce. Psal česky i německy a zaměřil se na významné lékaře, spojené s těmito místy (Vavřinec Span ze Spanova, Ernst Weiss, Vincent Alexandr Bochdalek). Působil ve výboru Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci jako předseda pro dějiny lékařství a v letech 1973-1976 byl předsedou společnosti.[1] Byl velkým propagátorem myšlenek Alberta Schweizera - je autorem jeho první české biografie a napsal komentáře k vydání jeho knih. Další Wondrákovy publikace pojednávají o zakladateli anatomie Andreasi Vesaliovi, o epidemiích moru nebo o prusko-rakouské válce z pohledu lékaře. Některé z jeho prací byly vydány v zahraničí. Ve svých šedesáti letech vydal vlastním nákladem drobnou sbírku poezie Pět kouzel a jiné básně a dva roky před smrtí další sbírku Ohlédnutí.
Výběr z publikací
[editovat | editovat zdroj]- Traumatologie : repetitorium pro studující lékařství (1966)
- Albert Schweitzer (1968)
- Krev smyly deště : osudy a utrpení roku 1866 (1989)
- Historie moru v českých zemích (posmrtně 1999)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c MACHALA, Lubomír. Spisovatelé Univerzity Palackého. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013. 316 s. ISBN 978-80-244-3927-3. S. 281–285.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eduard Wondrák
- Lékař a historický badatel Eduard Wondrák (REGIZ, osobnosti Lounského kraje)
- Stoletý Eduard Wondrák, olomoucký lékař a básník (článek v Olomouckém deníku)
